The Sexton House // h.s. (CZECH TRANSLATION)

ELEVEN

Vydávám se zpátky ke dveřím, odemykám je a otvírám k sobě.

„Dobrý den!" Maggie, temperamentní dívka za mým schodem u dveří, říká, jakmile jsem jí tváří v tvář.

„Ahoj," řeknu chabě, nemám náladu mluvit.

„Můžu dovnitř?" zeptá se, dívá se dovnitř do domu. Ustoupím stranou.

„Jo, jo." Vedu ji do obývacího pokoje, aby se posadila na gauč, a sednu si napříč od ní na červenou sametovou židli.

„Takže," začne, vytahuje si poznámkový blok z batohu spolu s perem. „Zeptám se vás na otázky ohledně tohohle domu a vy na ně jen odpovíte nejlépe, jak můžete, dobře?" vypískne.

Narovnal jsem se na židli, kýval jsem hlavou. 

„Dobře, takže, tento dům se nazývá Sexton, správně?"

Přikývl jsem. Zapsala si to. 

„Jak starý je tenhle barák a jak dlouho tady žijete?"

Nejsem si jistý, jak starý dům je, všechno, co vím je to, že je starý.

„Přes stovky let a já tady bydlím okolo týdnu." Zdá se to déle než týden, ale já vím, že to není.

„Dobře... Setkal jste se někdy s Annou Sexton?" pohlédla na mě od bloku a nadzvedla obočí. Diskutuji sám se se sebou, jestli bych jí to měl říct nebo ne.

„Ne, nesetkal," lžu. Předá tenhle papír dál a někdo to uvidí. Pokud se to vezme kolem, tohle místo je pořád strašidelné, bojím se znát městskou reakci.

„Jste jakkoliv ve spojení se Sextonovými?"

„Ne."

Ptá se mě na několik dalších otázek, hlavně o domě, co mi uvěřila, že vím hodně málo o Anně.

„No, děkuji za odpovědí na mé otázky. Mám velký zisk z tohohle domu." Usmívá se a schovává si věci zpátky do batohu.

„To není problém."

Jakmile schází dolů po chodníku, uvidím mámu vystupovat z auta, nese si tašku. Máma hodně nakupuje, vždycky nakupovala.

„Kdo to byl?" zeptá se, jakmile otevírám dveře a nechávám ji projít.

„Další skautka, snažila se mi prodat krabici sušenek," říkám, beru jí tašku z ruky a nechávám ji u konferenčního stolu. „Bože, co sis koupila?" ta taška je těžká a tvrdá jak šutr.

„Je to kočka," vysvětluje. Ustoupím od toho a nadzvednu obočí.

„Není opravdová, Harolde." Mé celé jméno přichází od mé matky, nezdá se to jako spoušť vzpomínek, jak se to stalo od Charlieho.

„Začala jsem se dávat dohromady!" spráskne ruce a divoký úsměv má na rtech.

„Oh, Pane."

Moje máma má slabost na sbírání věcí. Pamatuji si dobu, kdy jsme měli přes tři stovky sněhuláků v těsném bytě. Když jsme se poprvé přestěhovali do New Yorku, bylo to hrozné, když přišli mí kamarádi, vždycky si mě kvůli tomu dobírali.

„Ou, ticho, právě jsem ztratila mé jediné dítě." Dělá si omluvu.

„Neztratila jsi mě," říkám jí.

„Já vím. Cítím to tak." Její oči začínají vypadat skleněně, naplňují se slzami, a to je moje stopa, abych ji z toho dostal. Prakticky sprintuji do kuchyně, předstírám, jakože jdu chystat jídlo, ale to není důvod, proč jsem si tak pospíšil.

„Harry, kde jsi šel?" volá máma. Pořád můžu slyšet emoce v jejím hlase.

„Jsem v kuchyni," ječím zpátky. „Budu chystat večeři, ty jen udělej... něco." Něco, jakkoli dlouho, když mě neotravuješ. Mohl jsem se méně starat. Začal jsem vytahovat hrnce a pánve spolu s nějakým konzervovaným jídlem a kuřetem.

Stejně jako jsem se otočil ke sporáku, uslyšel jsem zvuk jako by vrzání schodů. Zastavil jsem se, mé oči se rozšířily.

„Ne, ne, ne," opakuji si sám pro sebe, položím pánev, co mám v ruce.

Rychle doběhnu do obýváku, dech mi znejistí. Nemůže být nahoře, co když uvidí Annu? Ona by se z ní posrala a pravděpodobně by mě přestěhovala zpátky do New Yorku, i když mám dvacet jedna.

Stejně jako jsem vešel do místnosti, jsem ji uviděl přibližovat se k vrchnímu schodu.

„Nechoď tam nahoru!" ječím, neuvědomuji si, jak špatně to zní. Teď si bude myslet, že tam nahoře opravdu něco je. Otáčí se v mém směru, odhrnuje si vlasy z obličeje.

„Proč?"

„Uh... Tam je...," mumlám, tiše proklínám sám sebe.

„Co tam je?" těká pohled mezi mnou a dřevěnými dveřmi.

„Jsou tam krysy!" vyplivnu první věc, která mě napadne. Tiché vydechnutí opustí její rty, než spěšně schází dolů.

„Harry! Proč by sis kupoval dům s krysama?" vřeští, když se přibližuje. Jen pokrčím rameny, jsem rád, že ve skutečnosti nechtěla vidět, co za těmi dveřmi doopravdy je.

***

Je neděle a Charlie mi řekl, že jsem dnes nemusel přijít do práce. Máma měla pozdní telefon z práce, oznámili jí, že ji potřebují zpátky v kanceláři v pondělí ráno. I když jsem měl obavy z matčina příjezdu, bylo skvělé ji mít kolem sebe.

Poté, co jsou její věci sbaleny, bez velké kočky, naložím její zavazadlo do kufru mého auta. Nabídl jsem se, že odvezu mámu na letiště, ale trvala na tom, že pojede autobusem. Cesta na stanici je překvapivě tichá. Užívám si otevřený prostor zaplněný hospodářskými zvířaty. Okýnka jsou stažená, dokonce potom, co si máma vysloužila záchvat o tom, jak ji to zničí vlasy, ale myslím si, že si to teď taky užívá.

Dvacet minut cesty než se dostaneme na stanici. Vystoupím, vezmu její tašku z kufru a táhnu ji do budovy.

„Teď, pamatuj si, že mi pošleš mou kočku jistě zabalenou. Ne že bude na kousky," říká mi máma.

„Jo, jo, já vím." Převracím oči, ani trochu se neznepokojuji tou pitomou věcí.

„Ne „jo, jo". Nakopu ti zadek, jestli přijde rozbitá," varuje mě a ukazuje na mě prstem.

„Nakopeš mi zadek až z New Yourku?" uchechtnu se. Dívá se na mě, pak mě ztrapní. Těsně ji obejmu, odtlačím ji od sebe, když se zdá hotová.

„Dobře, mám tě ráda a zavolám ti, až dorazím do NYC."

Potom, co řekne okolo deseti ahoj, je konečně v autobuse a jede pryč. Nastoupím zpátky do auta, vydávám se domů s okýnky dole a muzikou ječící tak hlasitě, jak to jde.

***

Stejně jako dojedu domů, uvidím bouřkové mraky zaplňující oblohu a zahalující černou přikrývkou Russellville. Vzpomínám si, kdo platí za každou návštěvu, když se obloha změní na šedou.

↓↓↓↓↓↓↓↓↓

Tak Harry to s těma krysama fakt zabil.:DD Z toho jsem nemohla.:D

Konečně vypadla ta jeho matka! Sice to není žádná čůza, ale ruku na srdce.:D

Co myslíte, bude zase Anna něco provádět?? :D (↓)

Edited