The Sexton House // h.s. (CZECH TRANSLATION)

TWENTY-SEVEN

Poté, co Jane a já jsme opustili park, odvezl jsem ji zpátky na místo, kde mi řekla ahoj. Říkala, že měla něco na práci, tak jsem se neptal.

Vzal jsem zbylé potraviny, které Jane řekla, že si můžu nechat, když ona byla nakupovat. Stejně jako jdu nahoru po hlavních schodech, zakopnu o poslední schod, příčina toho, že já a jídlo jsme sletěli dolů na verandu s hlasitou ránou. Vykřikoval jsem nadávky, že někdo poblíž mě mohl slyšet. Postavil jsem se poté, co jsem posbíral potraviny, které vypadly z tašky s malým zakopnutím, které jsem měl.

„Skvěle, fakt skvěle," mumlám si pro sebe bezohledným tónem hlasu. Láhev kokakoly byla nějak rozbitá a všechna byla na mé verandě, opouštějící lepkavé zbytky. Vzal jsem ty tašky dovnitř, kde jsem je položil na linku v kuchyni. Šel jsem k šatníku v naději, že najdu nějakou hadru. Po nalezení jedné, jsem naplnil kýbl vodou a mýdlem.

Šel jsem zpátky ven na verandu. Začal jsem utírat lepkavý nepořádek, který kokakola udělala. Po několika minutách vytírání verandy byla sodovka pryč.

Šel jsem zpátky dovnitř a uklidil jsem hadru zpátky do skříně, kde byla. Vytáhl jsem potraviny a šel jsem ven k zadnímu dvorku, kde jsem viděl Charlieho odpočívat na zahradnické židli.

„Přestávka?" zeptal jsem se přívětivě.

„Jestli nazýváš sezení tady dvě hodiny přestávkou, pak jo, odpočívám." Usmál se široce, což doprovodilo chraplavé uchechtnutí. Pokroutil jsem hlavou nad tím starým chlapem, než jsem si sednul na židli a připojil jsem se k němu.

„Viděl jsem tě odcházet s Jane," řekl najednou.

„Jo. Jeli jsme na oběd do toho malého roztomilého parku," přiznal jsem a vzpomněl jsem si na tu vůni čerstvě posečené trávy.

„Je to skvělá holka," řekl mi Charlie, zatímco skládal svou zahradní židli.

„Opravdu je. Jak ji znáš?"

„Její starší bratr se mnou pracoval, když byla mladší," odpověděl, načež pokračoval ve skládání židle.

„Ou, dobře. Co teď dělá?" spojil jsem ruce, když jsem čekal na odpověď.

„Zemřel před půl rokem...," vyplivnul Charlie, dívající se na hřbitov. Byl jsem zaskočen a překvapen, Jane nikdy neřekla, že její bratr zemřel.

„Jak zemřel?"

Vím, že tohle není moje starost, ale opravdu rád bych to věděl, jestli je ochotný mi to říct.

„Autonehoda... Motor začal hořet, vozidlo bylo v sekundě uvnitř plamenů."

Mé srdce mě za ni bolelo. Vím, že to muselo být hrozné.

Seděl jsem tady a přemýšlel jsem, jak vzácný život je. Nikdy nevíš, kdy zemřeš. Mohlo by to být dnes, zítra, pět let od teď. Ale nikdo neví, a to je děsivé, protože nikdy nevíš, kdy naposledy s někým promluvíš. Nikdy nevíš. Važ si jich, protože by mohli být pryč.

↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓
Tady další díl.:) Začátek mě vážně pobavil.:D Ta představa, jak Harry padá s těmi taškami.:D Není nad Harryho šikovnost.:'D

Vy mi děláte takovou radost, i když jsme u konce prázdnin.:') To je tak pěkné. V rámci možností se pořád usmívám.:3

Prosím ty, co nehlasovali, aby hlasovali pro #3, musíte napsat #, jinak se to nebude počítat...:D Moc děkuji.:3 Odkaz v komentářích.:D

Váše názory ↓ a zítra jsem tu s dalším dílem jako na koni.:D

Edited