The Sexton House // h.s. (CZECH TRANSLATION)

ONE

Tato FF NEMÁ nic společného se sexem, jak by se mohlo zdát z názvu.

Něco, nebo bych měl říct někdo, mě vážně vynervoval, je to moje matka. 

Miluji tu ženu, ale Bože všemohoucí, nech mě dýchat! Jsem dvacet jedna let starý a stále jedná, jako kdybych měl pět. Jsem dospělý muž, ale stále neviděla, že už její pěči více nepotřebuji.

Jsem naprosto schopný si nachystat oblečení nebo uvázat si své kravat, a to je to, proč se stěhuji. Stěhuji se od ní pryč a může chránit sama sebe. Jistě, můžeme být od sebe míle, ale není to jako, že bych ji nikdy znovu neviděl, vrátím se na Vánoce a Den díkůvzdání a pravděpodobně na zbytek ročních svátků.

Nebyla nadšená, když slyšela, co je to za dům, vybral jsem si ho, nedostala úžasný obchod, já dostal. 

Jistě, ten dům byl celá léta na trhu kvůli příběhu, je známý kvůli strašení, ale upřímně řečeno, nevěřím na duchy nebo démony. Takže proč si lámat hlavu? 

I kdyby strašilo, alespoň nebudu sám, ha ha. Plus, moje matka řekla, že by mě nemohla navštívit, jestli ten dům je strašidelný, možná by ji mohl udržet nějaký čas pryč. Akorát dost času, abych se usadil a byl nějaký čas sám. Nevadí mi její navštěvování, akorát potřebuji být sám. 

Zapnul jsem rádiovou stanici země, od té doby se zdá, že to hraje všem tady v Kentucky. 

Nedávám pozor, abych nesjel z ulice.

Potřebuji se tam dostat... Maple Grove je to jméno, myslím. 

Pípání zvuku signalizuje, že potřebuji benzín. Zastavuji na „Russellville Benzínové Stanici", vytahuji čerpadlo a naplňuji nádrž. 

Zatímco čekám, rozhlížím se po malém městě Russellville, Kentucky vypadá jako malý obchod s výběrem a trochou hostů. Bylo to roztomilé město, hádám, že mohu říct. 

Lidé tady mluvili státními přízvuky a jezdili na koních ve městě, něco, co bys nikdy neviděla nebo neslyšela v New Yorku. 

Přestěhoval jsem se z Londýna do NYC v roce 2011, je to krásné město, ale já a máma jsme chtěli pryč od špatných vzpomínek, odešli jsme za nějakými novými. New York byl velký a všechno, ale bylo to tak rychlé a zaneprázdněné. Radši bych bydlel v zemi, kde je ticho a mír.

Potom, co jsem vrátil čerpadlo zpátky, naskočil jsem do mého modrého auta a řítil jsem se ke konci města. Z malé vzdálenosti od mých očí, jsem z malé pouliční značky přečetl „Maple Grove". Otočil jsem se na ulici, setkal jsem se s velkým bílým domem s malou značkou přibitou v cihle říkající „Sexton House".

„No, to musí být ono," řekl jsem si nahlas jen sám pro sebe. 

Zastavil jsem na štěrkovém parkovišti předtím, než jsem vystoupil. Vydal jsem se ke dveřím a hledal jsem v kapse klíče. 

Jakmile jsem je našel, otevřel jsem dveře s lehkostí.

„Páni," vydechl jsem. 

Stojím, hádám, v obývacím pokoji. 

Koberec je červený jako rubín a stropy jsou tak vysoko, že se musím zaklonit, abych viděl nahoru. Antický nábytek se všemi druhy barev je roztroušen po podlaze, krb je daleko na levé straně zdi. Došel jsem k němu vzrušený pro pozdější noční opékání marshmallow. 

Nad krbem je portrét mladé dívky s dlouhými, hnědými vlasy a pronikavě modrýma očima s porcelánovou kůží, sedí na židli a hluboce se dívá na mě. Níže pod obrazem, recituji: „Odpočívej v pokoji, naše milovaná Anno." 

Byla krásná, musel jsem přiznat. Ohromující, opravdu. 

Čím déle jsem se díval na obraz, tím víc jsem si zamilovával její obličej. Mohla mít okolo sedmnácti nebo osmnácti.

„Vy musíte být pan Styles." Téměř jsem vyskočil z vlastní kůže z toho hlasu.

Rychle jsem se otočil a setkal jsem se se starým mužem s bílými vlasy a strništěm na bradě. Byl oblečený celý v černém s kruhy pod očima.

„Ježíši, vyděsil jste mě," vydechl jsem, snažil jsem se uklidnit své srdce. 

Nevěděl jsem, že někdo jiný by tady mohl být.

„Ou, omlouvám se. Pravděpodobně bych se neměl za vámi takhle plížit." Zasmál se jemně mně a jemu.

„Bez srandy." Podíval jsem se na muže pohledem „můžu vám pomoci?".

„Ou, ano. Ano. Jsem Charlie, opatrovník Sexton domu. Přišel jsem vás provést," řekl mi. 

„Dobře, pak tedy, ukažte mi zbytek domu!" řekl jsem šťastně. 

Charlie mě vzal do kuchyně, kde byly bílé zdi, bílá podlaha, pult měl skříňky z třešňového dřeva, vhodný stůl a židle. Bylo to hodně pěkné a velké. 

Pak mě zavedl do knihovny, která byla zaplněna čtyřmi stěnami pokrytými knihami a pár rozházených stolů okolo. V prvním patře jsou dvě vhodné postele, obě postele královských velikostí, plné van.

„Je tady sklep?" zeptal jsem se, Charlie se díval na mě a odpověděl: „Ne, ale je tady bouřkový úkryt, ale je docela starý. Nedoporučuji tam dolů jít."

Pokýval jsem hlavou, neměl jsem v plánu se jít podívat.

„Viděl jsem schodiště v obývacím pokoji, hádám, je tady více pokojů se schody?" divil jsem se.

Charlie se zastavil, otočil se a podíval se na mě.

„Jen věžní okno, je to malá místnost s obdobnou velikostí postele a zabedněným oknem," mluvil klidným hlasem, jako by nás někdo mohl slyšet.

„Dobře, pojďme tam," řekl jsem, vydal jsem se ke schodišti, ale brzy jsem byl chycen za předloktí.

„Já tam nejdu a radím ti, že bys taky neměl."

Ustoupil jsem zpátky na podlahu, čekal jsem, až pustí mou ruku, jelikož to začínalo bolet.

„A proč to?" zeptal jsem se starého muže přede sebou.

„Pane Stylesi-."

„Prosím, říkejte mi Harry."

„Dobře, Harry. Nevím, jestli jsi dostal memo nebo ne, ale tento dům je strašidelný, a to léta," řekl se strachem ve tváři.

„Ale kdo?" divil jsem se.

„Anna Sexton. Rose a Joe Sextonovic dcera. Byla zasažena bleskem ve věžním pokoji přes okno. Říká se, že její obrys je stálým potiskem v okně, a to je to, proč je zabedněné."

Myslel jsem si to chvíli. 

Takže mladá holka umřela v tomhle domě a já mám teď tady bydlet... Co za bláznivo – strašidelný příběh řekl?

„Počkat, takže ta dívka na obraze nad krbem je..."

„Anna Sexton."

___________

Edited