Cena za lásku

xxxii

/hi a krasnou stredu! jak se mate? <3 doufam, ze si dnesni kapitolu uzijete! <3/

Words: 1036

--------

Edward: 

Moje rty se dotknou zlatohnědé tekutiny a já nad tou chutí přivřu oči. Každý lok, jako by byl první. Chuť karamelu, trocha příměsi ovoce a vanilky...

Naštavně mrsknu skleničkou a ta se po nárazu do knihovničky rozletí na desítky střepů. Nechci si to přiznat, ale všechno tohle je jen oddalování pravdy. Snažím se hledat všechny malé momenty rozptýlení od toho faktu, že zůstanu duchem navždy, nebo se přinejlepším proměním na člověka a William se rozplyne. Ani jedna z možností se mi nelíbí.

Vlastně nevím, kde beru tu druhou možnost. Že se do mě Maličký, vlastně William, zamiluje. Možná z toho pohledu v jeho očích. Možná z jeho reakce na blízkost mého těla. Možná z jeho vzteku na mou osobu, když ho zraním. Možná z toho faktu, že půlka mé ruky má lidskou barvu.

Měním se na člověka a nemůžu tomu uvěřit. William se do mě zamilovává a není nic, co bych s tím mohl udělat. Mohl bych zkusit ho unýst, nebo ho nějak jinak zranit, ale vím, že by William nebyl jediný ublížený. Ubližoval bych i sám sobě. 

----------

,,Raven? Můžu dál?" nakouknu za tmavě červený závěs a když se ozve její hlas, vstoupím. Posadím se naproti ní a se zájmem nakloním hlavu, když si všimnu rozházených knih po celé místnosti. 

,,Co tady provádíš?" zasměju se tiše. Raven mě jen spraží pohledem a já okamžitě zmlknu. 

,,Lepší otázka, Edwarde. Co tady děláš ty?" zeptá se naopak ona mě a já se rozhodnu hrát nevědomého. Najednou, jako by se můj strach znásobil.

,,Nemůžu přijít navštívit svou oblíbenou čarodějku?" sladce se usměju, ale Ravenin pohled říká něco ve stylu, že hraní není zrovna moje silná stránka. 

,,Za prvé, jsem jediná čarodějka co znáš," řeken první fakt a já musím nechtíc souhlasit.

,,A za druhé," odmlčí se, ,,nejsi typ člověka, co by přišel někoho navštívit bez toho, aby něco potřeboval."

Povzdechnu si a v duchu jí dám za pravdu. Zvednu se ze sedačky a shodím ze sebe kabát, načež si začnu rozepínat košili.

,,Brzdi, chlapče, možná bys měl říct Willi-"

Úsměv jí ztuhne, když uvidí mou ruku. 

,,William se do mě zamilovává, Raven," vysvětlím něco, čeho jsme si oba moc dobře vědomi. Blondýnka přijde blíž a dlaň položí na moje lidsky-vypadající rameno. Zavře na chvíli oči a zamumlá několik slov, kterým nerozumím, než se odtáhne.

,,Je to tak," potvrdí a já si povzdechnu, než se doslova svalím zpátky na tmavou sedačku. 

,,Netvař se tak zkroušeně, Edwarde. To je přece dobrá věc, ne?" snaží se mě přesvědčit, ale já jen zavrtím hlavou.

,,Není, Raven. Protože já nemiluju. Nedokážu se do něj zamilovat. Ne po tý celý," odmlčím se a odvrátím pohled, ,,věci s Isaacem."

Raven smířlivě kývne hlavou, ale pak se její pravý koutek trošku pozvedne.

,,Je jasné, že se do něj nezamiluješ hned, Edwarde. Ale když jste tu byli naposledy oba, viděla jsem, že ti na něm záleží. Máš ho rád. Jediné, co musíš udělat je si to přiznat a nechat sám sebe, aby to přerostlo ve víc," posadí se vedle mě.

,,Váš rozhovor, když jste naposledy odešli, mi to potvrdil. Oběma vám na sobě záleží, ale William to nechává být. Ty to řešíš. Troufám si říct, že i moc. Dej tomu čas."

Zmateně a zároveň vyděšeně po ní střelím pohledem. Slyšela všechno?

,,Oh, ano, slyšela jsem všechno," zasměje se, jako by věděla na co myslím.

,,Jak to mezi vámi vlastně teď je?" zeptá se po pár sekudnách ticha a já se uchechtnu.

,,Odehnal jsem ho, vyhrožoval Isaacovi, pak jsem se Mali-," zaseknu se, ,,Williama zeptal, jestli mě miluje a on to vyvrátil. Od té doby jsme se neviděli."

,,Vyhrožoval jsi Isaacovi? Proč?" rozhodne se ignorovat moje opravení se.

,,Snažil se mě přesvědčit, ať ho vyměním za Maličkýho. Že mi William přece nemůže stačit. Tak jsem mu řekl, že jestli o něm takhle bude ještě někdy mluvit, ten jazyk mu vyříznu," pokrčím rameny a opřu se. 

,,Isaac tě donutil mu vyhrožovat smrtí, jen protože mluvil o Williamovi špatně?" zpakuje Raven a přítomnost slova jen mě rozzlobí.

,,Jen? Maličký není jen tak někdo. Je jako malý světlo, co mi přišlo do života, když jsem myslel, že zůstanu navždycky duchem. Když jsem myslel, že na mě nikomu nemůže už záležet. Líbí se mi, že mi nedovolí všechno. Že se mi hned nepoddá. Že se mě nebojí. Dělá ho to zajímavým a z nějakýho důvodu ho nechci ztratit, Raven," začnu najednou mluvit a ravenina grimasa se mění z překvapené na potěšenou.

,,Slíbil jsem, že mu neublížím. Ale myslím, že jsem to úplně nesplnil," uchechtnu se. Blondýnka si založí ruce na prsou.

,,Proč mu to neřekneš?"

,,Nechce mě už vidět. A navíc si sundal náramek," povzdechnu si a její ústa se trochu pootevřou, když si všimne černého náramku na mé pravé ruce.

,,Dal jsi mu náramek, který si dávají dlouholetí milenci a spřízněné duše, aby věděli, kdy je ten druhý v nebezpečí? Dal jsi mu něco, co má zhruba stejnou hodnotu, jako zásnubní prstýnek?" konstatuje nevěřicně a já kývnu, jako bych si až teď uvědomil, že tohle je přesná definice náramků.

,,Nemůžeš tvrdit, že ho nemáš rád, Edwarde. To nejde."

William: 

,,Isaacu!" zavolám rozesmátě, když se blonďák rozeběhne a mě nechá za sebou. Před pár hodinami jsem se vzbudil a rozhodl jsem se dát našemu přátelství ještě šanci. Nemám nikoho kromě něj a i přesto, že mě zradil, mám ho rád. Byl tady pro mě kdykoliv se mi něco v minulosti stalo. Dělil jsem se s ním o každý svůj zážitek a odmítám, aby se to, že mi neřekl svoje pravé jméno postavilo mezi nás.

A to, že mě předal Edwardovi? Z jejich rozhovoru jsem pochytil, že měli nějakou dohodu, takže to není jenom Isaacova vina. Rozběhnu se za blonďákem.

,,Isaacu stůj!" zakřičím, když Isaace přechází silnici. Jeho směrem jede bílé auto a mě polívá mráz. Nemá šanci přežít tuhle srážku, i kdyby chtěl. 

,,Isaacu, zatraceně, zastav!" křičím dál, ale on, jako by mě neslyšel. Auto zrychluje a čím dál více se blíží k němu. Blonďák jde normálním tempem a ani se nerozhlíží. Do očí se mi dostávají slzy a já zrychluji, i když vím, že nemám možnost ho doběhnout a varovat.

Uzel v břiše se mi utáhne a moje ústa opustí výkřik. Bílá dodávka se dotkne Isaacova těla a já pevně zavřu oči. 

Panebože.