The Sexton House // h.s. (CZECH TRANSLATION)

SEVENTEEN

Slunce mě oslepí, jakmile vykoukne skrz tenké záclony, kaskádové paprsky jsou na mé a Madisonině tváři. Posunu se na matraci, snažím se dosáhnout pohodlí, ale Maddy se zdá být postelovým labužníkem, zabírá většinu plyšového dělitele.

Uslyším klepání na dveře, ale snažím se to ignorovat. Bohužel, je to hlasitější každou sekundou, takže vláčím sám sebe v polospánku z postele a vydávám se do obýváku, odkud bušení přichází.

„Už jdu!" ječím. Je to hlasitější, zapříčiňuje mi to objevující se bolest hlavy.

„Charlie," mumlám, když otevřu dveře a vidím, že to je jeho starý prd, snažící se mi vyrazit dveře.

„Dobré, dobré, jsi vzhůru." Usmívá se.

„Co chceš?" ptám se spíše chladně.

Nadzvedne obočí, než řekne: „Vypadáš jako někdo, kdo vstal ze špatné strany postele." Jen se na něj podívám, nemám náladu na jeho pitomosti.

„Chtěl jsi něco nebo ne?" nechápu, proč je tady tak brzy, jsem si dost jistý, že dnes nemusím do práce.

„Přišel jsem ti říct, že věžní okno je rozbité a je potřeba ho nahradit."

Jdu na verandu a sejdu schody, nevěřím, že ta pitomá věc je rozbitá. Vzhlédnu k nebi, slunce mě oslepuje.

„Samozřejmě," zamumlám, jakmile uvidím rozbité sklo, roztříštěné.

„Možná bys to chtěl zadělat nebo budeš mít netopýry."

Poškrábu se na krku, než řeknu: „Jo, já vím." Vydám se dovnitř, doufám, že se zbavím bolesti hlavy, jež se zdá, že se objevila, když Charlie před pár minutami bouchal na dveře.

„Ou, a ještě jedna věc."

„Jaká?" vyprsknu.

„Můžu dostat číslo tvé matky?"

Upřeně na něj čumím, mentálně plánuji jeho smrt, než řekne: „Dělám si srandu. Chtěl jsem se zeptat: přijdeš dneska na pár hodin do práce?"

Neochotně přikývnu hlavou, než se vydám dovnitř, nestarám se, když předpokládám, že ho potkám na dvorku, protože nebe ví, že znovu přijde zvonit.

Když jsem v kuchyni, začnu si nalévat kafe, abych se trochu probral. Vytáhnu ze skříňky nějaké léky proti bolesti a dva si strčím do pusy, když uslyším vrzání podlahy doprovázené Madisoniným zabalováním do růžového županu.

„Dobré ráno," přivítám ji. Usměje se na mě, než se posadí. Vezmu její hrníček nad dřezem, naplním ho kávou a posadím se před ni.

„Vyspala ses dobře?"

„Fajn, ty?"

Kývnu hlavou, sedím před ní potom, co si taky doliju kafe.

„Musím dneska do práce," řeknu a zakloním se na židli.

„Ou."

Posunu se na místě, cítím pomalu narůstající trapné napětí... brzy budu schopný ho krájet nožem.

„Taky musím do města pro okno." Slabě přikývne. „Jedno se nahoře rozbilo."

Neříká nic po tom a vím, proč, je na mě naštvaná.

Minulou noc šly věci skvěle, přiznám, ale pak jsem to musel překazit. Necítil jsem se dobře – znal jsem ji rok, ale rozešla se a nemyslím si, že sex je něco, co byste měli dělat, když se rozejdete s dlouhodobým přítelem/přítelkyní. Není to zdravé. Cítím se, jak by mě využila, aby na něj zapomněla, a to není to, proč chci s někým být. Hádám, že jsem se nechal nachytat, ale naštěstí jsem to zastavil, než bylo pozdě.

„Jsi na mě naštvaná?" musím se zeptat, přesto že vím, že je. Proč by se mnou nemluvila?

„Nejsem naštvaná... Jen zklamaná, myslím." Pokrčí rameny, nenavazuje oční kontakt.

„Promiň, necítil jsem, že je to dobrý nápad, když ses rozešla s Carterem," snažím se vysvětlit, doufám, že ji to přiměje se mnou mluvit. Rychle otočí hlavu ke mně.

„Myslíš si, že jsem tě využila, že?" skoro se na mě dívá.

„Já-já." Ztratil jsem slova.

„Myslel sis, že chci zapomenout na Cartera sexem s tebou. To je to, co sis myslel, viď?" její oči se začínají naplňovat slzami. „Ty ze všech lidí. Myslela jsem si, že bys mi rozuměl." Začne se utírat pod očima.

„Vypadalo to tak. Mohl jsem se splést."

„Ty se pleteš!" vzlyká hlasitěji.

„Madison, proč ses pak snažila...? Pokud ses rozešla, proč ses mě snažila dostat?"

Třepe hlavou a tře se pod očima.

„Tomu bys nerozuměl," řekne mi. Natáhnu se přes stůl a chytnu její ruce.

„Zkus to."

Vyhýbá se očnímu kontaktu.

„Je to nesmyslné," brečí, černé pruhy jí tečou po tvářích.

„Ne, není." Hladím její ruce, zajímá mě, co chtěla říct. „Řekni mi to. Prosím."

Vzhlédne na mě, s uslzenýma očima, než řekne: „Miluji tě. Vždycky jsem tě milovala."

↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓
Páni, z tohohle dílu jsem i já sama dost překvapená. Ta Madison je ale mrcha! To svatá Anna.:D
Tento díl je věnovaný všem, co pravidelně komentují The Sexton House! ♥♥
Další díl bude v úterý a tam se teprve něco stane.:D Co myslíte, že se stane? :D A prosím všechny mé chytré miláčky, aby se nedívali v originále, co se stane, děkuji.:)

Edited