The Sexton House // h.s. (CZECH TRANSLATION)

TWENTY-NINE

„Kdo?" ptá se Anna, když beru její ruku. Směju se sám sobě, když svírám její ruku v mé. Je tomu tak, dokud nejsme blízko u vchodu, když si uvědomím, že držím ruku mrtvé holky. Trhnu sebou, zastavím a otočím se k ní.

„Mám otázku, než projdeme," vyslovuji, volně pouštím její ruku.

„A co by to mohlo být?" ptá se zpátky.

„Jestli jsi duch, pak jak to, proboha, že se tě dotýkám?" mám nadzvednuté obočí, samozřejmě zajímá mě, jak je to, do háje, možné.

„Oh, Harry, jsi tak naivní." Směje se Anna, trochu zaklání hlavu. „Duchové nejsou, jako jsou v příbězích, vůbec ne. Nejsme průhlední ani nejsme prostěradloví."

Mé obočí se nadzvedává výše nad každým jejím slovem.

„Prostěradloví?" ptám se se zmateným výrazem.

Nafoukne se, než řekne: „Neběháme okolo s prostěradlem přes nás, snažící se vyděsit chudé a nevinné lidi, jako jsi ty." Dobře, to hodně vysvětluje.

„Co nás pak odlišuje?"

„Jsem mrtvá. Nemám puls. Jsem znecitlivělá, nic necítím," přiznává, dívající se zpátky k oknu. Věděl jsem, že Anna byla mrtvá, ale neuvědomoval jsem si, jak podobní si jsme, ještě jsme jako úplná oposita.

„Takže nic necítíš?" říkám, když dosahuji na její ruku a svírám ji v mé. Pomalu dělám kolečka prstem proti jejímu hřbetu.

„Vůbec ne."

Jsem smutný, když vím, že Anna je doslova znecitlivělá ve světě a napořád bude. To je upřímně tragédie, která je inteligentní, mladé žena, jako je ona, nikdy znovu nebude nic cítit.

„No, to je na hovno," přiznávám, pouštějící její ruku. Annino obočí je nadzvednuté.

„Na hovno. Jak divná slova." Směje se sama sobě a pokračuje v opakování znovu a znovu. Začínám se smát, jak nadšená je z malých sprostých slov.

„Nikdy předtím jsi neslyšela „na hovno"?" zajímám se, dívající se na ni, stojící jen pár kroků bokem.

„Nep, hádám, že je to sprosté?"

„Jo, je."

„No, to to vysvětluje. Má máma a táta si dávali velký pozor se slovy, které kolem mě používali," sděluje mi Anna, pohlížející mi do očí.

„No, teď jedno znáš." Směju se, beru její ruku a svírám ji v mé. Vedu ji k futrům a procházím, nechávající ji stát na druhé straně.

„Bylo to roky," jemně promlouvá, zírající na rám. „Nevím, jestli to můžu udělat. Neopustila jsem tenhle pokoj tak dlouho, Harry."

„Vím, že můžeš, Anno."

„Změna je dobrá, správně?" ptá se, dívající se váhavě na dveře. Můžu říct, že je vyděšená, a hádám, že já bych byl, kdybych neopustil místnost léta, ale musí se postavit tomu strachu, jestli to chce někdy překonat.

„Vzpomínáš, co jsem ti slíbil?" říkám, vcházející zpátky do místnosti.

„Ano, vzpomínám. Říkal jsi, že bys mě chránil, přestože to znamená, že se v průběhu zraníš."

Kývu hlavou, má slova zůstávají pravdivá.

Anna se zhluboka nadechne, než pomalu vykročí ke dveřím. Následuji šaty, dělající malý krok, který ji odděluje. Když je přímo u futer, zvedá bradu a jde vpřed, vypadající připravená pohlédnout na svět.

„Udělala jsi to," blahopřeji jí. Široce se usmívá, než řekne: „Bylo to tak dobré! Nebyla jsem schopna opustit pokoj roky. Byla jsem dokonce vyděšená, možná bych nemohla být schopna."

Beru její ruku a vedu ji dolů po schodech. Její velké modré oči skenují každý palec místnosti. Můžu říct, že se snaží zachytit vše, než bude muset odejít do toho malého prostoru.

„Páni. Líbí se mi, co jsi udělal s tímhle místem."

Kroutím hlavou. 

„Vlastně jsem nic nedělal."

Otáčí hlavu ke mně. 

„Vážně? Vypadá to jinak. Pak by to mohlo být proto, že jsem dole nebyla tak moc let."

Přikyvuji hlavou, souhlasím, je to pravděpodobně starší. Řídíme se skrze dům a ven na přední verandu.

„Tohle bude tvůj první trochu čerstvý vzduch." Směju se, vím, že se o tom bude taky rozhodovat, což by měla. Chci říct, konečně opouští těsný pokoj po letech, kdy tam uvízla.

„Ano, vím."

Jdeme ven, sleduji, jak je zabraná do noční oblohy. Přesto že venku lije, pořád vypadá potěšeně z toho pohledu.

„Páni..." Její oceánově modré oči zírají v každém směru, snažící se zachytit všechny Boží skvělé výtvory. Je to opravdu krásné, i když já to můžu vidět kdykoli chci, ale přijde den, kdy to nebude déle možné. Jednoho dne budu pryč. Mrtvý, je to. Nebudu moct vyjít ven a užívat si krásný den, a myslím, že to je, co vadí životu, nikdy nevíš, kdy bude tvůj poslední. Užívej si svůj čas, jednoho dne nebudeš moct.

„To je nic v porovnání s tím, co ti chci ukázat," šeptám Anně, která se zdá být hluboko v myšlenkách.

„Vážně? Pojďme."

Beru její ruku a běžíme dolů po cestě. Mohli jsme si vzít mé staré auto, ale myslím, že přeskakování přes mokré ulice uprostřed noci je více zábavnější. Oba běžíme jako o naše životy. A hádám, že běžíme. Ne, nejsme honěni muži, kteří nám chtějí ublížit, ale utíkáme od našich problémů a reality života a smrti, ale to neznamená, že se nemůžeme bavit a užívat si její pozemský život. Vím, že jsem šílený, že utíkám s duchem, ale jestli dostanete šanci dělat to stejné, neutekli byste? Nevyužili byste jedinečné příležitosti?

„Nikdy jsem se necítila více naživu!" křičí Anna do noci. Radost a čisté veselí je oživeno uvnitř jejích slov. Souhlasím s ní, je to dobrý pocit jen utíkat, stejně je to jen na chvíli.

Po proběhnutí ulice konečně doběhneme do parku, stejného, do jakého mě Jane zavedla. Vedu Annu, kde je kachní jezírko a pokynu jí, aby se posadila na zem. Jemný hrom zní v pozadí spolu s pruhem blesku.

„Páni, to je krásné."

Přesto že mě bouřka trochu děsí, vím, že Anna si ji užívá, takže to nenechám, jsem vyděšený k smrti.

„Myslel jsem si, že by se ti to možná mohlo líbit," říkám, dívající se k ní, abych viděl divoký úsměv rozšiřující se skrz její rysy. Znal jsem tu chvíli s měsícem zářícím na vodu, která odrážela stín na její bledou kůži, do které jsem se pomalu zamilovával a neexistoval pro mě způsob, jak zastavit city, které jsem k ní cítil. 

↓↓↓↓↓↓↓↓↓
Tak mě tady máte!:D 

Šmarja, Anna se dostala ze svého pokoje a dokonce z baráku. Já na tohle nemám vůbec slova a ještě ten konec... :'3 Omdlévání za 3... 2... 1...

Úplně moc, moooooooc jsem se těšila na vás.♥ A teď se ještě více těším na vaše komentáře!:3

Tak co myslíte, bude z toho něco, hm? :)

Jak jste vy začaly nový školní rok? Kdo je taky v prváku? :D Kdo ne, buďte rádi, že jste na základce.:D Ten rozvrh... Ale mohlo být hůř.:D

Víte, co máte dělat * ↓.♥

A zatím se s vámi loučím.:3 

Edited