Good Company

Nové album

Londýn, 10.10.1983
Táta mě tenkrát tedy opravdu dost slušně naštval. Mám pocit jako bych vůbec nikoho nezajímala a nezáleželo na mě, když u nás bydlí ten hajzl. Od kluků z kapely jsem se dozvěděla, že se ten idiot ve všem přetvařuje a jde mu jen o peníze. Je opravdu těžké to vydržet, když se málem pozvracíte vždycky, když ho vidíte. A když vidím tátu chci brečet a nemůžu uvěřit, že to nevidí. Nejde mi do hlavy, proč ho vzal zpátky. Jenom kvůli jednomu poprošení?

Kluci se vrátili do jednoho studia tady v Londýně. Začínají vytvářet písničky na nové album, po kterém bude turné, což je životní jistota, která mi teď během té pauzy chyběla. Možná pak konečně pojedu s Queen do Belgie. Je to můj sen, chci vidět pravou belgickou čokoládu a ochutnat ji. Miluji čokoládu, takže je to jeden z mých největších snů.

Já jsem šla sem do studia napřed, protože kluci dávají rozhovor jednomu novináři. Konečně se celý svět dozví, že se tahle úžasná kapela po potřebné pauze vrací.

Naštěstí je to jen krátký rozhovor a muzikanti přijdou brzy. Všichni mě pohladí po hlavě a berou si své staré dobré nástroje. Především kytaristova podomácku vyrobená kytara je ověřená kvalita. Když mají nástroje a řekli si všechny novinky, začnou si ty svoje miláčky ladit pomocí ladiček a když to mají, čekají na Freddieho, který si odskočil na WC.

Díky bohu to vyřídí rychle. Sednu na židli, na které obvykle sedává Paul a dneska zůstal doma. Kapela si nejdřív přehraje nějaké své staré písničky, což zní božsky.

Nejvíc pozoruji pana Deacona a fascinuje mě hra na basovku, tak mě napadne se zeptat, jestli mě na ni něco nenaučí.

,,Prosím, já ti basovku nezničím, Deacy." prosím ho.

Deacy ji majetnicky obejme. ,,Nejsem si vůbec jistý!

,,Deacy, ona je zodpovědná." obejme ho kolem širokých táta."

Když to Deacy nedovolí, zkusím o lekce poprosit Briana, kterému právě praskla struna na jeho milované kytaře, tak ji mění za jinou strunu. Poprosím ho o lekce hraní na kytku, on ale řekne, že mám ještě krátké prsty.

Nevzdám to a jdu za Rogerem a prosím, jestli by mě nenaučil hrát na nějaký nástroj, protože mi přijde, že jsem hudebně.... ještě dost nezkušená? On mě ale odbyje s nedostatkem času a tak u něj pořídím dost podobně jako u Briana a tak to vzdávám.

Na dveře zaťuká pan Beach a vejde dovnitř, kde se po dlouhé době přivítá se skupinou.

,,Miami, tak rád tě po takové době vidím." sdělí mu táta.
,,Dnes je tu s námi moje dcera Linda."

Právník Queenů, kterému říkají "Miami" mi podá ruku. ,,Aha, tak ahoj Lindo."

,,Dobrý den...." pípnu stydlivě. ,,Ráda vás poznávám, už jsem toho o vás za ta léta hodně slyšela. Jste právník, že?"

Miami se usměje. ,,To ty víš? Tato skupina vyhodila manažera, protože se jednou v autě pohádali, takže od té doby jsem i manažer kapely."

,,Dobrá! Tak dost Lindo, neotravuj tohoto vzácného člověka. Běž si tady buď sednout a koukat nebo si běž cvičit na piáno nějaké ty tvoje etudy do ZUŠky!" přikáže mi táta.

Radši si sednu na sedačku. Klavírní etudy úplně nemám ráda, protože je to nudné, zabíjí to čas a nikoho to nebaví hrát, takže tak. Táta mě popožene tak, že řekne: ,,Procvičíš si to, drahoušku! S každou etudou se něco učíš!"

Neuvěřitelná skupina začne jen tak jamovat a povede se jim vytvořit chytlavou melodii. Už to je neuvěřitelné, protože se jim to povede vždycky. Když Brian začne hrát na svou legendární milovanou červenou kytaru jakousi melodii, připadám si jako v ráji.

,,Co myslíš, Lindo?"

,,Ta tomu nerozumí." řekne táta.

Zamračí se. ,,To si myslíš? Ty ještě nevíš, že je to talentovaná holka?"

,,To si o mně myslíš?"

Táta mi zacpě uši. Ale já slyším. ,,Briane, nepotřebuji mít z rozumné dcery namyšleného fracka.

To si o mně myslí? Že jsem rozumná? A nechce z mé maličkosti mít namyšleného fracka?

,,Máme něco do nového alba!" řekne nám nadšeně táta. ,,Vy všichni, co jste tady. Jste u toho. Jste u vzniku alba, které vzniká po pauze, kterou měla moje skvělá hudební skupina a bude to skvělé album."

,,Lidé se z toho podělají." řekne Deacy, který se teď začal strašně roztomile usmívat. Vypadá z toho všeho opravdu nadšeně.

,,Ano, lidé se podělají, až to vydáme." zakončí krásný proslov táta a já jsem hrozně šťastná.

Proč.... proč si museli dávat pauzu? Proč si dávali pauzu, když si tak rozumí a jsou sehraní? Jo, kapely občas něco takového potřebují, aby si odpočinuli a zregenerovali se, ale.... tátova kapela byla na tohle dost odolná. Asi nejsou neobyčejní, když si dali pauzu, která tedy byla snad užitečná. No, asi byla. Znám skupinu asi jako nikdo jiný, je to pro mě velká a důležitá věc, na kterou jsem zatím ve svém dosavadním životě nejvíc pyšná, protože jsou to Queen, kteří žijí.

,,Napijeme se?" řekne s jiskřičkami v očích Roger.

Uchychtnu se a nakonec se začnu nahlas smát. ,,Jako fakt?"

Ach jo....

To je prostě náš bubeník. Ten myslí na alkohol pořád, podobně jako zpěvák kapely, takže je to normální, že rockeři chlastají. Nebo berou drogy a užívají jiné omamné látky, ale to není u této skupiny tak časté doufám. Kromě alkoholu a hulení trávy je táta OK. Brian je s tímhle naprosto čistý, protože ten kromě pití vodky dbá na svou životosprávu. Roger je na tom asi nejhůř, protože se z celé kapely vždycky nejvíc opijí, pak balí auta na parkovišti, no a neustále hulí, každopádně basáček se taky umí pořádně opít. To je tak.