The Sexton House // h.s. (CZECH TRANSLATION)

TWENTY-ONE

Harry

Slyším klepání na hlavní dveře. Dojdu k nim a otevřu velký dřevěný vchod, abych viděl Jane oblečenou ve volné, bílé blůze, růžové sukni a sandálech. Její úsměv je rozzářený, jakmile si všimne, že si ji prohlížím.

„Vypadáš ohromně," lichotím, beru její ruku a vedu ji do kuchyně.

„Děkuji. Nevypadáš špatně." Usmívá se. Beru ji do kuchyně, naliju jí sklenici čaje.

„Takže, jak se ti líbí tento dům?" ptá se, usrkávající pití.

„Má to charakter," trochu se směju, snažím se to zakrýt usrkáváním čaje.

„Ou, to má, ale dobrý charakter," ujišťuje mě. „Můj bratr mě nechával dělat koláčky, zatímco dělal údržbu."

Usměju se, když si vzpomene na vzpomínku, hádám, z dětství.

„Vsadím se, že to bylo skvělé."

„Bylo to roztomilé."

Mluvíme spolu chvíli, než začnu připravovat večeři. Nechávám ji dělat jednoduché věci, když mě ujistila, že její kuchařské schopnosti jsou omezené.

„A co v dělání koláčku? Musíš v tom být dobrá," řeknu, dávající kuře do trouby.

„Jsem zvíře na dělání koláčku." Usmívá se pyšně, švihající vlasy dramaticky za ramena. „Ale tohle je o jedné věci, umím to dokonce udělat bez spálení," chichotá se a směji se společně s ní.

„Dáš si nějaké víno?" ptám se, když jsem se konečně usadili s naším kuřetem a grilovanou zeleninou.

„Ráda."

Vstávám a vytahuji krabici ze skříňky, směji se sám sobě, že jí ve skutečnosti nabízím krabicové víno.

„No, není to luxusní," potlačuje smích.

„To nejlepší," vtipkuji a nalévám ji sklenici. Nechutná špatně, ale taky ne moc dobře.

„Takže, viděla jsi někdy Annu, zatímco tvůj bratr tady pracoval?"

„Ou, ne, ale bráška tvrdil, že ji viděl jedné noci, zatímco uklízel ten pokoj. Říkal, že byla ohromující – dech beroucí -, ale moc chladná a zdála se být naštvaná na svět," vysvětluje. „Říkal, že nikdy nezapomene výraz jejích očí, bolest. Řekl mi, že bys mohl o té dívce říct, že byla v pekle a zpátky."

Chvíli mi trvá, abych pobral její slova, vzpomínám si, jak smutně vypadala, když jsem s ní včera mluvil, ale taky se jednoduše podráždí.

„Je to šílení, ale uvěřitelné."

„To opravdu je, ale má všechna práva být naštvaná." Dojedla kuře.

„A proč?" zajímám se, opírající se do stolu.

„Její rodiče v ní měli vysoké očekávaní, zklamala, nemohla to splnit, ale oni trvali na tom, že jejich dítě bude vynikat v životě." Dopřála si doušek pití. „Chudák holka, měla váhu světa na ramenou, rodiče jí ještě více přidali. Byla deprimovaná, jelikož selhala ve třídách. Samozřejmě, že to naštvalo její rodiče ještě více, je známo, že jejich dítě selhalo, tak přitlačili," vysvětluje, jako by ten příběh říkala milionkrát.

„Páni, to je strašné. Jak tohle všechno víš?"

„Všechno to je v těch knihách. Hodně jsem četla a najít ji bylo hodně zajímavé. Rodina a blízcí přátelé byli zpovídaní, její rodiče by nikdy nepřiznali, že jejich dítě mělo deprese, Sextonovi byli předpokládaně perfektní. Žádný kaz v jejich rodině nebyl nalezen, dokud nezemřela."

Myslím na všechno, co Jane řekla v posledních pěti minutách a zjišťuji, že tenhle dům je ještě více fascinující, než jsem si myslel.

„No, děkuji ti za pozvání na večeři, bylo to na drahou stranu roztomilé, i to krabicové víno," chichotá se.

„Jsem opravdu rád, že sis to užila. Možná se můžeme zase někdy vidět."

Jane přikývne, říkající: „Ráda."

Říkám ji na shledanou, než odejde po příjezdové cestě. Zavřu dveře a jdu do kuchyně, abych začal uklízet. Hodím špinavé pánve do dřezu a zapnu myčku a uslyším zvonek u dveří. Vydám se do obýváku a vidím, kdo to je. 

↓↓↓↓↓↓↓
Tadá! Další tajemství ze života Anny. Líbí se vám?:)

Docela dost mě mrzí celkové hodnocení minulého dílu, když to byl Annin pohled. Tak nevím, kde je chyba.

Ale zase zpátky k něčemu veselejšímu. Líbí se vám nový cover? :D Já jsem byla na ten starý zvyklá, ale tenhle je pěkný.:D

Kdo bude ten NĚKDO, kdo se dobývá k Harrymu? :D 
Budu ráda, když mi zanecháte komentář below ↓.:D 

A u dalšího dílu čau.:D

Jo, ještě jsem zapomněla, jak jinak.:') MOC DĚKUJI za 3K přečtení! 
Jste lásky.:* 
Doufám, že už jsem nic nezapomněla.:'DDD

Edited