Good Company

Rozchod

Londýn 28.12.1979:
O Vánocích jsem byla u babičky a dědy a dneska k nám má babička s dědou přijet. Přijíždí. Otevřu jim dveře a přivítám se s nimi, i když jsem ještě včera byla u nich a s miskou cukroví sledovala pohádky. Prarodiče se hned ptají na moje rodiče. Hned na to odpovím, že jsou nahoře v ložnici. Tak hned vyběhnu schody nahoru, ale před ložnicí se zastavím kvůli hluku zevnitř. Naši se hádají.

,,Paul Prenter?!"

,,No... moc mě to mrzí, jenže já to takhle cítím."

,,A kdo je Paul Prenter?"

,,Nemůžu za to, že jsem gay Mary. Prostě jsem se zamiloval do muže. Paul Prenter je můj osobní asistent. Moc mě miluje."

,,Paul Prenter tě nemiluje, to ne! Pro naši dceru to není dobré! Chudinka malá..."

,,Mary!"

Mamka vyjde s pláčem ven, když mě uvidí, rozpláče se najednou ještě víc, a hned běží do naší koupelny, kde se zamkne. Táta hned běží za mamkou, ale uvidí mě tam a silně mě obejme. Nevím, co dělat, když dole čekají jeho rodiče.

A už vůbec nemám ani maličké tušení, co tím táta chtěl říct o tom pánovi. Slovo gay jsem v životě neslyšela a zajímal by mě jeho význam.

Vidím, jak mamka vyběhne z koupelny a táta se snaží ji zastavit. Je mi táty strašně moc líto, i když ani nemám tušení, co jí to tam vlastně řekl.

Táta mě smutně vezme za ruku a jdeme dolů za babičkou a dědou. ,,To bude dobrý." řeknu a snažím se, aby to znělo empaticky, ale moc empaticky to asi neznělo.

,,No nazdar, Freddie. Slyšeli jsme ze shora křik, zajímalo by nás, co se mezi vámi dvěmi stalo." Babička je většinou hodně klidná, to mamka není.

Táta má slzy na krajíčku. ,,Musím vám říct něco hodně důležitého."

Babička se zamračí. ,,Tak povídej." Na tátovi je vidět nervozita a já se mu ani vůbec nedivím. Koukají na něj tři napjatí lidé včetně jeho vlastních milovaných rodičů. ,,Žádný strach, Farrokhu."

,,Jasně" řekne tiše táta.

,,No tak my tě neukamenujeme." Babičku to už unavilo tak si sedla na náš nově koupený gauč. ,,Mary!" zavolá na svoji právě přicházející snachu.

Tátovi se v očích lesknou slané slzy. Je to strašné. ,,To bude dobré... miluju vás." řeknu svému tátovi. ,,Děkujeme."

Podám mu kapesník a on se do něj vysmrká a utře slzy. Pak se zhluboka nadechne. Řekne že si myslí, že je na kluky. Nerozumím tomu.

Mamka se rozbrečí a babička si povzdechne. Já pořád nechápu, co to znamená. Snad to nijak špatně neovlivní jeho milovanou kapelu. Ten... Paul Prenter, snad to nebude nový zpěvák. Počkat co? Tátova skupina Queen nemůže mít nového zpěváka. Co to říkal s tím asistentem? Kvůli novému asistentovi by mamka nebrečela.

Zazvoní zvonek a táta přestane brečet a místo toho na mě koukne.

,,Ty někoho čekáš zlato?"

,,Dneska má přijít moje kamarádka Anita." řeknu a začnu se bát.

Za hodinu:
Před hodinou přišla moje kamarádka ze školy. Sedíme na mojí posteli. Všechno jsem jí řekla. I to, že se bojím o svojí mamku. Prostě, mám strach, protože rodičům vůbec nic nerozumím. Babička za námi přišla do mého pokoje, jestli bychom nechtěli třeba něco k pití nebo něco takového. Máme obě celkem žízeň, ale strašně se teď bojím jít dolů za rodiči.

Počkat. Napadl mě dost šílený nápad. Nahrát rodiče na kazetu.

O 15 minut později:
Dali jsme dolů magnetofon. Teď si to jdeme poslechnout.

,,Omlouvám se! Strašně moc!" volá prosebně táta.

,,To je v pořádku můj miláčku." říká úplně v klidu babička.

,,Tak to ti nikdy neodpustím!" říká ostře děda, který je hodně přísný pořád. ,,Nemůžeš milovat nějakého Paula."

,,Bomi..." položí mu ruku na rameno babička.

,,Copak chceš mít takového syna? Udělal si rodinu. A teď ji jako opustí?" říká děda.

,,Lásce se neubráníš, z lásky ses narodil..." říká babička, která už se uklidnila. ,,Třeba s ním bude šťastnější, než s Mary."

,,Děkuju!!" vzdychne táta.

,,Nemáš zač." řekne námi všemi milovaná úplně klidná babička. ,,Mary, možná bys měla jít jinam."

Mamka jen smutně popotáhne. ,,Já půjdu! A už se nevrátím. Děkuju vám, že jste na mě byli hodní, sbohem!"

,,Počkej, nedomluvili jsme se ohledně dcery-" za mamkou práskly dveře.

,,Já to jdu vyřídit!" řekne děda, načež za ním také prásknou dveře.

,,Je mi to líto mami." řekne pak zdrceně táta. ,,Odpusť mi, jestli můžeš."

,,Už se to stalo." řekne babička.

,,Dáš si perníčky? Upekl jsem je. Všem zatím chutnaly." Táta se letos rozhodl péct bez mamky, babičky a dědy. A povedlo se. Teď perníčky, které nedávno sám upekl, rychle mizí z mísy položené na stole. Tátovo perníčky jsou takové zvláštní. Ale nejsou nijak špatné nebo nějak málo pečené. Jsou prostě skvělé a velmi originální jako všechno, co táta udělal a dělá. Až na tu hádku dneska. Já stále pořádně nevím, co se mezi nimi vlastně stalo. Chtěly bychom ty rodiče ještě poslouchat, ale nahrávka už končí... To bylo divné. Tyhle Vánoce jsou divné.

,,Tak jo." řeknu, a pozoruji kamarádku. Nějakou chvíli si jen upřeně hledíme do očí. ,,Asi to chápu." řeknu pak. ,,Že by se táta zamiloval... do nějakého kluka? Jo?"