Good Company

Hlasivky

Mnichov, 11.11.1983
Je pátek. Bydlíme kvůli nahrávání kluků pořád v Německu a už se mi tolik nestýská, protože kluci cítí stejné, co tady cítím i já a nakonec je to tu fajn. Akorát už tu nemám kamarády, protože je všechny odvezli do polepšovny, protože ještě víc porušovali zákon a kradli. Za to jsem z několika důvodů ráda a z několika ne. Líbil se mi ten, který celé téhle partě špatně vychovaných zločinců dělal velitele. Teď to zní jako bulvární články o naší kapele. Jo, mého tátu v novinách často popisují, že je frontman rockové skupiny, která neví, jak se má chovat ve společnosti a že je špatně, že svými zločiny kazí mládež.

Těším se na víkend, protože prý pojedeme někam na výlet, bohužel i s ním. Dneska jsem si doma zapomněla klíče a jdu do studia, kde je kapela.

,,Jak je?" řeknu automaticky, když vejdu dovnitř, ale všichni stojí okolo jedné židle a nevypadají šťastně. ,,Co tam děláte?"

Na té židli sedí táta a hned se na mě začne nešťastně dívat. Otevře pusu a rovnou si musí odkašlat. ,,Miláčku, já ztratil hlas." zasípe.

Vykulím oči. Nechce se mi věřit, že se stalo něco, co je hrozné, jako tohle. A tak si k němu jdu stoupnout, stejně jako Deacy, Brian a Roger.

,,On nebyl dostatečně rozezpívaný." prskne najednou Roger.

Chudáček můj. ,,Jakto? Proč? Jak jste tu blbli? Co jste nahrávali?"

,,Nebyl rozezpívaný, jeho chyba.'' bručí dál Roger. ,,Nahrávali jsme těžkou píseň a on se předtím nechtěl nijak víc rozezpívat."

,,Ach jo! Rogere z Queen, vážně? Buď trochu milý a empatický." dost se rozčílím a zamračím se na tohoto tvrdohlavého a občas bezcitného úchylného bubeníka. Určitě se dnes špatně vyspal. ,,Co to bylo za píseň?"

,,Kdybych ty výšky vyzpíval já, byl by klid, Lindo." zabručí Roger.

,,Nikdo ti nebrání." řekne ztuha táta. ,,Klidně si to běž nazpívat. Píseň, kterou složila moje maličkost, klidně nazpívej."

,,Přestaňte se hádat." zařvu vztekle. ,,Musíme to vyřešit, musíš se brzy uzdravit. Já tu nechci bydlet nijak déle, kluci. Vždyť.... Queen.... patří domů."

,,Zavoláme doktora." řekne najednou vesele vážný Brian. ,,Jsme bohatí Queen, máme na drahého doktora. Hlavně aby našemu zpěvákovi dobře pomohl, aby neskončil, jako lazar na JIPce, to bych mu opravdu nepřál. Nebo s ním prostě půjdeme do nemocnice. Linda by tu mohla pohlídat studio, zatímco Queen budou na pohotovosti. Vratíme se zpátky, až mu něco dají. Nebo můžeme jít jen do nějaké lékárny. A to by možná mohla být i o dost jednodušší a kratší varianta, protože nebude vyšetření. Kámo, pojďme."

,,Výborně, Briane, skvělé. Máš nejlepší nápady na světě." zaťuká si na čelo Roger a pak řekne s naprosto vážným hlasem: ,,Tak na to rovnou zapomeň."

,,Tak něco navrhni." zažvatlá Brian. ,,Buď tu píseň nazpívaš, nebo ne."

Táta vypadá na židli opravdu zklesle. ,,Já bych tu píseň nazpíval opravdu rád, Briane. Ale chápeš snad, že na zpěv něco potřebuješ a já to něco nemám? Dobře, potřebuješ hlas. A co já nemám? Hlas."

Ty jsou dneska všichni nějací stupidní. Ještě včera to byli moudří kluci, ale nejsou. Hezky jsme si popovídali, ale je to pryč, protože není včerejšek. Co se jim přes noc stalo? ,,Namícham Ti něco, co pomůže." Sice nejsem na biologii machr, ale tohle od Rogera vím. Odejdu do kuchyňky.

,,Lindo, zapomeň." zamračí se Roger. ,,Ty tomu moc dobře nerozumíš, pusť k tomu experta."

,,Ale tohle jsi mi jednou řekl Ty a já to doteď vím. Můžeme to alespoň otestovat." snažím se ho nějak přesvědčit. ,,Nezabije ho to, to se jako určitě nestane, ale.... nejsem doktor, ne? Snažím se pomoct."

,,Nech ji předvést se." usměje se na mě povzbudivě Brian.
,,Tak do toho, běž, Lindo."

,,Briane." vykřikne káravě bubeník Roger. ,,Jeho hlasivky se můžou ještě zhoršit."

,,I zlepšit." usměje se víc doširoka kytarista Brian.

,,Risk je zisk." připomenu.

Táta zašeptá: ,,Fajn."

,,Hlasivky se po tom snad nezhorší."

O pět minut později
Udělala jsem tátovi horkou vodu s medem a citronem a jeho hlas se překvapivě začal zlepšovat a zlepšuje se. Deacy si začal na basu brnkat nějakou melodii a protože byla chytlavá, přidal se i Brian na kytaru, poté i Roger a táta se přidal na klavír. Zní to úžasně. Vezmu mikrofon, jdu ho zapojit do zásuvky a začnu k tomu zpívat nějaká slova.

Táta potom nadšeně zatleská. ,,Tak to znělo parádně, drahoušci. Jste opravdu úžasní, protože tohle obyčejní lidé nesvedou."

Takže, zítra jedeme na ten výlet. Musím ale fakt uznat, že kapela ve studiu dělá opravdu tvrdou práci, takže je tady snad nějaká šance, že brzy odjedeme. I když, Brianovi se asi stýská o mnohem víc. Nemůžu se dočkat, až po tak dlouhé době budu doma.