Good Company

A Kind Of Magic

Londýn, 2.4.1986
Kapela je teď dost zaneprázdněná. Nahrává album, které má být vydáno už za dva měsíce. Kluci pracují dost pod tlakem.  Ale oni už ví, že u nich platí, že tu úplně nejlepší sladkou šťávu nám dá jedině ovoce, které je pod tlakem. Stejně to ale musí být strašně těžké. Neumím si to představit, když pracuji půl roku, mám napsané už čtyři písničky, uživí mě jedině album, které nestíhám, musím mít devět písniček za maximálně dva měsíce. Kluci si prostě musí sednout k nástrojům a napsat nějakou další písničku, jinak nebudou mít peníze a nebudou moct uživit svou rodinu. A zemřou hlady, protože takhle to tady chodí. Ten tlak bych prostě nevydržela. Já se kluky samozřejmě snažím rozveselovat, i když mi do zpěvu taky není.

V nahrávacím studiu je ale vždycky velká sranda. Vždycky se tam těším, protože je mi jasné, že tam zase budu umírat smíchy, což se děje vždycky. Ale někdy mě to nebaví. Kluci jsou hodně zaneprázdněni a prostě sedí a něco píšou. Upřímně, pak mě to tam vůbec nebaví. Někdy si dokonce ani nevšimnou, že jsem za nimi vůbec přišla. Jo a nejedu po Robertovi, protože si našel jinou.

No a dnes se pro změnu stane tohle- táta mi u snídaně řekne, že dnes přijde do studia nějaký muž. Přijde tam prý se svým dost hezkým synem. Já nemám chuť se seznamovat s nějakým klukem, protože ho už nejspíš nikdy neuvidím. Táta ale o můj příchod dnes odpoledne do studia očividně strašně moc stojí.

,,Prostě fakt ne." zabručím.

,,Máš rande?"

,,Cože?!" vyprsknu. ,,Žádné rande! Mám úkoly, tak je chci udělat."

Táta na mě nechápavě hledí. ,,Ty nikdy neřešíš školu. Ten kluk se jmenuje Oliver a je pěkný. Už jsem ho viděl. Měla by ses trochu víc socializovat, zlatíčko."

Zamračím se, protože mě už trochu pomalu začíná štvát, protože mi mluví do mých osobních věcí. Nemám moc ráda Londýn.... je plný podivínů. A tenhle bude stejný. Nebo že by mě konečně vnímal? I když, nikoho nezajímá holka, která je rozmazlená, protože je slavná! ,,Nechci být socialistická." řeknu mu nakonec.

,,Vstoupit do komunistické strany Tě fakt nutit nebudu."

No hurá! To by mi fakt ještě scházelo. Co udělám? Ve skutečnosti žádné plány na odpoledne nemám. A nemusela bych se přece zamilovat, když se budu snažit. A vlastně bych se nudila, kdybych byla v pokoji skoro celé odpoledne úplně sama.

Po škole ve 13:30
Začínám se celkem těšit. Ale měla bych se upravit, když tam bude nějaký hezký kluk. Začnu se prohrabávat ve skříni v oblečení a vyberu bílé tričko, které má na sobě Britskou vlajku, no a k tomu černé legíny a bílé tenisky. Já se upřímně moc v módě nevyznám. Své tmavě černé vlasy si nechám rozpuštěné, mám účes jako Whitney Houston. Proč se lidem nelíbí, když mi to sluší? Dokonce najdu i svůj stříbrný řetízek se lvem. Jsem znamením lev, proto je tam taky lev. Ale původně jsem měla být panna. Pak přišlo to nejtěžsí- lakování nehtů. Jdu ve stopách mého milovaného táty, takže si jednu ruku nalakuji černě. Teď vypadám naprosto dokonale.

Když někdo zazvoní, otevřu a stojí tam Deacy. Na chodníku před plotem je zaparkované jeho auto a je očividně připravené odvézt nás do studia. Už se fakt strašně moc těším.

,,Čauky, tak se těšíš" ptá se s úsměvem Deacy.

,,Nejvíc." zakoulím očima a dostanu špatnou náladu, vlastně ani nevím proč. ,,Netěším. Najednou.... mě to přešlo, no a já ani nevím proč."

,,Můžu Tě ještě nechat doma, Lindo." usměje se na mě mile Deacy.

,,Nene, musím to překonat. Musím se to naučit."