The Sexton House // h.s. (CZECH TRANSLATION)

TWO

Hádám, že bydlím ve „strašidelném domě", je to trochu znervózňující. 

Také vím, že údajně někdo jiný žil v tomhle domě. Ale jak jsem už řekl, nevěřím na duchy a nikdy nebudu, dokud jednoho neuvidím. 

Potom mi Charlie řekl, že brzy odejde, potom říkal něco o vrácení se do práce na hřbitově za domem. 

Došel jsem na konec haly, kde bylo skleněné okno. Vykoukl jsem přes žaluzie a uviděl jsem zahradu a železný plot. Na druhé straně byl starý hřbitov. Pustil jsem žaluzie zpátky, nechtěl jsem déle vidět strašidelný hřbitov. 

Pak jsem ucítil zvonit mobil v kapse kalhot se jménem říkající „máma". Obrátil jsem oči v sloup, než jsem přesunul prst po zeleném tlačítku. 

„Ahoj, mami," říkám do mobilu. 

Můžu slyšet její pokračující rozhovor.

„Harry, jsi v pořádku? Proč jsi nezavolal? Říkala jsem ti, abys mi zavolal, až se dostaneš na příjezdovou cestu."

Nádherné, moje matka mě znervóznila a dokonce s ní nejsem.

„Mami, akorát jsem se tady dostal. Rozhlížel jsem se po domě a pak jsem se chystal ti zavolat."

Malá lež nebude bolet. 

Chystal jsem se jí zavolat, ale možná později nebo zítra.

„Dobře, jsem ráda, že jsi v pořádku. Jaký je dům?" zeptala se.

„Dobrý," odpověděl jsem jí.

„Jen „dobrý"? Jel jsi celou cestu z New Yorku do Kentucky za domem a je jen dobrý? Ne nádherný nebo krásný?"

Vrátil jsem se do obývacího pokoje, než jsem jí odpověděl.

„Ano, mami. To je všechno, navíc jsem unavený," přiznal jsem, což byla pravda, byl jsem unavený.

„Dobře, no... Mám tě ráda. Chci, abys mi zavolal dříve, než půjdeš do postele, dobře?"

Převrátil jsem oči v sloup, ještě jednou, nad ní.

„Taky tě mám rád." S tímto jsem zavěsil a schoval jsem mobil zpátky do kapsy.

Zamířil jsem do auta zděšený z myšlenky na vybalování všech těch krabic plných oblečení, osušek a čeho ještě a moje malé věci (věci, které jen tak leží na místě, nejsou k ničemu, jen tak zabírají místo) ze všeho, shromažďuji je roky, ale vím, že jsem se potřeboval dát pryč od mých věcí někdy nebo příště. 

Zatlačil jsem do sedačky auta, složil jsem tři krabice na sebe navzájem a pak jsem je odnesl do domu. Nechal jsem dveře otevřené, takže jsem potřeboval nohou potlačit do starých, skřípavých a otevřených dveří. Položil jsem krabice v obývacím pokoji, pak jsem se vrátil pro zbytek. Potom, co jsem to zopakoval asi sedmkrát, jsem konečně donesl všechny krabice do obýváku bezpečně, bez upuštění jedné z nich. 

Začal jsem s vybalováním oblečení, potom jsem se přesunul na toaletní potřeby. Když byla koupelna hotová, začal jsem vytahovat hrnce, pánve a něco jiného patřící do kuchyně. Nebylo tam žádné jídlo, rozhodl jsem se pro nějaké zaběhnout do obchodu.

Sebral jsem klíče z konferenčního stolku a zavřel jsem za sebou skřípající dveře. Skočil jsem do auta, slunce začalo zacházet a dělalo oblohu krásnou oranžovou a růžovou barvou. Po obdivování té krásy jsem si zapnul pás a vydal jsem se do toho obchodu. 

Byl jsem teď na parkovišti 'Aldi'. Utíkal jsem do obchodu, popadl jsem nákupní kartu a vydal jsem se pro lehká jídla. Hodil jsem tam nějaké chipsy, Oreo, Zlaté Rybky a něco, co znělo dobře.

Poté, co jsem vzal mléko, chleba a nějaké maso, byl jsem hotov a šel jsem na pokladnu. Prodavačka byla mladá dívka, pravděpodobně šestnáct let stará, s blonďatými vlasy, které měla v koňském ohonu. Viděl jsem její modré oči dívat se mým směrem s malým úsměvem. Byla roztomilá, ale pro mě moc mladá.

„Dobrý den," promluvil její jemný hlas.

„Ahoj," odvětil jsem, když se naše oči setkaly. Začala skenovat položky, pak je dala do bílé igelitové tašky.

„Musíš být nový," řekla.

„Ano, jsem," řekl jsem a stál jsem před malou cizinkou.

„Je to malé město, je to docela lehké uhádnout, kdo je nový a kdo ne." Usmála se na mě.

„Vskutku, je to malé."

Byla z poloviny hotová se skenováním a ukládáním položek pryč.

„Není tady moc domů na prodej, jsem právě zaskočena, že máme tady někoho nového." Zasmála se jemně. 

Mohl jsem říct, že se snažila navázat konverzaci a hádám, že, upřímně řečeno, mi to nevadilo.

„No, akorát jsem se přestěhoval do Sexton domu."

Zastavila se v tom, co dělala, na moment a pak řekla malé "Oh" a pokračovala v práci.

„Je něco špatně?" zeptal jsem se mladé dívky.

„Jen blázen by tam bydlel."

Proč se všichni v tomhle městě bojí toho hloupého domu? 

Tak tam umřela holka, to neznamená, že je strašidelný.

„Dobře tedy. Hádám, že jsem blázen," řekl jsem se smíchem v mých slovech.

„Vskutku, jsi. Zvláště v noci jako tahle." Kývla směrem k oknu, kde přicházela bouřka. 

Stromy se ohýbaly pod poryvem větru a obloha byla černá s hromovými mraky.

„Takže? Je to akorát bouřka." Divil jsem se, proč se dívka chovala tak, jak se chovala.

„Ale Anna nemá ráda bouřky..."    

↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓

Moc děkuji za komentáře a votes u minulého dílu. Hned se mi překládalo lépe.:)

Edited