The Sexton House // h.s. (CZECH TRANSLATION)

TWELVE

Rychle se přesunu ke dveřím, když déšť venku začne lít, zapříčiňuje, že se mi uvolňují kudrlinky na vrcholu hlavy a lepí se mi zezadu na krk. Odemknu dveře, třepu hlavou u vchodu. Kapičky vody postříkají podlahu. Rychle se svlékám, začínám s mým černým tričkem, které je přilepené na mé mokré kůži. Po úspěšném odstranění namočeného oblečení, dokončím to naváděním mého těla z mých upnutých černých džín. Dopadnou na podlahu s cvaknutím, zvuk je zapříčiněný knoflíkem na kalhotách. Dojdu do svého pokoje, oblečení mám v ruce a hodím ho do pračky, než se vrátím do pokoje. Najdu čistý pár černých boxerek a hodím je na sebe, když si svléknu ty mokré. Skoro jsem se rozhodl, že akorát strávím zbytek dne v posteli, ale pak mi proklouzly myšlenky o hovnech do hlavy. Pokračoval jsem na schodiště, rozhodnutý vyřešit, proč Anna straší v mém domě. Ne jednou mi strach přišel na mysl, když jsem rychle stoupal po schodech, otevírám dveře bez sekundy rozmyšlení. Znovu jsem v místnosti, (která je překvapivě ne tak tmavá, na okně je jen polovina dřeva z trámu) přecházím rovnou k oknu, oddělávám zbytek dřeva a dělám tak místnost dokonce světlejší, přesto že je obloha zahalená mraky. Když odtrhávám poslední kousek, cítím najednou studený vánek, zdá se, že vane kolem mě. Zastavím se v tom, co dělám, otočím se, když mě zvuk zastaví. 

„Kdo ti řekl, že jsi mohl tohle udělat?" ptá se sladký a zároveň příšerně strašidelný hlas. Váhám než se pomalu otočím a připravuji se na to nejhorší. Přes pokoj stojí vysoká hubená postava zírající na mě záměrně. Vydechnutí opouští mé rty. Anna stojí přede mnou. Nejsem si jistý, jestli bych měl k ní mluvit nebo jen tiše odejít. Můj plán o vyřešení, proč straší v mém domě, mě už déle neznepokojoval, teď stojí přímo přede mnou.

„Musím zopakovat otázku?" její pohled se zdá zatvrdlý, déle se mnou udržuje oční kontakt.

„J-já..." Úplně jsem ztratil slova.

„Mám silný pocit, že máš nedostatek inteligence," říká mi, přibližuje se a pomalu zvedá ruce před svoje šaty. Vidím, jak se to zaleskne, když na to dopadne světlo: nůž.

„Přišel jsi o jazyk? Nebo bych to měla udělat?" zlověstný úsměv má na rtech, když pozvedává jasně nůž, kde jsem jej mohl vidět. 

„Radila bych ti odejít," říká a dívá se na dveře. Něco uvnitř mě mi říká, že je neškodná, přesto že drží nůž a prakticky mi s ním vyhrožuje. Z nějakého zvláštního důvodu se cítím nebojácně.

„Ne," vyplivnu konečně. Pohled přesune zpátky.

„Ne?" zopakuje.

„To je to, co jsem řekl, ne?" samolibě se ušklíbnu, zdá se, že ji to irituje dokonce více. Začíná se smát – no, více jako kdákat – její ruce padají zpátky, než na mě střelí pohled. Dřív, než vím, co se děje, hází nůž a zasahuje rám okna, směrem k mé hlavě. Ztuhnul jsem, už dále necítím nebojácnost.

„Chtěla jsem minout," říká mi chladně a jde přímo ke mně. Soudím, že je dobrý čas zatraceně odsud vypadnout, vybíhám ze dveří, nechávám ji nahoře a sprintuji dolů po schodech. Poté, co bouchnu dveřmi, seberu klíče a peněženku než vyběhnu ze dveří a nasednu do auta. Sjíždím úhlednou mokrou cestu, jezdím přes město a hledám levný hotel, kde bych mohl strávit noc. Jezdil jsem dokola pravděpodobně dvacet minut (docela jistě jsem jezdil v kruzích) než jsem konečně zajel do budovy jménem „Econo Lodge". Je to malý motel s jedním podlažím. Všechny pokoje jsou v jedné lajně na jedné straně budovy. Vystoupím, rychle běžím ke dveřím malého a zanedbaného vestibulu, snažím se vyhnout bohatším, co jsem si zapomněl sebrat extra oblečení. Když vejdu do motelu, zvonek zvoní nad mou hlavou, signalizuje starému muži za pultem, že má zákazníka.

„Dobrý den, jak vám mohu pomoci?" muž vypadá, že má přes sedmdesát, jeho vlasy jsou bílé a s malým strništěm jako vousy.

„Ano. Potřebuji pokoj na noc," říkám mu.

„Jen jednu noc?" ptá se a vzhlédne na mě přes oči zahalené padajícími vrásky.

„Ano."

„Dobře, bude to osmdesát osm dolarů." Potom, co jsem mu zaplatil, dal mi klíče a nasměroval mě k pravému pokoji. Urychleně jsem šel k pokoji a úspěšně jsem odemkl dveře. Rozsvítil jsem světlo a šel jsem k malé posteli. Pokoj vypadá trochu špinavě, ale hádám, že na jednu noc to bude stačit. Zapnu televizi, hledám něco na sledování, ale po hledání ničeno na pěti kanálech, jsem se rozhodl, že půjdu spát. Je pořád docela dost brzo, ale lehnul jsem si pod přikrývku a nastavil jsem si budík na sedm třicet.

***

Probudím se další ráno, protáhnu se, než vylezu z postele. Vezmu mobil a peněženku z nočního stolku než vyjdu z pokoje přímo k vestibulu. Zdá se, že je docela slušný den, slunce vyšlo a na obloze je jen pár mráčků. Otevřu dveře motelu. Jdu rovnou k pultu, podám klíče starému muži. Otočil jsem se k odchodu, když mě jeho hlas zastavil. 

„Koupil jste si Sexton, že?" 

Pomalu se otočím k němu obličejem.

„Koupil," řeknu a prohrábnu si rukou neupravené vlasy.

„Je pořád tam, nebo ne?" jeho hlas je hlubší, jako kdyby někdo mohl slyšet naší konverzaci. Přikývnu.

„Ano. Je." Je první člověk, kromě Charlieho, který mluví o Anně.

„Je to důvod, proč jste zůstal tady?" ptá se, posouvá se za roh, který nás odděluje.

„Ano, pane." Začne se smát a kroutí na mě hlavou.

„Nemůžeš od ní utéct, synu." Jeho obličej zvážněl, než řekl: „Snažil jsem se o to dlouhou dobu... A hádej, co?" odmlčí se, pokýve hlavou, když nadzvednu obočí. „Pořád se o to snažím."

↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓

Konečně jste se dočkali!!Díl je věnovaný všem, co dneska mají vysvědčení.:D Já jsem měla už v pátek.:3 Jaké máte známky?:))Tak tenhle díl byl super!:D Přímý kontakt s Annou, co na to říkáte? Já jsem z toho byla trošku vedle, že vůbec umí mluvit.:'DDCo si myslíte, že se stane teď? Bude strašit i dole nebo zůstane nahoře? :D Děkuji za trpělivost a pěkný začátek prázdnin.:D

Edited