The Sexton House // h.s. (CZECH TRANSLATION)

TWENTY

Anna

Muž je dole. Ten, kdo nebyl pozvaný do mého domu, není vítaný. Nevím, co ho posedlo, aby se přestěhoval na místo zaplněné dětskými vzpomínkami, vzpomínkami, které jsem si vytvořila s mou rodinou tak dávno. Možná je ztracený; snaží se najít svou cestu v tomhle zkaženém světě naplněném chaosem a bolestí. Cokoli to je, doufám, že najde to, co hledá.

Dívám se ven z okna, které skrývá tak moc vzpomínek jako zbytek domů, tohle ale skrývá jednu bolestivou, vzpomínky, nedaří se mi jim čelit.

Bouřka neustoupí několik hodin, což mě neobtěžuje. Zvykla jsem si na světlo blesku a ránu hromu, která následuje. Doufám, že jednoho dne budu schopna si užívat chvějící se slunce, ale teď se bojím, že se to možná nikdy nestane. Strávila jsem tolik let v tomhle pokoji pro něco, co to teď změní.

Slyším zvuk tříštícího skla, následovaný řetězem vulgarismu, který je vyplivnutý ve velkém závanu vzduchu.

Je to ten muž, ten, který našel můj dům jako jeho. Přejdu ke dveřím, neplánuji jít ven, doufám, že ho letmo znovu zahlédnu.

Jeho vysoká postava stojí pyšně, přes dobrých pět kroků. Jeho čokoládové vlasy padají v téměř dokonalých vlnách, rámují jeho obličej, vytváří ostrou čelist. Všechno na tomhle muži je pozoruhodné; absolutně dech beroucí všemožně. Možná slintám v jistém smyslu, ale je tady něco, jak nese sám sebe, tak bezstarostně? Je to jako by neměl žádné starosti v tomhle světě.

Ustoupím ode dveří, když ho vidím dívat se mým směrem. Můj obličej se mění zpátky na normální kamenně ledový výraz. Nesmí vědět, že jsem civěla..., zírala, spíše.

Rozhlížím se po skoro prázdném pokoji, cítím se smutně? Nejsem si opravdu jistá, co jsem tenhle cit dlouho necítila, vím, že jsem to cítila často, když jsem byla živá, ale teď je to tak cizí.

Vidím roztříštěné zrcadlo v rohu místnosti, cítím se podobně jako to: zlomená, ztracená, bezcenná. Téměř jsem zabila tu chudou omluvu ženy. Ona si to zasloužila, i když neposlechla toho vysokého muže dole. Slyšela jsem ho jí říkat, aby nechodila sem nahoru, ale ona stejně šla.

Navíc, potom, co jsem slyšela před pár nocemi..., jak že se to dnes nazývá? Sání tváře? Ne, to není ono. Možná zamykání rtů? Taky to znělo nechutně, podobně jako zvuk mé staré kočky, která jedla po dnech, kdy nic neměla. Ta žena zněla velmi hladově, více jako Muffin.

Přešla jsem k rozbitému sklu, sbírající střepy, které se rozbily pár nocí zpátky. Začala jsem je sbírat na hromádku, pokládající velký na jednu hromádku a menší na další. Prohlížela jsem si pokoj, než jsem šla k šatníku a hrabala jsem přes nepořádek a doufala jsem, že najdu to, co potřebuji.

Po pár minutách hledání jsem našla lepidlo. Vytáhla jsem ho a šla jsem zpátky k zrcadlu. Kleknu si, začnu dávat lepidlo na zadní stranu střepu, než ho zatlačím do rámu.

Po dvou hodinách opakování těchto věcí, je zrcadlo zpátky v jednom kuse; deformované, ale v jednom kuse. Tak nějak jsem si uvědomila, jak se jednou něco rozbije a spraví se to, už to nikdy nebude stejné, vždycky tam budou vady.

Nemůžu vzít zpátky věci, co jsem udělala, a co jsem řekla muži dole, ale můžu se zeptat na odpuštění. Teď vědět, kdy je správný čas. Zdá se docela na mě naštvaný, když viděl, co jsem udělala té ženě. Odpuštění možná nepřijde tak lehce.

Uslyším klepání na přední dveře, upozorní mou obsazenou mysl. Dojdu ke dveřím, všímám si nové mladé ženy vcházející do mého domu. Její blonďaté vlasy a podmanivě modré oči upoutají pozornost muže dole.

↓↓↓↓↓↓
Děcka i neděcka, jsem úplně mrtvá. Ráno k nám přijel pošťák, že přivezl balíček. Já jsem ještě spala. Takže jsem v pyžamu čekala za dveřmi, až to přinese, byl to takový mladý frajer. A já nemohla ani skoro mluvit! Jen jsem tak chraptila, jakože dobré, dobré, nedívej se na mě a naval to.:DD Pak už jsem nemohla usnout, tak jsem se doplazila tady.:D Včera jsem se nedostala na počítač, pardon.:D

Ale k dílu. Jak jsem psala, pohled Anny, to je frajerka!:D Jak opravila to zrcadlo, upřímně, když já jsem rozbila zrcadlo, tak jsem nechtěla na sedm let vylézt z baráku a ani omylem mě nenapadlo to opravovat, když mi to stejně přineslo smůlu.:DDD Ale kdybych teď rozbila zrcátko, asi bych se rovnou šla zabít.:'D Dneska pořád nějak odbočuji.:DD No, nevadí, díl je poloviční než obvykle, což není zas taková katastrofa, ne?:D

Kdo mi napíše jednu věc, která vyplývá z textu, v příštím díle bude mít věnování!:D Není to tak těžké.:3

Jinak druhé kulatiny! :)


A kdo z vás čte Blackmail, tak dneska taky bude díl.:D Ale až ho má líná maličkost přeloží.:D

Edited