Cena za lásku

v

/hi! vitam vas u dalsiho dilu naseho ducharskeho pribehu haha! mate se na co tesit <3 uzijte si kapitolu! <3/

Words: 609

-----------------

William:

Celým mým tělem prochází nepříjemné brnění, když ležím v posteli, hlavou směrem ke stropu, přehrávající si ten sen. Protřu si oči a posadím se. To přece není pravda, Wille. Nemůže být. Zavrtím hlavou a rozhlédnu se po pokoji, jako bych hledal alespoň malinký důkaz, co by mé myšlenky potvrdil, nebo vyvrátil. Mráz mi přejede po celé páteři, když na stole spatřím v úhledném komínku tři knihy. Opatrně přijdu blíž, děsící se každého kroku. Přečtu každý název a nevědomky zadržuji dech. V hlavě mi hučí, když dočtu i ten poslední. Prudce vydechnu a, jako v transu, udělám krok zpátky. A za ním další. A další. Vyděšeně vybíhám z domu, slzy strachu v mých očích. Nevnímám, kam běžím, v hlavě mám jediné. 

Zbavit se ho.

Edward:

Sedím v koženém křesle, jednou rukou popíjím whisky a druhou obracím stránky knihy. Měl bych se soustředit, ale jediné, co mám hlavě je ten modrooký brunet. Normálně bych se jím nezabýval, ale teď... Teď mám pocit, že by mohl zlomit kletbu.

Ušklíbnu se a knihu odložím na stolek před sebou. To určitě, Edwarde, pomyslím si, sám víš, že ti nevěří ani slovo a je na míle jasné, že se tě bojí.  Promnu si kořen nosu a povzdychnu si. Rozejdu se ke knihovně na druhé straně místnosti, jdu intuitivně, za jednou určitou knihou. Pravou rukou přejedu po popraskaném hřbetu a jedním prstem, skoro delikátně, otřu prach z koženého obalu. Vytáhnu knihu a rychle ji prolistuju, hledám tu stranu. Hlavou mi prolétne rychlé déjà vu, nutící mě se zastavit. Tu samou stranu jsem hledal asi před patnáct seti lety. Z toho samého důvodu. Zjistit podmínky zlomení kletby.

Pokračuji v listování, když najednou uslyším hlasitou ránu. Odložím knihu na poličku, hřbetem nahoru a pomalu se rozejdu do chodby. K mému překvapení ve dveřích stojí modroočko. V jeho očích je hněv, zářící na metry daleko.

,,Ty," začne a jeho rysy v obličeji ztvrdnou, ,,co si jako myslíš, že děláš?!" Rozkřikne se a rychle se ke mně rozejde. V jednu chvíli si pobaveně založím ruce na prsou a v druhé mě brunetovo tělo tiskne ke zdi. Cítím jeho srdce splašeně bít, když mi doslova vrčí do tváře.

,,Lézt mi do pokoje?! A nechat tam nějaký svoje pošahaný knížky?!" zvyšuje hlas a já jsem ohromen vší dominancí, co se pod tím hnědým rozcuchem schovává.

,,A aby toho nebylo málo," ušklíbne se a koukne jinam, než vrátí pohled na mě, ,,nějak se ti povedlo se mi dostat do snu, ty..." 

V tu chvíli mi zmizí úsměv z tváře a během mrknutí okna prohodím naše pozice. Držím Williamovi ruce nad jeho hlavou, moje tělo tyčící se nad tím jeho, dominance v mých očích a strach v těch jeho. 

,,Už nikdy," procedím mezi zuby, ,,se mi nepokoušej nadávat, Maličký. Rozuměl jsi?"

Zavrčím mu do obličeje, dech se mi zrychluje a v krvi mi proudí adrenalin. Tisknu jeho tělo ke chladné zdi, jeho zápěstí držím pevně překřížená. Mám hněvem zatemněnou mysl, jde ze mě strach, tím jsem si jistý. Vidím, že chce brunet utéct, tuhle mou stránku ještě nezná. Nepřerušuji oční kontakt, ani když se prudce nadechne. Hlasité polknutí brunet mě donutí stisk trochu povolit, nechci mu ublížit, jen mu ukázat, že vůdce jsem tu já. 

,,A-Ano, pane." vykoktá brunet, cítím jeho třesoucí se tělo, jeho zrychlený dech a vidím jeho zorničky vyděšeně kmitající mezi mýma očima. Levý koutek se mi zvedne do samolibého úsměvu a pohled mi sklouzne na Williamovi rty. Pomalu si jazykem přejedu po těch mých, než se nakloním blíž. Cítím jeho dech dopadat na mou tvář rychleji, což mě donutí se usmát, než se rty skoro dotknu těch jeho.

,,Někdy jindy, Modroočko," zašeptám a jedním pohybem se odrazím od stěny, nechávajíc zmateného Williama samotného.