Felix bude inženýr

3 1 0
                                    

Los Angeles, 6.12.1983
Kapela vyrazila na takovou týdenní předvánoční dovolenou. S manželkami, i dětmi. Museli jsme přiletět tajně kvůli až moc divokým fanouškům Jejího Veličenstva Královny. Pomalu vyjdu z letadla, hned po kytaristovi skupiny. V tomto velmi známém velkoměstě je právě pravé a celkem dost rušné poledne.

,,Disneyland čeká." Málem jsem dostala infarkt, když to Roger najednou zaječel.

Když se vzpamatuji z oslnění sluníčkem a ohlušení bubeníkem tak si pořádně prohlédnu soukromé letiště. ,,Luxus." okomentuji to potichu pro sebe. Potom se připojím k ostatním lidem, kteří už začínají odcházet směrem k pětihvězdičkovému hotelu.

Za sebou táhnu svůj typicky sbalený černý kufr se všemi věcmi, které bych tu ten celý týden mohla nějak potřebovat. Táta a Roger mi chtějí pomoct, já nechci. Roger má ale sám svůj kufr o mnohem těžší než já, protože v něm má svou oblíbenou autodráhu.

Když se rozhlédnu, vidím všude barevná světýlka a vánoční stromečky a vánoční autobus a kýčovité ozdoby, Vánoce Los Angeles. Všude vidím blikající světla a cítím cukroví. Tohle mě bude bavit mnohem víc, než chodit do školy v nějakém německém a divném městě. Možná i proto mi to tu připadá jako nádherná vánoční atmosféra.

,,Nádherná vánoční atmosféra." vydechne s úsměvem má tváři Brian, který vypadá, jako dítě.

,,Taky se mi to líbí." rozzáří se Deacymu očička. ,,Vánoční atmosféru si užijeme."

,,Otec Vánoc by tu mohl nakoupit dárky." nadhodím.

,,My pojedeme do Disneylandu, zatímco manželky budou odpočívat." naráží Deacy na Rogera. Roger se nadechne ale nakonec mu nic neodpoví.

Když se ubytujeme přímo v tom hotelu, Rogerovi půjčí mikrobus. Queen a my se do něj naskladáme, Felix Taylor zapne rádio, a vesele jedeme. ,,Oni zpívají, oni zpívají." hlásí písničku. ,,To zní jako skupina Queen. Je tohle to písnička od Vás?"

,,Rozhodně ne, tohle zní jak žumpa zkřížená s českou dechovkou." zabručí Roger.

,,Rogere!" směje se mu pobaveně Brian, ale já si myslím, že Felixovi se ta písnička hodně líbí. A myslím si, že česká dechovka není tak špatná.

,,Radio, nevím." plácá najednou něco Felix. ,,Radio ca ca."

Roger se na něj zamyšleně podívá. ,,Radio.... ca.... ca?"

Felix mu jen přikývne, ale pak už se rádio ani písnička neřeší. Do Disneylandu dojedeme, jsme tam do večera, kdy už se musíme vrátit zase zpátky do hotelu. Táta se jde převléknout, já jdu za blonďatým bubeníkem a dveře mi otevře Felix a říká, že se táta zamknul. Nejdřív se toho leknu, ale nakonec dostanu záchvat smíchu. To už ale u dveří stojí celkem dost unavená skupina. Typická situace, no.

Všichni s tázavými pohledy koukáme na bubeníkova syna, který tam bezradně stojí ve dveřích, ale uslyšíme.... ne, prosím.... Rogera hrát na kytaru.

,,Paráda! Bezva bezva bezva!" piští Roger a nějak nesrozumitelně si zpívá nějaká slova.

,,Galileo, poslouchej nás." zvolá do bytu táta. ,,Kam si myslíte, že se tentokrát zamknul?"

,,Je to hajzl, ukradl mi kytaru." řekne dost vytočeně Brian a začne celkem dost zrychleně dýchat.

,,Zamknul se do nějaké místnosti." pronese Deacy.

,,Tyjo no neříkej." sprásknu ruce. ,,Do zásuvky se nevejde."

Táta naštvaně zabuší na Rogerovu ložnici, ale ten ho ignoruje a dál něco hraje a zpívá. Slyším to a nemuselo by to být zas tak špatné.

,,Rogere? Ty ani manželku nemusíš dovnitř?" ptá se ho neklidně táta.

Bubeník konečně otevře dveře od ložnice. ,,Jakou? Samozřejmě. Určitě, ale ať to doskladám. Ještě chvíli, pak přestanu skládat."

,,Jak jako jakou manželku?" ušklíbnu se.

,,Neřešte to." pohrozí mi Roger pěstí a já se začnu smát.

,,Promiň, ale vypadáš vtipně." řeknu a schovám se za vysokého Briana.

,,Ty potvoro!" naštve se Roger a letí si pro mě. ,,To si s tebou jdu vyřídit, potvůrko."

,,Jako vážně?" podívá se na něj nechápavě Brian a Roger se naštěstí uklidní.

Později toho večera:
Už jsme dávno po večeři a všichni teď společně sedíme ve velkém bubeníkově pokoji, kde hraje hudba. Roger nám totiž hraje, co to dneska v podvečer složil. Všichni tu píseň s obdivem posloucháme, Deacy si podupává nohou do rytmu, no a ta písnička zní fakt dost dobře. Začínám se do ní asi zamilovávat. Po písni následuje ticho, protože vůbec nikdo z nás nemá slov. Vytřel nám zrak. Tohle bych do Rogera opravdu nikdy neřekla.

,,Bomba." vydechnu.

Deacy má taky vykulené oči a nevěří svým uším. ,,Jak?"

,,To je doslova bomba. A taky to nemůžu pochopit, Deacy." hledím na všechny sedící vedle mě s vytřeštěným zrakem.

,,Co? To si o tom myslíte?" vykulí na nás oči Roger, jako my na něj, tohle nečekal. ,,Já Vás mám všechny tak rád! Jste úžasní."

,,Nevypadalo to tak, kámo." povytáhnu na něj obočí a Deacy se začne smát.

Freddie pomalu zatleská. ,,No tedy kamaráde, to je Tvá nejlepší písnička." Deacy vedle mě souhlasně pokyvuje hlavou a usmívá se, zatímco táta podává bubeníkovi ruku a gratuluje mu. ,,Ale musím Ti fakt říct.... že bomba! Jsi jednička!" Táta se na bubeníka usmívá. All.... we.... hear.... is.... radio.... caca.... Tenhle skvost mi pořád hraje v hlavě.

,,Freddie." chce něco Brian. ,,Nazpíváš to?"

,,To je jasný, zlato." Táta ještě víc roztáhne rty a na tváři se mu objeví roztomilý široký úsměv.

,,To beru." řekne Brian. ,,To bude fajn."

,,Můžeš to nazpívat Ty." řekne táta. ,,Ale mám lepší hlas, kámo."

,,Za to nemůžeme, ty chlupatá svině." řekne Brian.

Roger se nechápavě zamračí. ,,Dáme to na společné album? Já to chtěl pro sebe."

,,To ne, kamaráde." spustí najednou mile Brian.

,,OK." přikývne hlavou souhlasně Roger.

,,Hele, radio Ga Ga zní líp, než Caca." řekne vážně klidnému Rogerovi táta. Roger tam zpívá radio Ca Ca, ale Ga Ga je lepší.

,,Dobře Freddie Mercury." zatleská mu najednou nahlas obdivně Deacy.

,,Co myslíš? Já vždycky všechno vymyslím a všechno zlepším." začne se pyšně dívat táta.

,,Neměl byste poděkovat svému milovanému kolegovi, pane Tayore?" uchechtne se mu trochu basáček.

Roger najednou dojde úplně k tátovi a najednou si klekne před něj, což vypadá jako fakt dost podezřele. Pak se hluboce ukloní a Deacy spokojeně pokyvuje hlavou.

,,Rogere!" řveme smíchy.

,,Ty spratku malej! Ty jsi pořád tak vtipnej!" brečí Brian.

,,To chtěl John Deacon." ukáže Roger na Deacyho a hned potom taky vybuchne smíchy.

Já si vlastně ani nevážím toho, v jak výborné společnosti já vlastně vyrůstám. Miluju tuhle nepochybně nejlepší kapelu.

Takžeeee, dnešek byl zase jako vždy úplně mega skvělý. Těším se na to nové Queen album, které bylo pojmenováno The Works. Lidé to určitě rádi přijmou, po té Queen pauze. Budou to milovat, to Vám tady garantuju. Taky se těšte.

Good Company Kde žijí příběhy. Začni objevovat