Cena za lásku

xi

/hi! zdravim vsechny a svoji krasnou bestie u novy kapitoly naseho willarda /ano, ship name <3/ uzijte si to!! <3/

Words: 956

--------------------

William:

,,Edwarde?" rozlehne se můj hlas po děsivě dlouhé chodbě, když za sebou zabouchnu. Odněkud slyším povzdech a pak pomalé, tiché kroky směřující ke mně.

,,Co zas kdo-" zasekne se Edward, když jeho oči sklouznou na mě.

,,Maličký, co tady děláš?" zamumlá a já myknu rameny.

,,Řekněme, že potřebuju znát mnohem víc podrobností, než co už vím," obejdu ho a posadím se do křesla. Kudrnáč zamrká a potom se posadí naproti mně, u ruky opět svou skleničku se zlatohnědou tekutinou.

,,Ptej se," pokyne mi rukou a já se nadechnu. Teď, nebo nikdy.

,,Proč jste se o mě bavili s Isaacem?" zeptám se a viditelně Edwarda vykolejím.

,,Um, no, vlastně," koktá a uhýbá mi pohledem. Musím uznat, že vidět jeho v rozpacích je mnohem větší zábava, než když jsem na jeho místě já.

,,Hledaljsemněkohokdobymohlzlomitkletbu," zamumlá nezřetelně a já rychle zamrkám, snažící se pobrat, co řekl. Najednou si odkašle, opře se do křesla a napije se. Když položí skleničku zpátky, na jeho tváři se vyjímá samolibý úsměv.

,,Myslel sis, že mě přivedeš do rozpaků, Modroočko?"

,,Um, ne, vlastně mi přišla tvoje reakce přehnaná, kudrnáči," odpovím upřímně a pro efekt pokrčím rameny. Edward se zasměje.

,,Hledal jsem někoho, kdo by mohl zlomit kletbu," zopakuje předešlou odpověď a moji mysl naplní ještě větší zmatení.

,,Kletbu?" nakloním hlavu na stranu.

,,Mm," kývne Edward hlavou a přejde ke knihovně vedle mě.

,,Pamatuješ, jak jsi se ptal, co jsem zač?" zeptá se a obrátí ke mně svoje smaragdy. Stále zmateně kývnu hlavou a v mysli se mi nechtěně vybaví vzpomínka.

*flashback*

,,Jak-jak se jmenuješ?" vykoktám opatrně, když mi to ticho začne vadit a zelené duhovky mě propálí, než se jejich majitel znovu napije.

,,Edward. Edward Conan Black," promluví po chvíli brunet a uhne pohledem. Pokývu hlavou a opřu se o chladnou stěnu. Do očí se mi hrnou slzy. Nevím, kdo je ten záhadný Edward, nevím, co se mnou chce dělat a ani nevím, kdy se dostanu domů. Polknu vzlyk a rychlým zamrkáním nechám sklouznout z mých modrých očí teplé slzy, které ihned setřu. Když se prudce nadechnu, znovu můj pohled vyhledají zelené oči.

Sedící brunet se ušklíbne a dopije poslední kapky tmavě hnědě tekutiny, než se postaví. Dojde ke mně a natáhne pravou ruku. Nejistě se chytnu a tělem mi proběhne husí kůže. Vytáhne mě na nohy a projede si své tmavé vlasy. Sjede mě pohledem, než přistoupí trochu blíž. Srdce mi buší strachem, co mi udělá. Brunet se nahne k mému uchu a jeho teplý dech se odráží od mé kůže.

,,Nehodlám tě zabít. Běž domů, maličký, uvidíme se později." zašeptá a rty se nenápadně dotkne kůže pod mým uchem. Ucuknu a o pár kroků poodstoupím. Edward se otočí, zřejmě očekávajíc, že beze slova odejdu.

,,Co jsi zač?" proříznu ticho.

,,Já?" upře na mě pohled brunet a já kývnu.

,,Duch. Zemřel jsem a rozhodl se zůstat na Zemi," oznámí, jako by to byla jasná věc a sedne si, propalujíc mě pohledem.

,,Aha." kývnu hlavou, než se otočím na patě a rychlým krokem dojdu ke dveřím.

*the end*

Cuknu sebou, když mi v klíně přistane tlustá kniha.

,,Najdi si stránku 328, Maličký," promluví směrem ke mně Edward, sedne si zpátky do křesla a nalije si whisky. Přemýšlím, jestli jsem ho někdy viděl bez ní.

,,Mám," prohodím tiše a kudrnáč se usměje.

,,Líbí se mi, když bezhlavě plníš moje pokyny, Maličký,"

Zkousnu si ret a zabořím pohled do oné stránky a dělám, že neslyším Edwardův smích. Často jsem ho neslyšel se upřímně smát, probleskne mi hlavou. Z mých myšlenek mě vytrhne až jeho hluboký hlas.

,,Posloucháš mě, Maličký?"

,,Promiň, říkal jsi něco, kudrnáči?" zvednu k němu pohled jen abych viděl, jak si prohrábne rukou svoje dlouhé kudrny a ušklíbne se.

,,Že si máš tu stránku přečíst," zopakuje a já kývnu hlavou, než se zaměřím na světlou, skoro nažloutlou stránku, která jako by říkala nejsi první, kdo mě otevřel.

Podíváte-li se hlouběji a hlouběji do studií o lidské smrti, narazíte na nejednu zmínku o jakýchsi průhledných postavách, odpradávna nazývaných jako duchové. Co je na tom ale pravdy? Touto myšlenkou se zabývalo nemálo známých osobností, ale jen jeden zvládl odhalit možnou příčinu toho, proč lidské duše zůstávají i po smrti mezi námi. Sir Leonard Black, pravým jménem Leonard Kirk Jason Ters XV. se se svojí ženou Elorrou Black, pravým jménem Elorrou Aven Lio II. zasvětili svůj život studii lidských duší...

,,Bude tam i něco zajímavýho, kudrnáči?" prohodím otráveně a Edward mě doslov zpraží pohledem. Někdo má zase skvělou náladu.

,,Čti dál, Maličký,"

Protočím panenky a sklopím pohled opět k oné stránce.

...a objevili, že mohou zůstávat na Zemi, pokud byli zbaveni života za pomoci vraždy cizím člověkem. Lidé jsou totiž od počátku věku zvídaví a jednoduše touží vědět, jak zemřeli.

Překvapeně zamrkám a zvednu pohled k Edwardovi, který si dolévá skleničku.

,,Um, takže..." odkašlu si, ,,tě někdo zabil, ty nevíš, kdo, a proto se tady touláš jako ztracený štěně?"

,,Máš-"

,,A mě potřebuješ přesně k čemu?" přeruším ho a Edward se nadechne.

,,Dočti to, Maličký,"

,,A proč-"

,,Dočti. To." procedí skrz zuby a já otráveně protočím panenky.

,,Klídek, pane Mrtvej," zamumlám a odfrknu si. Koutkem oka vidím, jak kudrnáčovi zbělají klouby, když stiskne skleničku a radši sklopím pohled zpátky. Radši se nejdřív dozvím, k čemu mě chce, než mě prohodí oknem.

Leonard a Ellora s pomocí Marie Weanslett objevili, že je možné, aby se duše do svého těla navrátili a člověk by tak vstal z mrtvých. Zatím byl tento případ zaznamenám jen jednou, ale naše trojice se až do své smrti nevzdala dokazování, že by se tento případ mohl do budoucna povést víckrát. Jejich metoda ale sklízela značný výsměch, protože kdo by uvěřil, že můžete člověka vzkřísit láskou?

,,Wow, wow, wow, takže po mě chceš, abych se do tebe zamiloval, abys mohl obživnout?"

,,Zhruba tak nějak."