The Sexton House // h.s. (CZECH TRANSLATION)

NINETEEN

Když otevřu dveře a oči mi padnou na podlahu, skoro dostanu infarkt. Madison leží na podlaze s krví rozmazanou na obličeji. Běžím k ní a klekám si vedle ní.

„Maddy! O, můj Bože, co se stalo?" snažím se s ní trochu třepat, pokouším se upoutat její pozornost, ale nereaguje.

Rozhlížím se po místnosti, pokouším se přijít na to, co by to mohlo způsobit, ale zdá se, že mi nic nepadlo do oka.

„Madison, slyšíš mě?" řeknu, doufám, že jo. Po minutě se její oči začnou třepetavě otevírat.

„H-Harry." Rozhlíží se zběsile poté, co si uvědomí, kde je.

„Hele, to je v pořádku, uklidni se."

Začíná třást hlavou, než její oči skenují místnost.

„Ne, ne, ne!" křičí, snaží postavit.

„Ne, Madison, potřebuješ sedět, jsi zraněná," říkám jí, ale pořád se snaží se mnou zápasit.

Chytila mě za obličej a řekla: „Je nahoře, viděla jsem ji." Krev ji odtéká z obličeje. „Je-je šílená!"

Vzhlédnul jsem ke schodům, všímám si, že dveře jsou otevřeny. Vstanu, jdu ke schodům.

„Harry, ne," říká Maddy.

Otočím se k ní a řeknu: „Zůstaň tady." Jdu pomalu po schodech, ujišťuji se, že to nedělá moc rámusu. Nevím, proč šla Madison tady nahoru, co si myslela? Co si Anna myslela?

Dveře vrzají, když je otevřu, ale snažím se ignorovat ten děsivý zvuk. Naštěstí je venku pořád denní světlo, takže vcházení není tak špatné. Prohlížím si pokoj, nechávám oči otevřené kvůli nějakým známkám po Anně. Jsem upřímně naštvaný, že by udělala něco takového. Vím, že je pravděpodobně blud a všechno, ale pořád.

„Je mrtvá?" pronáší hlas. Otočím se, abych našel hlas vycházející od Anny, stojící v rohu s hlavou směrem k oknu.

„Byl to tvůj plán? Zavraždit ji, zatímco jsem pryč?" začnu zvedat hlas, zatínající pěst. Už se jí nebojím, přesto že ublížila Madison.

„Ona byla ta, kdo přišel tady nahoru. Říkala si o to," syčí Anna zpátky. Nemůžu tomu uvěřit, že to vlastně udělala. Doufal jsem, že Madison jen ležela nebo myslím, že to dělala, vlastně jsem nečekal, že to bude pravda.

„Co ti kdy udělala?" zajímám se, vím, že nic neudělala.

„Přišla tady nahoru. Tohle je můj pokoj," promluví. Nevěřím, že tady stojím v mém pokoji pro hosty a argumentuji s duchem. To je šílené.

„No, já jsem tady nahoře?" argumentuji zpět, jdu k ní blíž. Vzhlíží na mě, okno dělá kaskádový stín přes její obličej, když se venku zvedne vítr a větve narážejí do té strany domu.

„Ty jsi jiný," šeptá. Její oči na moment najdou ty mé, než se podívá jinam. „Potřebuješ jít, bouře polevuje."

Slunce nahlíží skrz věžní okno, signalizuje, že bouřka je skoro u konce. Jsem šokovaný, proč to řekla, co tím myslela?

Právě když se chci zeptat, podívá se mým směrem a říká: „Na shledanou, Harry." S tím se pomalu začíná ztrácet, než úplně zmizí. Stojím tady, zaražený, s pusou dokořán.

„Co-."

„Harry, dávej pozor." Slyším Madison ječet ze schodů. Otočím se a vydám se zpět ke schodišti, skoro jsem na ni na sekundu zapomněl. „Támhle jsi!" snaží se zvednout, ale řeknu jí ne, než si ještě více ublíží.

„Co přesně ti udělala?"

„Hodila po mně něco," syčí, vrací se zpátky k té vzpomínce.

„Tak proč jsem tě našel na konci schodů?"

„Ta děvka mě musela žduchnout." Otočila nahoru nos a sbírala se ze země. Pomůžu ji, než zakopne a spadne. 

„Přísahám, že jestli budu mít jizvu, budu ji žalovat!" piští, když vidí velikost rány na jejím čele. Kdyby jen věděla, že Anna byla duch.

„Kdo byla ta holka? A proč, sakra, byla v tvém domě? O, můj Bože, ty s ní spíš, že?!"

Hádám, že stará Madison je zpátky. Ta, která se mění v totální mrchu, když je naštvaná.

„Madison, je to komplikované, nestarej se," snažím se ji přesvědčit.

„Takže s ní spíš? Nelži mi, Harry." Hledí na mě pár kroků ode mě. Už vidím svou spikleneckou smrt, a když říkám „spikleneckou smrt", doslova myslím spikleneckou smrt.

„Madison, nespím s ní." Vezmu její obličej a řeknu.

„Pak kdo, sakra, je? Huh?" zvedne se mi do obličeje, máchá rukama okolo a na chvíli tuhle osobu nepoznávám. Nikdy jsme se nehádali. Viděl jsem ji argumentovat se spoustou lidí, ale nikdy ne se mnou.

„Možná bys měla jít," šeptám, utnu její střední ječení.

„Co jsi řekl?"

Dům ztichne, když pokračuje v zírání na mě. Vidím rohy tvořící se na vrchu její hlavy spolu s vidlemi v její ruce. Uvnitř se směju.

„Myslím, že jsi mě slyšela...," řeknu. Cítím se špatně, vážně, ale nemá právo ptát se, když ani já nevím odpověď.

„Jdi k čertu," plivne, pak zuří ven z domu, bez svých věcí.

Na druhou stranu jsem rád, že je pryč. Cítím se, jako by mě využila kvůli jejímu ex, ale teď je pryč, mám se zabývat Annou.

Tohle bude zajímavé.

↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓↓
A JE TO TADY!! Nevím, jak vy, ale já u tohohle ani skoro nedýchala.:D Madison je pěkná semetrika a Anna jí nakopala prdel.:D
Další díl bude z pohledu Anny, kdo se těší, hm?:D
Jinak mimo to moc děkuji za komentáře a votes.:3 ♥

Edited