The Sexton House // h.s. (CZECH TRANSLATION)

TWENTY-FIVE

Ze studeného vzduchu okolo mě mi přejel mráz po zádech, když mě začala obklopovat temná noc. Slunce začalo na obloze klesat, když jsem procházel skrz prázdný prostor. Nejsem si jistý, kde jsem byl nebo jak jsem se sem dostal, ale musel jsem tady být z nějakého důvodu.

Šel jsem dál, když jsem si uvědomil, kde jsem. Betonové kameny kolem mě začínají být jednotvárnější, když pokračuji v cestě skrz hřbitov. Nejde to, dokud nestojím tváří tvář s náhrobkem Daniela Sextona, roste ve mně znepokojení, proč jsem tady.

Malý chlapec se objevil, pravděpodobně okolo tří let. Vyskočil zpoza náhrobku s pronikavě modrýma očima. Ustupuji, proč by bylo dítě na hřbitově v tuhle denní dobu a taky samo.

„Ahoj, chlapečku," snažím se co nejlépe neznít vyděšeně, ale podivně se nezdá, že je vystrašený.

Má tmavé vlasy a kůži s modrýma očima. Nemluví, ale nejsem si jistý, jestli je na to dost starý.

„Co tady děláš?" promlouvá jasně bez koktání nebo váhání. Couvám, jak dobře mluví na to, jak mladě vypadá, možná je starší než jsem si myslel.

„Nejsem si jistý, proč tady jsem," přiznám popravdě dítěti. Kleknu si, takže jsem na kolenou. Teď jsme na úrovni očí.

„Vím, proč jsi tady. Přišel ses na mě podívat."

Mé obočí se nakrčí z chlapcových slov, ale nepřerušuji ho s bezvýznamnou otázkou.

„Byl jsi mi poslán, abys mi pomohl. Vím to," říká vzrušeně. „Na tohle jsem čekal roky."

Jsem tak zmatený, co ten mladý chlapec říká, ale velmi mě to zajímá.

„Kdo mě poslal?" konečně se zeptám.

„Někdo, neboj se."

„Dobře, proč jsem byl poslán, abych ti pomohl? Jsi v průšvihu?"

Chlapeček se podívá dolů se smutným výrazem na jeho mladých rysech. Vzhlíží na mě s velkýma modrýma očima a řekne: „Jsem mrtvý, Harry."

Má pusa se otevře. 

„Co tím chceš říct? Jak víš, kdo jsem?" má mysl víří s otázkami.

„Musíš nám pomoct, Harry. Musíš," téměř škemrá, když začíná mizet.

„Kdo je nám?" ptám se zběsile, když začíná pomalu slábnout do ničeho.

„Jí," vyklopí, jakmile ukazuje k domu.

„Anně."

Mé tělo sebou trhne, když se vzbudím z hodně divného, ale realistického snu. Mé dýchání je nepravidelné, jakmile se začnu pomalu vracet do reality. Překulím se na stranu, když venku zazáří blesk. Má ruka shodí knihu, kterou jsem začal číst, než jsem usnul. Seberu ji a vracím se ke čtení, kde jsem skončil.

Jsem na čtvrté stránce knihy s názvem „Tajemství uvnitř Sextonových", když si uvědomím šokující fakt. Daniel Sexton byl zavražděn 12. října 1905. Není tam, kdo zabil toho mladého kluka, jen tam je řečeno, že byl uškrcen a poražen k smrti. Můj zármutek zná tříletého, byl takhle brutálně zavražděn.

Položím knihu vedle stolu, než vstanu a jdu ke schodům. Jsem odhodlaný zjistit, co ten sen znamená a jak je Anna zapojená. Rychle vylezu dva schody, než stojím před starými, dřevěnými dveřmi. Zhluboka se nadechnu, než vejdu.

Blesk venku pokračuje a větve stromů dřou a naráží proti domu a oknů, vyvolávající tajuplný pocit. Rozsvítím svíčky, které byly nahoře posledně. Po úspěšném rozsvícená všech čtyř voskových tyčinek, stojím uprostřed místnosti, čekající, čekající, až se ukáže.