Good Company

Live Aid

Wembley, 13.7.1985
Dnes bude asi jedno z dalších nejvýznamnějších vystoupení této skupiny. Tohohle vystoupení jsem se asi měsíc nemohls koro vůbec dočkat. Kapela bude totiž hrát na charitativním koncertu zvaném Live Aid tady na jejich oblíbeném sportovním stadionu ve Wembley, což se ještě bude natáčet a bude to živě v televizi, aby lidé posílali peníze. Táta se rozešel s Paulem a je s Jimem.

Právě s ním všichni stojíme s kapelou v zákulisí a skupina se před koncertem rozcvičuje. Lidé na pódiu sdělí divákům, že tam už přichází její výsost Queen. Jejich vystoupení začne Nejlepší písničkou Bohemian Rhapsody. Když kluci začnou a lidé zpívají, v mé hlavě je: Hustý, jsou takhle populární, hlavně můj táta. Dopracoval se tvrdě až sem. A další podobné věci.

Když si uvědomím, jak dělali soundtrack k filmu Flash, tak jsou dál. Jsou mnohem oblíbenější. A teď hrají na koncertě, kde jsou lidi jenom kvůli tomu, aby mohli poslat peníze dětem v Etiopii- k tomu hrají dva kytaristy, energický bubeník a zajímavě perfektně okouzlující zpěvák s knírem, který má všechny ty lidi v hrsti. Lidé mu jdou přesně na ruku a tleskání jako šílení.

Kluci pokračují s novou písničkou Z The Works Radio Ga Ga, při jejímž vzniku jsem přece byla. Předehru asi o půl minuty zkrátí. Táta klusá po pódiu a dělá kraviny s tím svým legendarním mikrofonem a publikum může zešílet.

,,I'd sit alone and watch your light."

Takové podání téhle písničky mě úplně uhrane a jsem úplně zhypnotizovaná. Tato skladba je samozřejmě hodně okouzlující a teď tady, kdy to kluci hrají pro dobrou věc a zní jim to neuvěřitelně skvěle....

,,All we hear is radio Ga Ga.
Radio Gu Gu Radio Ga Ga oh yes."

A tenhle okamžik je nejsilnější a k tátovi a kapele se přidají lidé a tleskají s nimi. Prožívají to i lidé tady v zákulisí, zvedají ruce a tleskají s mým tátou, který svými magickými schopnostmi všechny ovládnul.

Zahledím se na bubeníka, který má z nich nejvíc enerige a musí tam chudák sedět. Napadla tahle věc vůbec někdy někoho? Ale pozorovat jeho výrazy.... je vtipný. Kapela tam mašíruje nebo šíleně trsá a Roger musí chudák sedět tam vzadu.

Nakonec zahrají We Are The Champions, to už brečím. Tátův nádherný hlas, ta písnička je tak strašně moc dojemná, ten okamžik je strašně silný. A jak velká většina lidí zpívá s nimi, to už nedávám.

Mají dvacet minut a já vím, že tohle je poslední, ale chci, aby to neskončilo. Chtěla bych, aby tyhle chvíle byly nekonečné a všichni ti lidé by si tady navždy užívali ty písničky a byli ovládnuti a pak bychom spolu všichni ovládli svět (to asi ne, ale bylo by to celkem dost cool).

Jsem hodně citlivý člověk, ale myslím, že Deacyho to tam moc nebavilo, nebo nevím proč, ale pořád leze k bicím za Rogerem a ten ho ignoruje. Deacy to dělá na každém vystoupení, ale já musím vědět proč a musím mu to zakázat. Mám ho vyslechnout? Nebo se mám zeptat Rogera? Mám se na to vůbec nějakého človíčka ptát? To bude trapné a budu jak idiot, když se na to Rogera zeptám a budu chtít vysvětlení této věci. Brian zvedne rukou nahoru Red Special a ukáže ji tak publiku.

,,Děkujeme a milujeme Vás!" úplně nakonec táta zařve do mikrofonu a hned potom začnou pomalu odcházet z pódia.

Deacy s mým tátou z toho pódia odchází úplně jako první. I ti ale nakonec odejdou a hlavní sexy hvězda je teď Roger, který pomalu jde do zákulisí, kde už dva členové jeho kapely jsou. Zvedne své paličky nahoru, hodí své poslední sexy pohledy a pomalým krokem taky odejde. Přímo za ním nebo vedle něj jak chcete ještě zůstane Brian a zamává lidem a odejde.

Ty vole. Co to bylo?

Po koncertech se kapela unaveně zhroutí na sedačku, kam jim přinesu oblíbený chlast chlast a oni mě za to pak strašně moc milují. Všichni kromě Rogera jsou unavení. Deacy je asi nejvíc unavený a skoro spí. Táta a Brian sedí vedle něj, také mají málo enerige. To je ovšem celkem divné. Obvykle vydrží běhat po pódiu klidně i tři hodiny. Takže.... Roger si dal něco na nakopnutí?

,,Co to bylo?" hned na ně vyjedu.

,,My...." znervózní Deacy.

,,Roger zase hulí, to není možný." zakoulí unaveně očima táta. ,,Lindo, zítra k nám přijde Brian, nechtěla jsi někam jít?"

,,Nezkoušel už Roger přestat? On tu výzvu zase nevydržel?" ptám se táty a až potom si uvědomím, že se mě na něco ptal, tak bych mu měla odpovědět.

,,Prý je bez toho hrozně unavený a nedává to." řekne mile Brian. ,,Já ho fakt nechápu. Prostě se asi vyplatí vůbec s tím nezačínat."

,,Já vím, ale ono je to dobré, navíc máte potom dobrou náladu." řekne nám najednou Deacy a hned potom nervózně pokrčí rameny.

Pousměju se. ,,Roger je fakt nejzávislejší člověk, kterého znám." Víc se uchechtnu. ,,Každopádně.... teď mi vysvětlete ten Váš koncert."

Kluci řeknou dojmy.