Good Company

Africké safari a smíšené publikum

Sun City, 4.10.1984
Trochu jsme se posunuli. Z Belgie na severu se dostaneme na jih do Jihoafrické republiky. Zatím se nacházíme uprostřed Afriky a na jih přeletíme asi až zítra odpoledne, na což se těším. Teď jsme někde v přírodě a budeme tu taky spát, což bude určitě úplně nejvíc bombové. Afrika! Přijde mi hodně zvláštní, že mají lidé tmavou pleť! Opravdu nepatřím do psychiatrické léčebny? Já se v Africe divím tmavé barvě pleti lidí. K lidem zapadá Brian, no a táta ten je tu skoro jako doma. Svojí barvou pleti se tu vyjímáme, takže na nás lidi koukají. Já mám celkem o hodně světlejší pleť, než můj velký pak stvořitel, protože jsem taky mámina dcera. Teď si chystáme stany, protože slunce začíná zapadat.

Kolem osady máme nataženou takovou tu policejní pásku, kde je napsáno velkým ozdobným písmem: ,, EUROPE ROCK BAND QUEEN". Tátovi to přijde nepohodlné a pořád si stěžuje, že není zvyklý na africké podnebí. Jsou tu s námi bedňáci a dokonce je tu s námi i pár místních lidí. Ti lidé mají ale bílou pleť. Takových lidí je tu taky dost a přijde mi, že to tady začínají pomalu taky ovládat.

Sedím na vyprahlé suché zemi ke mně přisedne Afričan. Na zemi je písek, který je teplý. Proč si ke mně sakra sedá? Dívá se smutně před sebe a já se ho už začínám pomalu bát, tak se zvednu a odejdu. Ten člověk jde za mnou a tak se schovám do stanu, do kterého mi naštěstí už neleze. Vypadal ale neškodně, tak snad si chtěl jen popovídat. Nebo něco jiného.

Slyším kluky, jak se domlouvají na publiku. Nakonec se domluví na třech koncertech pro smíšené publikum. To tady jako vážně řeší jestli na koncert budou moct jít i negroidní lidé? To je hrozné. Úplně z toho mám špatnou náladu, jaké typy lidí tady můžeme najít. Možná mě chtěl vyhnat, že nejsem úplně bílá. Ano, jsem taková snědší.

S Queen chceme tedy v Africe zůstat tři týdny. Chtějí si zkusit tady žít a trochu víc to tady poznat. Co mám očekávat? Linda Mercury tady nikdy nebyla. To budeme žít na poušti? Nejspíš budeme u nějakého kmene a budeme je pozorovat.

Belgie mě tedy bavila mnohem víc, než Afrika. I když, každá má něco krásného. Tady vidíte nebe, mraky, písek, trávu, stromy, skály a keře. Na obloze celkem hodně svítí slunce, na což jsou zvyklí a mají jinou barvu pleti. Velmi zřídka vidíme hodně v dálce proběhnout stádo slonů hledající nějaký pramen vody. Těch se Roger celkem bojí. Vím to, že má velký strach z pavouků a způsobují mu infarkt, ale o jeho strachu ze slonů jsem neslyšela. Kluci teď ještě vyřizují nějaké věci ohledně koncertů, takže se o mě vůbec nezajímají.

Bílí místní rozhodli, že nebudu spát s tátou. Jenom nechápu, proč jsou takoví? Udělala jsem jim někdy v minulosti nebo i teď snad něco? Myslí si že jsem rasista?

Teď musí jít dát rozhovor místním novinám. Tam nesmím jít ani normálně, to mi nevadí. Ale hned jak se vrátí, jde za mnou táta.

,,Zlatíčko, pojď za námi. Podíváme se po okolí!

A tak jdu, chytnu za ruku frontmana kapely a vyražíme vstříct neuvěřitelné krásné savaně a poušti, která je tady velmi blízko. Těším se na západ slunce.

,,Páni! Proč tohle nemáme doma?" obdivuji přírodu.

,,No, protože bydlíme jinde." odpoví mi s klidem táta tají dech. U nás doma nic takového nemáme, tam máme jen mlhu a chladné počasí. Táta mě drží za ruku a hraní dlaň palcem.

,,Bydlíme jinde?" ptám se pobaveně.

,,Ano brouku." Odpoví táta nepřítomně a kochá se. ,,Nebudeme se sem stěhovat.

Najednou odněkud uslyším hlasité cvaknutí fotoaparátu. Otočím se za sebe a vidím Briana, jak si to všechno fotí a na tváři má úsměv. ,,Úžasné! No fakt, prostě nádhera!"

,,Jo, dobrý." řekne nezaujatě Roger a má v ruce pivo. Že by závislost?

Brian se podívá na Rogera. Potom se pleskne dlaní do čela. ,,Ty závisláku "

Roger se na něj vztekle podívá a já se tomu už musím zasmát. Najednou za námi přiběhne Deacy a mává na nás dost naléhavě rukama, z čehož jsem celkem vyplašená. ,,Pozor! Všichni utíkejte zpátky! Viděl jsem stádo divokých lvů, nohy na ramena, Lindo!"

Všichni zdrháme. ,,Pomoc. Dají si nás k večeři. Tak koho kdyžtak obětujeme?"

,,Kdyžtak je necháme ať sežerou nás všechny." řekne mi rychle táta, který překvapivě není skoro vůbec zadýchaný. ,,Jedem za všechny, všichni za jednoho."

,,Dobře." souhlasím. ,,Tak jsme domluveni. Vážně tato legendární kapela zahyne v Africe?"

,,Možná ano." řekne zklesle táta.

,,Na to nesmíme myslet." říká přísně Brian. ,,Honí nás? Ne. Tak proč před nimi běžíme?"

,,Briane, ty jsi génius!" řeknu mu s poklonou. Brian má holt IQ 1980 a umí myslet. Občas mám pocit, že on je naprosto dokonalý. No a není? Vždyť je to totální inženýr, tedy doktor.

5.10.1984
Ráno mě probudí slunce, doprovázené dalekým sloním zaržáním. To je fakt romantický. Spím s Rattym, no. Ach jo, proč jsou takoví? Já nevím, když nezlobím.

Uvidím spáče vedle sebe, tak se rozhodnu ho probudit nějakým hezkým způsobem. ,,Vstávej! Dělej, pozor, neotáčej se! Tygr!" On hned vylítne jak blecha.

Rozlédne se, načež mě zfackuje. Já se mu řehtám jak praštěná. Pak vyjdeme ven ze stanu. Dnes se musíme dostat do Jihoafrické republiky. Kluci večer koncertují, ale do toho zůstaneme v této Africké savaně, protože je tu fakt neuvěřitelně nádherně.

Ale bohužel se hned u té výborné místní přírodní snídaně dozvídáme o naléhavém odletu, protože je tu řeka a běží sloni. Takže raději odlétáme hned. Po přistání se začnou připravovat- Deacy naladí basovku, učeše si vlasy a jde jít ořechy. Brian dnes jen si naladí svou kytaru, ale vlasy si nečeše a jde papat. Táta se nejdřív musí řádně rozezpívat a pak se hned musí řádně napít vodky. A Roger si musí v koncertní síni naladit bicí a pak si zabubnovat do stolu. Už se těší na koncert.

Roger, Brian a táta si společně zazpívají a proberou představy o publiku, zatímco si mě všimne Deacy a vydá se ke mně. V ruce má ten svůj sáček se svými oblíbenými oříšky a vypadá to, že mi chce nabídnout.

,,Lindo!" osloví mě přitrouble.

Aha, tak jo. Asi se trochu napil. ,,Deacy, jdi se raději připravovat."

,,Já nejsem připravený? A nechceš oříšek, Lindo?" nabídne mi Deacy.

,,Queen!" uslyšíme najednou z koncertní síně a to celkem dost silnými hlasy. ,,Queen! Máte zpoždění už přes dvacet minut!"

Aha. Kluci rychle vběhnou na pódium.

Vyprsknu pobaveně smíchy, protože na to zapomněli. Já jsem jen obyčejná malá holka zvaná Linda, já jim čas fakt hlídat nebudu. A tak se vydali vstříct smíšenému publiku, které je zřejmě naštvané. To jsem na to zvědavá.