Cena za lásku

xxxviii

/hi! jak si uzivate stredecni odpoledne? <3 uzijte si dnesni kapitolu, je docela dlouha a zaroven jedna z nejdrsnejsich, co jsem kdy napsala! haha nebudu spoilerovat<3/

Words: 1144

TW: od pohledu Isaaca jsou do konce kapitoly scenky mezi Edwardem a Isaacem, docela drsny haha kdo nechce cist, nemusi, ale doporucovala bych to xx

!ode dneska az do 11.12. nebudou vychazet kapitoly, cekaji me zkousky <3!

---------------------------

William: 

Rozespale se posadím a zívnu si. Rukama si protřu oči a rozhlédnu se po Edwardově ložnici. Pohled mi sklouzne na zmuchlanou deku vedle mě a já se trochu pousměju. Edward se mi otevírá. Nechává mě nakouknout za ty zdi, které si okolo svého srdce za ta léta vybudoval a už jenom to dokazuje, že mě má rád. 

Zvednu se z postele a po chvilce přemýšlení se rozhodnu ji ustlat. Edwardův polštář voní jeho kolínskou, nad čímž trochu přivřu oči. Zatřesu hlavou nad tím, jak asi musím vypadat a polštář položím vedle toho druhého. Poskládám obě deky a trochu se zasměju tomu, že i když tady Edward bydlí sám, má dvě deky. Odstoupím od postele a musím se pochválit. Zvládnu ustlat postel, bod pro mě.

Sejdu po schodech a automaticky se vydám ke knihovničce, před kterou se zastavím. Bříšky prstů přejedu po hřbetu knih naproti mně a šeptem čtu názvy, než se zastavím na popraskané kožené vazbě s téměř nečitelnými písmeny.

,,Mučí-Mučící techniky?" šeptám nevěřícně, když knihu držím v rukou. Je těžká a troufám si říci, že má minimálně jeden tisíc stran. Proč by měl Edward něco takovýho?

Posadím se do Edwardova křesla a knihu si položím do klína. nevím, zda ji chci otevřít. Zhluboka se nadechnu a poté knihu prolistuju, než se zastavím někde uprostřed. Všechny stránky jsou pokryté děsivě přesnými detaily o mučení a z jedné věci mi přejede mráz po zádech. 

Edwardův rukopis.

Isaac: 

Z jeho úst vyšlo hlasité zaskučení, když místem těsně vedle jeho srdce projela kulka. Jeho tělo bylo pokryté krví, jeho hlava zakloněná v bolestném výkřiku a jeho oči pevně zavřené.

,,Proč tohle děláš, Edwarde? Kde je ten malej kluk, co miloval?" procedil skrz zuby a Edward se uchechtnul, než si otřel čepel stříbrné dýky do košile. Edwardův dech se dotýkal jeho tváře, když se kudrnáč předklonil a rukami se zapřel o opěradlo židle.

,,Ten, kterýho jsi znásilnil, Isaacu? To ti milerád vysvětlím," Edward si olízl rty a pak se opřel o zeď, očima přejíždějící krvavé stříbro.

,,Část toho kluka umřela tu noc, co ho jeho přítel, kterýho bezmezně miloval zbavil nevinnosti. Další část zemřela, když jsi ho nechal stát u oltáře. Pět hodin. A ta poslední," uchechtnul se Edward, ,,ta umřela, když jsi mi vrazil tu stříbrnou dýku do zad a zabil mě."

Snažil se působit tvrdě, ale v duchu se mu honily vzpomínky. Vzpoměl si na to, jak ho Edward před dvěma tisíci lety našel v lesích a dotáhnul ho do téhle místnosti, kde mu vyhrožoval okamžitou smrtí, když si dal dvě a dvě dohromady. 

,,To je dojemný, ale je ti to stejně úplně k ničemu, protože jseš stále odpornej duch," vyplivnul krev a Edward naproti němu vytáhnul z kapsy svého kabátu další vrhací nožík. 

Znovu zaskučel, když se nožík zabodl do jeho ramena.

,,Buď zticha, Isaacu. Chci jenom jméno. Kdo mě zabil s tebou?" vyplivnul Edward do jeho tváře a on se oklepal. Nevěděl, že je Edward až tak bystrý.

,,Jak víš, že jsem nebyl sám?" snažil se uchechtnout, ale bolest čelisti mu v tom zabránila, takže z něj vyšlo jen zasyčení. Edward myknul lhostejně rameny a pak k němu přišel blíž. Pár pohyby vytáhnul všechny nožíky a s naprosto nezaujatým výrazem zabořil prsty do místa těsně vedle jeho srdce a vytáhnul i kulku.

,,Nechceme, abys umřel na infekci moc brzo, že jo, lásko?" Edward se ušklíbl, kulku otřel do své košile a pistoli s ní znovu nabil.

,,Ale, abych ti odpověděl. Nějak mi to docvaklo, když jsem odhalil tebe, ale zároveň ze mě byl furt duch. Proto jsem ti dal na výběr. Říct mi, kdo pracoval s tebou, nebo mi po zbytek svýho nekonečnýho života vodit všelijaký lidi s nadějí, že mi přitáhneš toho, kdo mě zabil. Doufal jsem, že tě to přestane bavit a to jméno mi dáš. Ale nechápu jednu věc," odmlčel se Edward a jako by nad sebou zavrtěl hlavou, ,,proč mě prostě nenapadlo tě mučit tak dlouho, než ze sebe to jméno prostě vyyčerpáním vyžvejkneš."

,,Jseš blázen," procedil skrz zuby. Edward se uchechtnul a lhostejně pokrčil rameny.

,,Ty taky nejsi svatoušek, Isaacu."

Edward:

Protočím panenky, když sebou Isaac cukne a já omylem říznu kousek od tepny. 

,,Přestaň sebou házet," otřu si nůž do košile a děkuji bohu, že jsem si nevzal bílou. Když uvidím, že Isaac krvácí trochu víc, než chci, zvednu se ze dřepu a dojdu ke skříni na konci místnosti. Otevřu první dveře a do ruky vezmu tmavě fialovou průhlednou lahvičku. Vítězně s ní zamávám Isaacovi před očima a pak ji otevřu. 

,,Tohle je taková šikovná věcička, která mi zajistí to, že nevykrvácíš," usměju se a ve chvíli, kdy se Isaac nadechne, aby něco řekl, mu hrdlo lahvičky strčím mezi rty. Sladce se na něj usměju a pár kapek nechám stéct do jeho pusy, než lahvičku odtáhnu a položím jí v dostatečné vzdálenosti od Isaacových nohou.

,,Aby tě to náhodou nenapadlo zkopnout," poplácám ho po stehnech a pobaveně se ušklíbnu, když Isaac bolestně zaskučí. Narovnám se a položím si prst na rty, jako bych přemýšlel, co dál. 

,,Můžeš to zastavit jednoduše tím, že řekneš to jméno, Isaacu. Je to na tobě," nakloním se k jeho uchu a cítím, jak se Isaac otřese.

,,To radši zdechnu," vyplivne a pokusí se odtáhnout. Jednou rukou ho chytím pod krkem a moje rysy ztvrdnou.

,,To si budeš přát. Ale nejsem zatracená zlatá rybka," procedím skrz zuby, ,,takže tě ujišťuju, že přání neplním."

Isaac se uchechtne, ale i slepý by v jeho modrých panenkách viděl strach. Bojí se mě.

,,Jak myslíš, že by se tohle líbilo tvýmu Maličkýmu, hm?" 

Stisknu jeho krk pevněji a neuhýbám pohledem, dokud jeho rty nezačnou trochu modrat.

,,Dvě věci, lásko," ušklíbnu se pobaveně, ,,za prvé, je to můj Maličký a právo mu tak říkat mám jenom já. A za druhé, kdyby věděl všechny nechutný věci, co jsi mi udělal, radil by mi, co za mučící techniky použít."

Odtáhnu svou ruku a Isaac zalapá po dechu. Postavím se a udělám krok dozadu, než ze zadní kapsy svých džínů vytáhnu vrhací dýku. Je nádherná. Stříbrná lesklá čepel se třpytí ve světle, které místnost ozařuje a černá rukojeť s jedním smaragdem jí dodává luxus. Zavřu oči a dýku namířím směrem, kde je Isaacovo srdce.

Jedním naprosto přesným pohybem dýku vrhnu a jakmile k mým uším dolehne Isaacovo zaskučení, otevřu oči. Potěšeně se usměju. Stříbrná čepel se zapíchla pár centimetrů vedle jeho srdce, přesně, jak jsem chtěl. Ruce si dám do kapes od kabátu, postavím se před Isaaca a dýku vytáhnu. 

,,Abys mi tady přes noc nevykrvácel," nakapu na jeho rty trochu průhledné tekutiny, která jeho rány zahojí a zajistím si tak, že Isaac neumře dřív, než ho sám zabiju. Lahvičku uklidím do skříňky a pak odejdu. Slyším, jak sebou Isaac cloumá a snaží se dostat svoje ruce ze sevření kožených pásků a jen nad tím protočím panenky. 

Člověk by si myslel, že už ho přešlo snažit se osvobodit, když jsem mu několikrát jasně naznačil, že jediná jeho propustka odsud bude smrt.