The Sexton House // h.s. (CZECH TRANSLATION)

THIRTY-FOUR

Anna se volně drží na mých zádech, jak plavu za nás oba nad vodou. Její hlava spočívá na mém rameni a nohy má omotané okolo mého pasu. Začínám si pobrukovat náhodnou melodii, zatímco držím tuhle ohromující dívku v náruči.

Upřímně si neumím bez ní představit život, ale kdybyste se mě zeptali před pár týdny, nikdy bych si nemyslel, že bych byl v téhle pozici. Ani jsem nevěřil, že se jde zamilovat tak rychle, samostatné zamilování do ducha. Ale ukazuje se, že čas může cokoli změnit. Mrholí na nás a pomalu přestává. Přeji si, pršelo každý den, takže bych mohl být s Annou, ale vím, že se to nestane a taky, vím, že mě brzy opustí.

„Nechci jít," šeptá proti mé lopatce. Taky nechci, aby šla, ale vím, že je osudné, aby šla.

„Nebudeš dlouho pryč," snažím se ji uklidnit, vím, že bude zpátky za pár dní. Kdybych tady mohl sedět v téhle vodě a držet ji celou noc, seděl bych, kdyby to znamenalo, že by se mnou zůstala déle, držel bych.

„Budeš mi chybět...," řekne, když začínám cítit, jak její tělo mizí z toho mého, v pár vteřinách je úplně pryč. Déšť přestal, zanechávající zem trochu blátivou. Vylezu z vody a pomalu jdu k domovu. Má mysl je zaměřená na Annu ve všech směrech.

Když konečně dojdu domů, jdu rovnou do sprchy, než se vydám do postele. Ležím v posteli, toužím po ní několik dalších minut.

Vzbudím se další ráno kvůli zvuku, jak někdo buší na mé dveře. Otočím se v posteli, pokouším se zablokovat ten protivný zvuk, ale bezúspěšně, nakonec vstávám a kráčím ke dveřím jen v boxerkách.

„Dobře, Charlie, to stačí! Už jdu!" ječím, když se blížím ke vchodu. Nemůžu uvěřit, že by mě ten starý prd vzbudil takhle brzy, budu ho muset zabít. Odemknu dveře a otevřu je k sobě, než řeknu: „Víš, někteří lidé tady kolem si vlastně užívají spá-." Zastavím se, když si uvědomím, že to není Charlie, ale Jane. Její vlasy jsou kudrnaté a má na sobě ohnivě červené šaty.

„Ou, promiň! Nemyslela jsem si, že bys spal," omlouvá se rychle, zatímco si zakrývá ústa. Kroutím hlavou, říkající: „To je v pořádku. Upřímně jsem si myslel, že jsi byla můj šéf a musel bych mu ublížit, kdyby byl, ale ne, ty jsi v pohodě," snažím se ji uklidnit. Nabízím jí jít dál, což přijala po zeptání, jestli jsem si jistý. 

„Tak co tě sem přináší?" ptám se zvědavě.

„No, všimla jsem si, že jsme spolu nemluvili nějakou chvíli a myslím, abych se přestala ujišťovat, že všechno bylo v pořádku." Usmívá se, ukazující své perfektně bílé zuby.

„Myslím, že jsem byl zaneprázdněný prací," přiznávám a natahuji se na podsedák.

„Taky jsem si myslela, že by ses možná rád dnes připojil ke mně na oběd, ale jestli nechceš, v pohodě."

Přemýšlím nad její nabídkou, vím, že bych se k ní neměl připojovat, když jsem měl tak úžasnou noc s Annou minulou noc.

„Kdy plánuješ jít?" vím, že bych neměl jít, ale oběd mi neublíží, že? Je to jen oběd s kamarádkou a není to jako, že by to Anna zjistila.

„Chystám se jít za hodinu."

„Dobře, zní to dobře, jen na sebe hodím nějaké oblečení, než vyrazíme." Právě teď si uvědomuji, že jsem jen v boxerkách. Ten den, kdy Jane začala odepínat mé kalhoty, se mi vrátil, když její tváře zčervenají, jak se rychle podívá pryč.

„To by mohl být dobrý nápad." Směje se s červenými tvářemi. Vstanu a jdu do pokoje, abych se rychle převlékl. Vyčistím si zuby a trochu si prohrábnu vlasy, než si dám na sebe trochu kolínské, co jsem se nesprchoval.

„Jsem připravený, ty jsi?" oznamuji, vycházející z pokoje a vcházející do obýváku. Jane vstává ze sedící pozice, než řekne: „Pojďme." Vydáme se ke dveřím a do mého starého auta, vyjíždějící do restaurace na dřívější oběd.

↓↓↓↓↓↓↓
Dva týdny?! Dva týdny, jak se to stalo?!
To je tak cute.:3

Jste rádi, že ti dva pojedou spolu na oběd? :D Nebo byste byli radši, kdyby jela Anna s Harrym na oběd? Jak si myslíte, že dopadne ten "neškodný" oběd?:) ↓

Moc byste mě potěšili, kdybyste se podívali na mé nové překlady, vím, že tam zatím toho není moc, ale každý vote nebo komentík potěší, že?:)
: Little Bird s EDEM.:3
: Music Sheet
: Masquerade
: Bitter & Sassy

Děkuji.:3

Edited