Cena za lásku

xiii

/hi vsichni <3 vitejte u dalsi kapitoly willarda <3 uzijte si to, miluju vas a hlavne tebe, bestie <3/

Words: 541 

---------------

Edward:

Přejedu si bříškem palce po spodním rtu a stále cítím jeho prsty ve svých vlasech. Vidím ten pohled v jeho očích znovu a znovu, jako by mi říkal, že jsem to zkazil. Cokoliv, co jsme mezi sebou měli. Chce se mi křičet, rozbíjet skleničky a zároveň to v sobě všechno dusit. Takhle bych se neměl cítit. Tohle neměla být jeho reakce. 

Co jsem udělal špatně? A kam se, zatraceně, podělo moje sebevědomí a nedotknutelnost? 

,,Denzanallus de dramo o William Wells sialto," zašeptám a se zavřenýma očima se nechám frází přenést zpátky.

------------------------

Pomalu došlápnu chodidly na dřevěnou podlahu naproti knihovně a povzdechnu si, v mé hlavě nespočet myšlenek, ale ani jedna není taková, jakou bych si přál. 

Otočím se a rychlým krokem opustím místnost podobnou obývacímu pokoji. Musím si vyčistit hlavu. Vystoupám po schodech a zahnu doprava, než stisknu kovovou kliku a vejdu do místnosti, kde jsem dlouho nebyl. Po zdi naproti mně se táhne asi patnáct polic plných několika set druhů alkoholu. To se stává, když se dva a půl tisíce let poflakujete po světě jako  duch.

,,Whisky, brandy, bílej rum, zlatej rum,... Tady to je," usměju se potěšeně, když sklouznu pohledem na nejtvrdší druh alkoholu, co jsem kdy ochutnal. Spirytus Vodka, Polsko, 96 procent alkoholu. Na zdraví. 

Otevřu láhev a z poličky vedle mé pravé ruky vytáhnu panáka. Položím ho na dřevěný bar a naplním skleničku průhlednou tekutinou bez chuti a vůně. Jediná výhoda tohohle života je nadpřirozený metabolismus. Normálnímu chlapovi by po jednom panáku týhle vodky hrozilo smrtelný nebezpečí, proto se taky Spirytus používá k přípravě míchaných koktejlů. 

Já si můžu dát půlku lahve a až teprve pak budu pociťovat účinky. A přesně to hodlám udělat. Ušklíbnu se a v další sekundě mi tělem projede teplo. Vydechnu a naliju si další, opakující stejný proces asi třikrát, než mě to přestane bavit a loknu si přímo z lahve, odnášející ji zpátky do spodního patra.

Posadím se do křesla a postavím vodku na stolek, kde většinou odpočívá moje sklenička s whisky. Zakloním hlavu, opírající se o příjemnou tmavou kůži. Napiju se a zmateně otočím pohled ke dveřím, když se odtud ozve rána. V dalším momentu postřehnu Maličkého, jak promoklý stojí na prahu a propaluje mě pohledem. Je nějaký světlejší.

,,Maličký?" promluvím, když dobrých pár minut nic neříká.

,,Co se to se mnou děje, Edwarde?" zamumlá a já se zmateně zamračím.

,,Jak to myslíš?" zvednu se z křesla a přijdu blíž, když ke mně natáhne ruku. Z jeho těla sálá chlad a trvá mi pár chvil, než mi to dojde. V mé tváři se stoprocentně zračí zděšení, což Maličkému určitě nepřidává na klidu.

,,Co se děje, Edwarde?"

Zavrtím hlavou, ustupující o několik kroků dozadu a v hlavě si přemítám všechno, co by mohlo mít za následek tohle.

,,Edwarde," promluví William znovu a jeho hlas je protkaný strachem. A z dobrýho důvodu.

,,Jak se to mohlo stát," mumlám si potichu a rychle listuji knihou o kletbách a kouzlech z roku 1864.

,,Co by se mělo stát, kudrnáči, mluv se mnou, sakra!"

,,Je z tebe zatracenej duch, Maličký, to se stalo!" otočím se na něj prudce a brunet sebou trhne.

,,Vtipný Edwarde, a teď fakt," zasměje se nervózně, i když se snaží vypadat nerozhozeně.

,,Nedělám si srandu, Maličký. Je z tebe duch."