Cena za lásku

xvii

/hi! vitam vas zpatky u nove kapitolky! jak jste si asi vsimli, kapitoly vychazi pravidelne kazde pondeli, stredu a nedeli <3 pomineme, ze je dneska ctvrtek haha nestihla jsem dopsat vcera, tak ji vydavam dnes! uzijte si to <3/

Words: 1260

--------

Edward:

Zastavím se před brunetovým domem a otočím se na něj.

,,Tak dobrou noc, Maličký," usměju se a William kývne.

,,Dobrou noc, Edwarde," usměje se nazpátek a sklopí pohled, nutící můj úsměv se zvětšit nad jeho roztomilostí. V duchu nad sebou mávnu rukou, zvednu jeho bradu a políbím ho na čelo. Přivřu oči a chytím sám sebe, že si tuto malou chvilku užívám. Odtáhnu se, než s ním naposledy spojím pohled.

,,Dobrou noc," šeptnu a rozejdu se domů. Venku je tma a chladný vzduch mi pročesává vlasy, když zvednu pohled k nebi a spatřím několik tisíc hvězd, načež se okouzleně usměju. Pohled sklopím až když zastavím před dveřmi mého domu. Jakmile za sebou zavřu dveře, jako by ta bublina, co se okolo mě celý den vnášela a nutila mě dělat všechny ty věci s Maličkým praskla. 

Tohle nejsem já, problikne mi hlavou. Nejsem romantik a neusmívám se nad ničí roztomilostí. Automaticky sáhnu po své whisky napiju se rovnou z lahve, když doslova padnu do křesla. Tohle musí skončit, povzdychnu si a nechám další lok zlatohnědé tekutiny otupit mou mysl.

Netuším, jak se do mě zamiluješ. Netuším, jak se mám zamilovat já do tebe. Promiň, Maličký.

-------------------------

Zasténám bolestí, když mi do očí narazí prudké světlo. Pomalu otevřu oči a zděsím se, když uvidím, v jakém stavu je můj dům. Po zemi se válí oblečení, stoprocentně ne jen mé, a mezi tím jsou střepy a jakási tekutina. Moje whisky?  

Stisknu si kořen nosu, když mi mé nahé tělo pouze v černé košili potvrdí, co se tady minulou noc stalo. Panebože.

Zvednu se z křesla a překvapeně zamrkám, když málem spadnu.

,,Kolik jsem toho, panebože, vypil?" zamumlám si sám pro sebe a sehnu se, abych posbíral všechny střepy a oblečení. V duchu zanadávám, když se mi do pravé dlaně zařízne střep a na můj koberec dopadne pár kapek krve. 

,,Edwarde?" k mým uším dolehne zabouchnutí dveří a následně hlas Maličkého.

No do háje.

,,Mali-Williame?" zavolám nazpět a v tu chvíli vstoupí do místnosti zmíněný brunet.

,,Kde věz-Panebože!" začne a pak se se zděšením v očích otočí zády ke mně.

,,Vážně, Edwarde? Proč si proboha nahej?!" rozkřikne se a i když je ke mně zády, jsem si jistý, že protočil panenky. Pokrčím rameny a jakmile si uvědomím, že mě nemůže vidět, odvětím jednoduchou větou.

,,Co je ti do toho?"

William se na mě ublíženě otočí, ale pak se ušklíbne.

,,Jasně, to jsem mohl čekat," protočí panenky a pak zavrtí hlavou.

,,Ale stejně mi to ubližuje, Edwarde," odmlčí se, ,,jednou mi říkáš Maličký a pak, jako by ses přepnul a jseš takovej."

,,Jakej, Williame?" postavím se a založím si ruce na prsou, vůbec se nezajímajíc o ten fakt, že může brunet vidět úplně všechno.