Good Company

Mnou neslyšený rozhovor

Mnichov, 14.12.1983
Zase jdu rovnou po škole do studia za klukama. Snad se dneska nebudou hádat o Brianovo písničce, ani o ničem. Nahrají Hammer, bude mír a láska. Najednou si uvědomím, že jestli to dnes nenahrají, tak budou ve studiu trvat navždy Punské války, ale to by Queen neprospělo a zničilo je.

Dneska začal padat sníh. Bylo na čase. V Německu ke víc sněhu, než u nás, protože nejsou tolik u moře. Ale mohl napadnout dřív, abychom si ho užili. Jdu po ulici a ten sníh mě štípe do tváří, je to úžasné, protože to neznám.

,,Guten Tag!" slyším odněkud zezadu, tak se otočím a vidím, jak ke mně běží novinářka.

,,Dobrej! Pan Müller." zvolá přede mnou táta a otevře dveře. Vejdeme společně do studia a táta vyzve ostatní, aby šli do vedlejší místnosti. Když se celá kapele odebere za tátou a tím novinářem, zůstanu v místnosti s nástroji sama.

,,Tak jo, hlavně nezlobte mého Freddieho." odejde odtud Paul a vejde těmi velkými dveřmi do místnosti za mnou.

,,Also das ist Queen." zvolá novinář. ,,Freddie, Brian, John a Roger." všechny si je přeříká a je takový příjemný, že bych chtěla vidět, jak kluci reagují. ,,Ich bin Müller. Trošku si Vás tady teď vyslechnu."

,,Klíďo." vydechne Roger a slyším cvaknutí zapalovače, Müllerovi asi nepřipaluje.

Pan Müller si povídá se skupinou o různá tématech jako např. jejich dlouhá pauza nebo turné. Zajímá mě to, a tak jdu ke dveřím a poslouchám je za nimi.

Mnou hluboce nenáviděný muž na mě jen dost divně zírá, ostatně jako celý život. Najednou si ale pustí nejnovější nahrávky kapely, takže já už neslyším novináře se skupinou a ten jejich rozhovor, protože to pustil fakt strašně moc nahlas.

,,Wer hat hier eine Tochter?" slyším pana Müllera, který střídá angličtinu a němčinu. Pak slyším ten Deacyho smích, který je roztomilý a vždycky zlepší náladu. No jo, baví se o mně, ježkovy voči.

,,Frontman kapely." řekne pořád usměvavý Deacy. ,,Je to Linda. Chtěla sem jet s námi a nám to vůbec nevadí."

Málem tam za těmi tenkými dveřmi vyprsknu nahlas smíchy. To je super. Jsem ráda, že zrovna tuhle věc jsem zaslechla. Jinak už nic. Strašně moc ráda bych věděla o tom, o čem si tam tak dlouho můžou jen povídat.

,,Děkujeme za rozhovor." řekne najednou novinář a já zdrhnu, aby nevěděli.

Brian mu podá ruku. ,,My též děkujeme. Opravdu. Třeba o naše nové album bude větší zájem."

Všichni se tomu zasmějí, také si podají ruku s novinářem a pomalu jdou dolů. Brian je vzadu jako poslední. Je totiž nejvyšší, takže musí jít až vzadu. Brian je vyšší než pan Müller. Brian je nejvyšší, ale pan Müller je zase druhý nejvyšší, takže se stydím za tátu. Táta je nejmenší z kapely a i nejmenší z tohohle kolektivu, zato je ale asi nejsvalnatější a nejlépe zpívá. Na tátovi je zajímavý ten fakt, že je nadaný na všechno. Ale je gay.

,,Pan May je vtipný." usměje se na něj novinář a Brian se tomu zasměje.

,,Mám jít někam dělat klauna?'' směje se pořád celkem dost.

Müller odpoví: ,,Ne, ne, já.... já to nemyslel, že jste šašek. Ne." přestal se smát a omlouvá se a Brian ho z výšky pohladí po hlavě. Hm, Brianova výška.

Pak už vyjdou na ulici- takže je ztratím z doslechu, takže už nemůžu slyšet nic, o čem si povídají. Snad se vše povedlo a pomůže to prodeji jejich právě rozpracovaného alba. Pak už jen z okna vidím pana Müllera na ulici a kapela se vrátí. Vrací se jim rutina. No a ta rutina je samozřejmě- naladění nástrojů, hádky, nahrávání hudby, hádky, nahrávání hudby, hádky, nahrávání hudby, urážení Paula a zamykání. Jejich běžný den. Nejhorší jsou ty hádky a ladění nástrojů.

Kluci konečně nahrají i tu druhou a chtěnou píseň. To Hammer To Fall zní celkem dobře, Brianovi se zrovna tahle písnička fakt povedla, ale Brianovi se většina písniček vždycky dobře povede, Freddiemu s Deacym taky zachutnala, no ale pro bubeníka je nejlepší píseň Radio Ga Ga. Když odcházíme, venku jsou slušné závěje. Co s tím sněhem?

No, kluky to napadne téměř hned, začnou se tím koulovat, no vypadají jako děti. Roger dokonce začne zpívat Hammer To Fall, což by od něj opravdu nikdo nikdy nemohl čekat, takže kytarista ho přestane koulovat a culí se nad svým výtvorem. Já se ke Queen přidám a dělám koule. Najednou kolem jde pan Müller- uvidí kapelu blbnout ve sněhu a taky se k nim přidá a blbne, takže jestli nás někdo pozoruje tak si musí myslet nevím co. Ale ten sníh je fakt jako skvělý, ten bych si vzala domůůůůůů.