Good Company

Začíná nám nový život

Londýn, 1.12.1991
Celý týden jsem probrečela. ,,Buď silná." říkám si poslední dobou pořád.

V 16:00 ve studiu
Rozhodla jsem se dneska navštívit slavné studio. Bez táty to bude divné a nebude to mít tu správnou atmosféru. Neoddělá mě to psychicky úplně? Hutton se toho bojí.

,,Chybí nám tu náš základ." pronese Deacy hned po mém příchodu.

Vím, že má naprostou pravdu. Jaký základ chybí? Třeba ten nejzákladnější základ, který všechny rozdělil, ale poté je svými silami dal zpátky? Já.... já mám v hlavě dva hlasy, asi už chytám schizofrenii. Zatím jsem na sobě žádné psychické změny nepociťovala, ale teď se to stalo, tak snad také naposled. Všichni vypadají nějak až moc zklesle, jako by se jim do hudby už nikdy více nemělo chtít. Snad se tříčtvrteční Queen nerozpadnou. Zatím to na to dost vypadá.

Šel tam se mnou tátův osobní asistent Peter Freestone, kdybych zkolabovala. ,,Je to jiné." přikývnu mu. ,,Nikdy jsem si nedovedla představit svět bez něj." Už skoro začínám zase opuštěně bulet.

Peter mě chytne. ,,Lindo-"

,,Pusť, Petere." vyvléknu se. ,,Pracuješ u nás dvanáct let. Nepamatuji si dobu předtím. Celou tu dobu se snažíš mě chránit a trochu taky vychovávat, za což jsem Ti vděčná. Teď je vyjímečná situace, tak mě nech se smířit. S ním jsme určitě přišli o skvělé zážitky, které už ale nezažijeme. Ale to co jsme stihli zažít, se nikdy znovu nezopakuje a nikdo by nebyl schopný se v daných šílených situacích chovat jako on. Troufnu si říct, že to nejvíce ponese Brian."

Vtom se naplno rozbrečím a sesunu se z velkých depresí na zem. Chápou mě? Chápou mě, co jsem chtěla říct? Že Linda přišla o člověka, který ji podporoval, ať byla jakákoli doba? Chápou mou neuvěřitelně velkou psychickou bolest?

Deacy také sklopí smutně hlavu a začne také naplno brečet. Začnu ho pozorovat a nemůžu přestat. Nikdy jsem nemyslela, že je někdy uvidím brečet. Hned po nás dvou začne brečet Rog, Bri a i Peter. Je to neuvěřitelné. Bulíme jak pět starých kurev. 

Vzlyknu. ,,Mám pro vás jedno takové překvapení. On.... ještě než nás opustil, doma nahrál několik dem." Utřu si kapesníkem úplně rozmazanou řasenku. ,,Mám Vám prý vyřídit, ať je doděláte. Věřím, že budou v dobrých rukou... Vy to zvládnete."

,,Už sis nějaké.... pustila?" doslova úplně ožije Roger.

Zavrtím hlavou.

Podívají se na sebe, jako by jim někdo vdechl energii. Zajímavé. Tak to vypadá, že se na to asi ani nevykašlají a především to vypadá, že se do toho chtějí hned pustit.

,,Mám je s sebou." řekne Peter.

Pookřeji podívám se na něj. ,,Nežertuješ?''

,,Vzal jsem je, protože jsem tušil, že jim to sdělíš, tak ať sem nemusíš lítat dvakrát a je to tady."

Převezmu si od něj opatrně vzácnou krabici. ,,Ty.... jsi mi normálně vyčetl myšlenky."

,,Neboj." řekne s lehkým úsměvem Brian. Začíná to být veselejší. ,,Tvoje myšlenky dokáže číst každý, Lindo."

Všechny nás to upřímně rozesměje. Ale na druhou stranu se stydím, že se v této situaci směji. Přijde mi to jako zrada. ,,Ano, všimla jsem si. Ale příjemné to není."

,,To věřím, zlatíčko." řekne tónem mého stvořitele Peter.

Znovu se musím usmát. Když budeme v této sestavě spolupracovat, zvládneme to. Jen Hutton nám tu chybí. Myslím, že teď také určitě vzpomíná.

Ve studiu v 17:00
Asi tátovi do nebe předvádíme pěknou show. Určitě mě teď bude pozorovat. Tmavší drzá holka, která byla vychovávána nejlepší kapelou světa Queen. Které právě začíná nový život.

Bri ke mně najednou přijde a dá mi dopis, který mi prý stvořitel napsal. Trochu se bojím.

Lindo moje zlatá,
nežije se Ti lépe? Už jsi mého věčného kárání měla dost, že? Jsem rád, pokud se Ti teď trochu ulevilo. Ale budu Tě pořád sledovat. Budu na Tebe odtud zeshora (nebo zezdola?) dávat pozor, jsi ráda? A když budeš nějak více zlobit, budu Tě chodit přesně o půlnoci strašit. Ale trochu se zlobit musí, aby nebyla nuda, to si zapamatuj, zlatíčko! Věřím Ti. Každopádně, sbohem Lindo.
Taťka

Musím se tomu nakonec smát. Dám to přečíst hochům.

,,Holčičko, nezbláznila ses náhodou?" Zní debilní druhý hlas v mé hlavě.

Nn.... cože? Ano, asi jsem blázen.