Anna
Je to divné, jak jeden člověk změní tvůj život v okamžiku. Jak vstoupí do tvého života nečekaně a taky nechtěně. Ale nějak skončí jako požehnaní, životní měnič. Upřímně jsem si myslela, že bych nikdy neopustila ten pokoj. Poté, co jsem zemřela, myslela jsem si, že jsem měla zakázáno chodit ven, ale neměla jsem.
Když se Harry přestěhoval do mého domu, byla jsem naštvaná – ne zuřivá! Nesnášela jsem návrh, že by někdo jiný žil v mém domě, domě, kde byly vzpomínky vytvářeny několik let předtím. Nepatřilo mu to tady, ale to byla má perspektiva. Teď si užívám jeho společnost, přesto že někdy dokáže být trochu vlezlý.
„Jsi v pořádku?" ptá se jeho hluboký a chraplavý hlas.
„Jsem v pořádku. Jen jsem přemýšlela."
Přikyvuje a pokračuje v zírání na jezírko a já dělám to stejné.
Po sledování, co se zdá jako hodiny, si všímám, že se obloha začíná vyjasňovat. Mraky zmizely a déšť ustává. Potřebuji se dostat domů nebo alespoň Harrymu popřát „sbohem".
„Harry, myslím, že musím jít."
Otáčí ke mně hlavu.
„Na co?" jeho obočí se stahuje s jeho pokleslými rameny.
„Ty můžeš zůstat, ale já chci říct sbohem bouřce, která odchází, takže to znamená, že musím jít," vysvětluji.
„Ou, no, musíš?"
„Nemám opravdu na výběr. Jednou je bouřka pryč a já taky." Začínám cítit, že pomalu blednu, tak mávám Harrymu, dokud můj svět nevybledne úplně do tmy.
Mé oči se šilhavě otevírají, jak sluneční svit prosvítá skrze mé záclony a rovnou do mé tváře. Vyskočím z postele, nazouvající si bačkory a jdu k mému umyvadlu, které má připojené zrcadlo. Nabírám vodu do džbánku, jež pokrývají růžové růže. Nalévám vodu do misky a pokládám džbánek zpátky k umyvadlu jako na kousek nábytku. (Je myšlen toaletní stolek, který se kdysi používal, možná ho má ještě někdo doma.) Pokračuji v opláchnutí obličeje předtím, než na sebe hodím lehký čajový župan. Je to lehký bílý krajkový přehoz, jenž zakrývá mé spodní prádlo, když nejsem v posteli nebo nelenoším kolem.
Jdu dolů po schodech, zdravící mámu v kuchyni. Zuřivě vaří, jako vždy. Máma miluje vaření. Nejsem si jistá, proč, ale vždycky to milovala.
„Dobré ráno," říkám, když docházím ke sporáku, kde pokračuje v dokončování snídaně.
„Dobré ráno, zlatíčko. Vyspala ses dobře?" ptá se mě milým tónem, dívající se přes rameno.
„Ano, moc dobře."
Ne moc dlouho po pozdravení mámy se táta k nám připojuje se stohem papírů a šálkem kávy. Kulaté brýle jsou na jeho nose. Vypadá, že hluboce o něčem přemýšlí.
„Dobré ráno, tati," říkám a jdu k němu a bočně jej objímám.
„Dobré ráno, Anno." Poplácává mé rameno, než řekne: „Mám pro tebe novinky, minulý večer jsem mluvil s Wiliamsovými a říkali, že by bylo milé, kdybyste ty a Max šli ven na čaj tohle ráno."
Vnitřně vzdychám, přesto že se můj otec divoce usmívá. Mí rodiče mi dohodli, že si vezmu toho muže jménem Max Williams. Zdá se jako perfektní muž, ale chci mít na výběr se zamilovat, ne donuceně se zamilovat do někoho, koho nikdy nebudu zpátky milovat.
„Ou, dobře, myslíš, že to bude v pořádku." Nuceně se usmívám, protože vím, že ho to udělá šťastným, jen nechápu, proč mě nutí do dohodnuté svatby. Ne moc lidí dnes toleruje jejich rodiče dělající toto.
„Navrhuji ti jít a připravit se, nechtěla bys toho chlapce nechat čekat."
Přikyvuji hlavou a jdu zpátky nahoru do schodů, kde Marry, naše služka, která taky byla jako moje máma, mi pomůže vybrat si šaty pro dnešní den. Po asi hodině oblékání, korset spolu s přehozem broskvové barvy je na mě. Mé vlasy jsou kudrnaté a rozpuštěné, i když Marry trvala na tom, že je sepne. Když dorazím dolů, máma a táta oba souhlasí, vypadám ohromně a oni nemohou uvěřit, jak jejich malá holčička vyrostla tak rychle.
„Myslím, že jsem slyšela zvonek, pospěš si, nesmíš ho nechat čekat," prohlašuje máma. Jdu ke dveřím, otevírám je a jsem pozdravena kyticí květin.
„Oh, ty jsou krsné." Usmívám se, když vůně květin omámí mé smysly.
„Myslel jsem si, že by se ti možná mohly líbit," říká Max, vystrkující obličej zpoza růží. Podávám matce květiny a mávám jí a tátovi na rozloučení.
↓↓↓↓↓↓↓↓↓
Dneska pohled Anny a trochu z jejího života.:) Čím víc si všímám Maxe Williamse, tím více chi vědět, co je ten týpek zač. Nevím, jak vy, ale mě to doslova zžírá zevnitř! Kdo to je? Jak mohl žít v době Anny a jak může být i v době Harryho, chápete?:D
Toto je poslední díl...
Poslední díl, který vyšel v neděli... Díly budou už jen jedenkrát za týden, více na mém profilu.:)Edited
ČTEŠ
The Sexton House // h.s. (CZECH TRANSLATION)
FanfictionMladý muž jménem Harry Styles se rozhodl přestěhovat do starého Sexton domu na konci Maple Grove, dům je známý jako "pronásledovaný" Annou Sexton. Mladá majitelova dcera byla před sto lety zasažena bleskem na půdě a stačí udělat málo, aby Harry vědě...