The Sexton House // h.s. (CZECH TRANSLATION)

FIVE

Ztuhnul jsem ze zvuku nohou, jakmile blesk zaplnil oblohu.

Zdálo se, jako by bouřka tady byla často. Pomalu jsem vstal z postele rozhodnutý vyřešit, co chodilo nahoře. Podlaha vrzala, když se má váha vyvážila mezi dřevěnými prkny. Pomalu jsem si razil cestu z obýváku.

Stál jsem před červeným kobercem na schodech. Tiše jsem stoupal. Naštěstí světla neblikala, když jsem šel ke dveřím.

Stál jsem před starým dřevěným vstupem. Vzal jsem za kliku a popadal jsem dech. Zatlačil jsem do dveří, které se celé otevřely. Intenzita černé, ale okno přes pokoj osvětlovalo malou plochu, která nevypadala odlišně. Hledal jsem spínač, ale nemohl jsem ho najít, byl jsem hodně v pokušení prásknout dveřmi a sejít zpátky, jakože se nic nestalo, ale věděl jsem, že to nemůžu udělat. Vytáhl jsem si mobil z kapsy, rozsvítil jsem blesk a prohlížel jsem si s ním pokoj. Akorát věci, které jsem mohl rozeznat, byla velká postel a celá délka zrcadla. Když jsem to chtěl akorát vzdát a odejít, moje světlo zůstalo na rohu místnosti, kde někdo, koho jsem si myslel, že nikdy neuvidím, byl.

Dech mi zůstal v krku, jakmile bledá, vysoká, bílá, krásná dívka s dlouhými, tmavými vlasy stála s pronikavě modrýma očima upřenýma přímo na mě. Stál jsem tam v naprostém šoku, ona taky. Několikrát jsem zamrkal, nevěřil jsem tomu, co jsem viděl. Nemohlo to být, myslel jsem, když se blesk před ní rozzářil. Když se světlo ztratilo, ona taky, byla pryč...

Ale kde? Stejně jako jsem si myslel, že mi někdo vyhodil mobil z ruky. Vykřikl jsem, když to odcházející křičelo na mě, a poslechl jsem, upustil jsem mobil a bez rozmyšlení jsem utíkal po schodech.

Rychle jsem vběhnul do svého pokoje, nadával jsem sám sobě, že jsem nezavřel za sebou ty zatracené dveře. Schoulil jsem se v posteli a zhasnul jsem světla a snažil jsem se spát. To bylo po tom, co se stalo nahoře, těžké. Právě jsem poprvé viděl Annu Sexton a nezdála se být ze mě nadšená.

***

Další ráno jsem vstal s bušivou bolestí hlavy. Válel jsem se v posteli, snažil jsem se to zastavit nebo alespoň se snadno postavit, ale mělo to vlastní rozum. Konečně jsem vstal z postele a šel jsem do kuchyně se pokusit najít nějaký Advil (Brufen). Jakmile jsem vešel do kuchyně, všechno z minulé noci se pomalu začalo vracet. Jak mi Anna vyhodila mobil z ruky a jak na mě křičela, abych odešel. Vzal jsem lahvičku Advilu a posadil jsem se ke stolu, snažil jsem se vymyslet způsob, jak bych mohl dostat mobil zpátky.

Rozhodl jsem se, že se podívám na internet, přesto že to budou pravděpodobně blbosti. Potřebuji si něco myslet, protože jsem na duchy bezradný. Pokračoval jsem na Google a do vyhledávače jsem napsal „jak dostat duchy pryč". Naštěstí se objevila celá kupa stránek.

Kliknul jsem na jednu, pročítal jsem si nějaké věci, které jsem mohl udělat. Jedna byla nabarvit si kolem dveří a střechy modrou, takže duch si bude myslet, že je to voda, protože v některých zemích je věřeno, že se duchové nemůžou dostat přes vodu. Další článek říkal nosit náhrdelník s křížkem, to se říkává, že zahání duchy a démony. Četl jsem si více, než jsem se dostal k počítači a do pokoje.

Hledal jsem v oblečení malou, dřevěnou krabičku, hodil jsem oblečení a prostěradla na stranu, když jsem ve spěchu hledal krabici. Jednu jsem chytil do ruky, položil jsem ji na postel a opatrně jsem ji otevřel, kopal jsem přes zlaté a stříbrné řetízky než jsem objevil, co jsem hledal. Vytáhl jsem křížek na přívěšku a rychle jsem si ho dal na krk.

Byl jsem zvyklý navštěvovat kostel, když jsem byl mladší, ale později jsem nechodil, ne potom, co jsme se přestěhovali do New Yorku. Všechno se změnilo, když jsme se jednou přestěhovali, v dobrém ano, ale špatné vzpomínky nás stále pronásledovaly, když jsme nechali tolik za sebou.

Pospíšil jsem si do schodů, snažil jsem se nemyslet tak moc na to, co jsem dělal, protože jsem věděl, že pokud jsem to udělal, litoval bych toho a snažil bych se zbaběle vykroutit. Když jsem se přiblížil k těm dveřím, otevřel jsem je. Dveře byly již pootevřené, co jsem je zapomněl zavřít minulou noc. Šel jsem a rozhlížel jsem se okolo, mohl jsem konečně všechno vidět a naštěstí tam nebyla žádná stopa po Anně. Malá postel byla v rohu, celá délka zrcadla, viděl jsem ho minulou noc, bylo na protější straně pokoje a okno bylo částečně zabedněné - nějaké kousky dřeva byly spadané a zbytek byl níže na podlaze. Vešel jsem dovnitř a moje pravá noha kopla do něčeho na podlaze. Podíval jsem se dolů a uviděl jsem, že jsem kopnul do mobilu, sebral jsem ho a děkoval Bohu, že neprasknul. Potom jsem se naposledy podíval na pokoj a zavřel jsem za sebou dveře a šel jsem dolů po schodech.

„To nebylo tak špatné," řekl jsem si pro sebe stejně, když zazvonil domovní zvonek.

↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓

Díky za hlasy a komentáře všem.:) Čím víc mě budete podporovat, tím častěji budou díly.;)

Edited