The Sexton House // h.s. (CZECH TRANSLATION)

THIRTY-FIVE

Když dojedeme na hlavní cestu, Jane mi začíná říkat, všechny různé restaurace, kde se dá najíst v tomhle malém městě v Russellvillu, KY. Zdá se, že je jich tady okolo sedmi. Směju se pro sebe, jak moc společného má tohle malé město s tím, kde jsem žil předtím.

„A samozřejmě, je tady taky McDonald's," hihňá se a dívá na mě poté, co ukázala na budovu.

„Jak luxusní," vtipkuji.

„Myslím, že by se ti líbila malá roztomilá restaurace, která je přímo rovně po cestě," říká mi a já přikyvuji hlavou. Jedu k té restauraci s pomoci jejího navigování.

„Tak, jak ses měl? Trochu jsi mi chyběl, i když to zní pravděpodobně divně." Směje se a otáčí hlavu bokem tak, abych nemohl vidět její odstín červené ve tvářích.

„Měl jsem se fajn. Právě se snažím pracovat a řešit život, myslím. Taky jsi mi chyběla," řeknu, strkající do jejího ramene. V jistém směru mi Jane chyběla, ale byl jsem tak polapen Annou, že jsem vážně neměl čas přemýšlet o ní nebo kde právě je. Nejsem si fakt jistý, jestli si myslí, že něco jsme.

„Promiň, jsi tak jiný než většina mužů, Harry, a to je tak atraktivní," přiznává, otáčející se ke mně obličejem. „Vím, že to pravděpodobně zní šíleně, ale je to pravda."

Jsem trochu vyděšený z toho, co Jane říká, věděl jsem, že ke mně něco cítí, ale nevěděl jsem, jak hluboké to bylo.

„Jsem polichocen, opravdu, ale nejsem si jistý, jak odpovědět." Chci říct Jane, jak skvělá je, ale bojím se, že by chtěla randit a v tuhle chvíli nejsem ve stejné pozici. Chci více vyřešit Annu a prozkoumat náš vztah.

„Máš někoho jiného? Jestli jo, prosím, řekni mi to." Janeina tvář drží ten pozorný a skoro smutný výraz.

„Je to těžké vysvětlit... Mám, ale nemám. Alespoň to ještě není oficiální," snažím se jí vysvětlit tuhle zvláštní situaci, ve které jsem s Annou, bez toho aniž bych jí řekl, že vídám ducha.

„Jestli si myslíš, že celé tohle vyjetí na jídlo je divné, prosím, řekni mi to a můžeš mě vyhodit u auta a zapomenout, že jsem se někdy ptala."

Kroutím hlavou ne, odmítající se vracet, jelikož je to jenom oběd, není to jako že to Anna zjistí.

„Seš si jistý?"

Přikyvuji a pokračuji v jízdě k restauraci. Zbytek cesty je ticho, jen zvuk našeho stabilního dýchání je slyšet.

Zastavíme u restaurace a vystoupíme. Zamknu dveře za námi a vydám se směrem ke dveřím.

„Stůl pro dva?" ptá se mladá dívka, která stojí za pultem, držící dvě meny.

„Ano," říkáme najednou. Dívka nás vede k našemu stolu a pokyne nám, abychom se posadili. Zdi jsou ozdobeny ve stylu westernu nebo kovbojů. Klobouky, boty, jezdecké boty a lana na zdi, vytvářející jih.

„Co vám můžu nabídnout k pití?" zeptala se malá blondýnka, držící tužku a papír, připravena zapsat si naši objednávku. Rozhodl jsem se pro sladký čaj a Jane taky. Servírka spěchá do kuchyně, aby předala naše objednávky.

„Není tohle místo roztomilé?" říkám více jako otázku. Jane se směje a odpovídá: „Má to své kouzlo."

Slečna se vrací zpátky s naším pitím a zapisuje si aktuální jídla naše objednávky, potom, co jsme se rozhodli.

„Tak, jak to jde v knihovně? Moc práce?"

„Je to vlastně docela v klidu, práce byla dřív," vysvětluje, usrkávající čaje. „Naštěstí se to brzy vrátí."

Pokračujeme v konverzování a mluvení o náhodných věcech a všeobecně o životě, než konečně dorazí naše jídlo. Oba se do toho pustíme, naplňující si břicha do plna.

„Bylo to docela ohromné," říkám, po otření obličeje.

„Souhlasím," dodává Jane.

Zaplatím částku a jdeme zpátky k mému starému autu. Nastartuji starý motor, řvoucí, aby žil s pochybovačným zvukem, ale nic si o tom nemyslím.

„Kde teď?"

„Můžeme se vrátit nebo bychom mohli jenom jet... Je to na tobě," skoro Jane zašeptá. Vyparkuji a jedu opačným směrem než domů. Budu zjišťovat dlouho, abych to prozkoumal, a myslím, že dnes je právě ten den.

„Znáš to tady okolo docela dobře, že?" musím se zeptat, když nás nechci ztratit a skončit hledající benzín.

„Samozřejmě. Žiju tady celý svůj život, myslím, že vím, kde jsme." Směje se, zasahující mé rameno. Se vším, co řekla, se rozjedu, užívám si krásnou krajinu a všechny zvířata, které zaplňují pole a pastýře.

Je to pravděpodobně dobrá hodina nebo dvě, než začne lít, je hodně těžké vidět přes přední sklo. Kroutím se, abych viděl, ale pomalu to začíná být nemožné.

„Harry, měl bys přistavit a počkat, až to přestane. Nevadí mi čekat," komentuje Jane, dívající se na mě s obávaným výrazem. Jemně si hraje s jejími blonďatými vlasy, když její oceánově modré oči zírají na mě. Zrovna když se chystám přistavit, auto začne vydávat hrozný zvuk. Automobil zpomaluje, dokud úplně nezastaví. Naštěstí jsem nás svedl z cesty, než ztichlo.

„Hádám, že čekáme bez možnosti." Směje se Jane, dívající se na mě. Hrom venku duní a déšť pokračuje, když slunce v dálce zachází. Kontroluji mobil, abych se podíval na čas, když si všimnu, že nemám baterku. No to je skvělé, myslím si.

„Vypadá to, že tady zůstaneme přes noc," oznamuji, jsem trochu nervózní, zůstat přes noc s Jane, ale je to trochu vzrušující.

↓↓↓↓↓↓↓↓↓
Čím bych začala. Asi tím, že jsem fakt dost zklamaná. Já nevím, kolik snahy bych už vynaložila, abych se dočkala komentáře, když nepočítám ten jeden, který mě vždycky potěší, jelikož aspoň někdo si dá tu práci a věnuje mi ten čas.  Tak ti moc děkuji.:) Já se snažím i přes týden překládat, jsem si vědoma toho, že to dělat nemusím, a tak snad mě někdo pochopí, proč to dělám. Hlavně přes víkendy, kdy bych měla odpočívat, sedím u počítače a překládám, místo toho bych mohla jít třeba ven s kamarádkou nebo se někde jen tak projít, ale já se obětuji vám, zase nechci, aby to vyznělo, nějak špatně. Díly přidávám pravidelně, nevím, co se jako děje. Předtím bylo kolik komentářů u jednoho dílu a teď? Fakt jenom ten jeden. Mě by zajímalo, co se vám nelíbí, abych to mohla vylepšit, nějak to napravit, jak mám něco zlepšit, když ani nevím, v čem je chyba. Můžete mi napsat tady nebo do zpráv, nikomu nic neudělám, přísahám.:D
Ale co mě ještě těší je to, že voty zůstaly, kdyby nebyly ani ty voty, tak bych asi začala hodně rychle přemýšlet, kde je chyba, takhle hledám taky, pořád mi to vrtá v hlavě, kde je ta chyba, jestli ve mně nebo se vám přestal líbit děj příběhu, opravdu netuším.
Neříkám, že musím mít u každého dílu deset komentářů, to jako nemusí být, jsem skromný člověk.:)
Vážně mě mrzí, že nechcete se mnou komunikovat, ale nemůžu vás do ničeho nutit. Taky bych se tady mohla na to, promiňte, vysrat a začít si užívat život, více se učit do školy, jen tak se poflakovat a nebýt pořád v zápřahu.

Takže, co je špatně? Čím bych vás potěšila, aby se vám lépe četlo a komunikovalo se mnou?:)

Edited