Good Company

Zamilovaná

Londýn, 22.10.1984
Máme doma kluky. Posadím se úplně na kraj gauče vedle Deacyho, který vypadá smutně a vedle něj sedí jeho nejstarší syn. Deacy je takový stydlivý, ale dneska je to hodně, takže je to divné. Udělali mu něco třeba kluci?

,,Deacy, děje se něco?" zeptám se ho a nevím proč, ale můj hlas se zadrhává. Je je jen když se stydím!

Deacy na mě úplně vytřeští zrak. ,,Nejsi nějaká červená, Lindo?"

,,Jsem?" zašeptám potichu a zakryji tvář vlasy. Proč se před nimi sakra červenám? ,,A jak moc jsem červená?"

,,Asi jako Red Special." uchechtne se Deacy. ,,Ano. Jsi stejně červená jako ta kytara."

,,Tak to tedy.... nevím, proč." nejistě se zasměju a štve mě, jak se hlas zadrhává. ,,Ale jinak jsem v pohodě."

,,Jsem v pohodě." uchechtne se mi Deacy a usmívá se.

,,Není to, třeba, z horka?"

,,No, to nevím, Lindo." řekne mi Deacy.

,,Tak z čeho?"

,,No, to nevím." pokryčí rameny. ,,Mohly by se ti tu teď Lindo taky třeba zapalovat lýtka."

,,No to je blbost!" řeknu rychle a něco mě hned vlastně napadne. Teď často myslím na jeho nejstaršího syna. ,,Ale, proč?''

Všimne si nás Roger a přijde sem. ,,Co Vy řešíte? Jak se máš, Lindo?"

,,Nějak se červená." uchechtne se potichu Deacy. ,,A asi se jí začínají zapalovat lýtka."

Proč mu to sakra říká? Ať mlčí hledí si svého! Koukni na Roberta...  najednou ale ucítím ty motýlky v břiše. Tak to není dobrý. Tahle situace vůbec není dobrá. Podívám se raději dolů do země, ale jeho přítomnost mě zabíjí. Najednou mi ale něčí ruce zezadu sáhnou na nohy. Kouknu a vidím, že je to Roger.

,,Lindo, máš je úplně spálený." směje se mi celkem pobaveně.

,,Ty jeden!" zasyčím naštvaně a lehce ho plácnu. ,,Jsem v pohodě, kluci."

Roger se snaží potlačit smích. ,,No to nevím. Jsi úplně červená jak nějaký rak."

,,Úplně ne."

,,No úplně teda jo." hádá se Roger.

Vzdávám se. Asi jsem červená. ,,Hm. Ok. Tak.... já jdu do pokoje, ať Vás nerozpyluji." Řeknu a zvednu se z toho gauče a jdu pryč, ale nejdu do pokoje, ale do kuchyně za tátou nalévajícím nějaké pití. Jsem nějaká utahaná, vadí mi tady jeho přítomnost. Také si naliji pití a napiju se. Sklenici položím na linku a najednou je mi strašné horko. Pustím kohoutek a vodou si opláchnu obličej, protože to teď potřebuji opravdu jako sůl.

,,Jé, zlatíčko!" Táta si všimne, že tam jsem. To si předtím nevšiml? Dost se bojím, že bude nějak komentoval mou barvu. ,,Lindo, na Tebe něco leze a jsi nemocná."

,,To ne.... já jsem v pohodě.... no, jdi se zase věnovat chudákovi čekajícímu Brianovi!" přikážu mu přísně.

,,Máš teplotu, drahoušku." řekne Freddie. ,,Lehneš si pěkně do postele v pokojíku a odpočineš si, jo?" Táta si mě vezme do náruče položí mě do mé postele. Ano, boty mi samozřejmě sundal! Přikryje mě dekou a položí mi ruku na mé horké čelo.

,,Ty jsi naprosto v pořádku.'' slyším nad sebou najednou Deacyho hlas.

,,Už ne." zabrblám a snažím se usnout, ale moc to nejde. Ale já jsem najednou unavená, jako bych stavěla pyramidy. Jsou to všechno strašně moc divné pocity. Nebo mi třeba ještě něco zůstalo z té Afriky a projevuje se to teď, nebo mi neprospívá změna klimatu.

Nakonec tedy usnu, ale brzy se probudím, protože křičí, pak zase usnu a konečně se mi povede usnout na hodinu. Pak se proberu a spatřím Rogera, který ale hned odejde z mého pokoje. Pak usnu a zase se probudím a vidím tam Briana a měří mi rukou teplotu. Pak spím v klidu až do rána.

Po dlouhém a vydatném spánku
Probudím se brzy. Budík mi ukazuje teprve sedm hodin. Sejdu do kuchyně a spatřím, jak u stolu sedí náš kudrnatý kytarista.

,,Dobré ráno." usměje se Brian, který se takhle usmívá vždycky.

Kouknu se na sebe do zrcadla. ,,Ježkovy voči. Nejsem nějaká moc rozcuchaná?" ptám se ho vyděšeně, protože moje vlasy vypadají, jako bych je nebyla. Nebo taky trochu vypadají, jako bych si je dlouho nečesala.

,,Jeho vypadají hůř." usměje se Roger, který tam přišel a ukazuje na něj. ,,Snad je Ti dobře."

,,Neprospěla jí změna klimatu." konstatuje moudře Brian. ,,To je vše."

,,No, kámo, možná tomu i něco pomohlo." zašeptám a otočím se zády. Odejdu nahoru, tedy do koupelny. Osprchuji se. 'Počkat, včera večer jsem se osprchovala, nebo ne?' Já nevím.

Táta přijde z nákupu a začne se na mě koukat. ,,Vypadáš líp, zlatíčko. To je dost dobré znamení."

Přikývnu mu a jdu nahoru do koupelny, kde se svléknu z pyžama. 'OK, osprchuji se, pro jistotu!' Řeknu si, abych před klukama byla čistá a abych nesmrděla. Vlezu do naší vany. Osprchuju se a pak vylezu ven. Je mi najednou tak nějak dejme tomu i celkem líp. Už nejsem červená.

Takhle jsem si lásku tedy nepředstavovala. Ale nechápu, proč to tak prožívám- horečka, nevolnost a únava. Nebo prostě změna klimatu? Na to jsem citlivá. Není to blbá náhoda? Že prostě před mým vysněným klukem? To je fakt divný. Ale on mě vlastně zná skoro celý život. To si vlastně moc neuvědomuji.

Budu se mu raději vyhýbat. A třeba potom budu hezčí, až se někdy potkáme.

No, tento můj slavný plán asi nedopadne slavně. Když tak přemýšlím, tak je to vlastně úplná blbost. Já prostě inženýr asi fakt nebudu. Ani nebudu doktor jako Brian. Ale ono mu vyšlo větší IQ než Einsteinovi. Je to prostě génius, kterého v kapele potřebují, jako ryby potřebují k životu vodu a nějaké jídlo. A teď jsem mimochodem dostala chuť na rybu a hranolky.