The Sexton House // h.s. (CZECH TRANSLATION)

NINE

„Kdo je Anna?" matčiny slova se mi opakovaly v hlavě. Co jí chci říct? Ona je duch, který žije u mě v podkroví? Sakra, ne. Nemůžu jí tohle říct!

„Harry, posloucháš mě?"

Ne, mami, neposlouchám. Musela říct něco, co jsem neslyšel. 

„Ptala jsem se tě, kdo je Anna. Má můj velký chlapeček přítelkyni a neřekl mi to?"

Proč by si myslela, že mám přítelkyni? Zrovna jsem se sem přistěhoval. 

„No, máš?" měla nadzvednuté jedno obočí, teď; její ruce byly na jejích bocích.

„Já... něco muselo spadnout. Zkontroluji to později." Neexistovala žádná možnost, že bych šel tam zpátky nahoru. Naposled, co jsem ji viděl, dala docela jasně najevo, že mě nemá ráda.

„No, jestli jo, nebyla bych smutná... ačkoli opravdu nemám ráda myšlenku další ženy v tvém životě," snažila se mi říct, její hlas byl zlomený, jako by brečela nebo něco. Bože, doufám, že ne, vážně nemám náladu na jednání s energií mé matky. Doslova je - udělat nějakou situaci smutnou nebo plačtivou - schopná. 

„Jen se bojím, že si najdeš někoho a zapomeneš na mě. Harry, jsi mé jediné dítě, je pro mě těžké vidět tě vyrůstat. Přestěhování tady do Kentucky mi zlomilo srdce."

Vzlykání v čase jejího malého vyznání je hotovo a jsem dobrý syn, ztrapnil jsem ji, řekl jsem jí, že nikdy na ni nezapomenu.

„Miluji tě, Harry, teď mi dej pusu." Otočila obličej, takže její tvář byla nastavená na moje rty.

Mám rád matku velice, ale neexistuje žádný způsob, že ji políbím. Mám dvacet jedna let, je šťastná, že jsem ji dokonce objal.

„Myslím, že jsem v pořádku, myslím." Odstoupil jsem od ní.

„Fajn: pochopila jsem to. Ty si myslíš, že jsi starý dávat mamce pusu, chápu. Není to, jako když ti dám narozeninovou nebo něco. Deset hodin práce vážně není dobrý pocit, ale pochopila jsem to!"

Další věc: moje matka je dobrá v dělání tě vinným, dokud se nedostaneš do čehokoliv, se zeptala:  omluva pro zbytek tvého života.

Zaskuhral jsem, rychle jsem ji letmo políbil na tvář, utřel jsem si pusu.

„Stále jsi maminčin chlapeček." Usmála se a štípla mé tváře. Přísahám, jestli se nezačne ke mně chovat jako k dorostu, budu muset najít kondom a hodit ho na ní, připomenu jí, že mi není pět.

„Můj chlapeček je tak hezký. Myslím, že jsem to udělala docela dobře." Usmála se, zkoumala svou práci.

„Mami, to je trochu divné," volal jsem ji zpět z její divné cesty komplimentů... Nebo možná komplimentuje sama sebe. Nebyl jsem si jistý.

„Ticho nebo se vrátíme v čase," varovala mě, ukázala na mě prstem a smála se sama sobě. Věděla, jak mě tohle přivádělo k šílenství, to je to, proč to dělala.

Zeptala se na sledování filmu. Prvně to znělo jako dobrý nápad, dokud nevytáhla staré domácí video z doby, kdy jsem byl mimino žijící v Londýně. Moje dětská maličkost sedí na vysoké židličce, když mě máma krmí něčím, co vypadá jako zelené fazole. Mám odpornou omluvu pro všechno jídlo v mé puse, ale nějak si to užívám.

„Ou, podívej, jak malý jsi byl!" máma začala brečet. Běžím budoucností pryč od ní, něž se mentálně zlomí, že její dítě roste.

Klip se změnil a moje úleva, že jsem teď batole; sedím na koberci v našem obýváku. Začínám utíkat mou silou přes podlahu, držím vláček blízko za mnou. Moje vlasy byly blonďaté, nejsem si jistý, proč mám pořád neposlušné kudrlinky, ale jsou akorát zlaté mezi hnědou.

Vypadá to jako sladké domácí video, nic neobvyklého, dokud nepřišel. Křičení začíná, následováno rozbitím skla a máma brečí, aby přestal. Než jeden z nás to musí přetrpět, vstanu a roztrhnu pásku a hodím ji na zem. Se zuřením jsem odešel do svého pokoje, matčin hlas se táhl blízko za mnou.

„Harry, omlouvám se, nevěděla jsem, že byl tam!" řekla se starostí ve slovech. „Harry, mluv se mnou!" prosila. Nechtěl jsem mluvit a nikdy nebudu. Ne o něm.

„Jen mě nech samotného! Nechci o něm mluvit, j-jen spálím tu pásku! Nikdy to nechci vidět znovu." Nechtěl jsem na ni křičet, ale nemohl jsem tomu pomoct. Ten muž zničil naše životy.

Pár minut potom slyším její kroky vrzající na schodech, dokud je nemůžu slyšet. Překulil jsem se na mou stranu a usnul jsem, velcí muži a dívka v bílých šatech naplnili mé sny.

***

Další ráno jsem se vzbudil a osprchoval jsem se předtím, než jsem vešel do kuchyně. Potřeboval jsem dneska pracovat, takže jsem doufal, že moje matka nebude naštvaná.

Když jsem vešel do kuchyně, seděla u linky s hrnkem kafe v rukách.

„Vyspal ses dobře?" byla první, kdo promluvil.

„Jo," lhal jsem. Spal jsem strašně. Byl v mých snech, vzbudil mě uprostřed noci; nashromážděný pot na čele.

„To je dobře."

Nalil jsem si nějaké kafe a vzal jsem si jabko z linky, než jsem do něj kousl. Pravděpodobně bych měl říct mámě, že dneska musím pracovat, už vím, že nebude potěšena, ale musí se přes to dostat.

„Dneska musím do práce, takže můžeš tady zůstat nebo jít do města," řekl jsem jí. „Pravděpodobně budeš chtít do města, je to tady docela nudné."

Ve skutečnosti, mami, vůbec to tady není nudné, jen nechci, abyste se s duchem viděly.

„Hádám, že projdu obchody, možná budou mít nějaký rozkošný malý kamenný obchod." Složila ruce před sebe.

„Možná," zašeptal jsem zpátky, usrkl jsem kávy. Najednou někdo zaklepal na dveře.

↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓

Ej, tak dneska další část.:D Já vím, že bych se mohla polepšit, ale tak myslím si, že se to čekání vyplatilo.:D Jak se zdá, začíná se odhalovat další tajemství Harryho... Dost dobré!:3 Úplně jsem z tohohle dílu nadšená.:) Co vy? :D

Kdo myslíte, že to klepe?

Já si myslím, že to bude Charlie, protože nikdo jiný tam není.:'D Nebo to bude duch...

Váš tip mi můžete nechat v komentářích ↓↓.:D

Já vím, že jsem slibovala věnování za nejlepší komentář, ale rohodla jsem se tak proto, že @charitata dala 100 vote, který pro mě znamená vážně moc.:3 K tomu vám taky moc děkuji!!!

I tak mě vaše komentáře moc, moc těší.:) Jste skvělí!:)

VOTE → COMMENT →FOLLOW (you get it ;))

Tak zase u dalšího dílu!!:) (brzy, I promise...)

Edited