The Sexton House // h.s. (CZECH TRANSLATION)

TWENTY-TWO

„Charlie. Co tady děláš?" ptám se, když dveře jsou dokořán otevřené, abych odhalil starého muže.

„No, Harry, zajímalo by mě, proč jsi nepřišel do práce? Opravdu by se mi hodila pomoc."

Totálně jsem zapomněl na práci, tak jsem se těšil, že uvidím Jane.

„Sakra. Promiň, byl jsem zaneprázdněný," snažím se omluvit, doufám, že to přijme a odpustí mi.

„To je v pořádku, ale bude lepší, když zítra budeš v práci. Je pohřeb a budu potřebovat pomoct."

Kývu hlavou, dělám si kovovou poznámku, abych se ujistil a přišel do práce.

„Dobře, uvidíme se zítra v osm hodin přesně."

Znovu přikývnu, plánující si brzké vstávání, abych se ujistil, že tam budu na čas. Vážně nepotřebuji přijít o práci, byl bych bez ní zkřivený.

„Kdo zemřel?" promluvím, než odejde.

„Nejsem si jistý, ale vím, že tu osobu znalo hodně lidí. Bude to největší pohřeb, který jsme měli od doby, kdy zemřela Anna Sexton."

Poté Charlie odejde bez dalšího slova, opouští mě zajímajícího se více a více o Sextony.

Zavírám dveře, jdu do kuchyně a douklízím, doufám, že to dodělám než bude pozdě. Nechci zítra přijít pozdě do práce.

Poté, co je kuchyně uklizená, rozhodnu se jít nahoru, teď bez strachu nebo naštvanosti jako posledně, kdy jsem byl nahoře. Dveře vrzají, když je otevírám, jako by to bylo v nějakém hororovém filmu, ale ignoruji to a pokračuji, rozsvěcuji světlo, abych měl méně děsivý pocit.

Překvapivě, když se světlo rožne, pokoj je prázdný, jen postel, malý noční stolek a zrcadlo jsou tady.

Přejdu k zrcadlu, vidím, že ho někdo spravil nebo se alespoň snažil. Odraz je zkřivený. Anna to musela opravit, ale proč? Proč by chtěla opravit něco, co nikdy nebude znovu stejné?
Ustoupil jsem od zrcadla k oknu, všímající si, že je pořád rozbité. Zapomněl jsem ho opravit, ale doufejme, že někdy zítra budu moct. Jdu zpátky dolů a jdu spát.

***

Vzbudím se na zvuk budíku a vstávám, jdu do koupelny se osprchovat. Po napěnění vlasů, je začnu oplachovat od vonícího mýdla. Uschnu rychle, i když je trochu zima, mokro a všechno. Umyju si zuby, pak jdu do kuchyně, abych si nachystal něco na snídani, rozhodující se pro toust a vajíčka, je to jednoduché nachystat. Jsem hotový, hodím talíř do dřezu a jdu ven zadními dveřmi, abych potkal Charlieho na hřbitově.

„Páni! Ve skutečnosti jdeš o pět minut dříve," zvolá, rozhazující rukama do vzduchu.

Zasměju se a řeknu: „No, vlastně jsem dal do toho nějakou snahu, abych tady byl včas."

„Myslíš tím, že jsi vynaložil úsilí, aby ses vzbudil?" čte mou mysl.

„Ano, to myslím."

„Dobře, tyhle židle nejsou nachystané." Hýbe s kupou bílých židlí, hádám, že jsou na pohřeb. Jdeme k prázdnému místu, kde je hrob přichystaný k vykopání.

„Začni tyhle pokládat kolem náhrobku."

Dělám, jak řekl a začnu rozdělávat židle a rozmísťuji je rovně. Vážně mě to nezasáhlo minulou noc, když jsem pracoval na hřbitově, jistě jsem věděl, že jsem pracoval, ale teď je to tak deprimující, že chystám židle na sezení pro něčí konečné místo odpočinku. Znát všechny tyhle lidi, když se tady brzy shromáždí, plakající nad tím, koho ztratili.