Good Company

Greatest Hits

Londýn, 1.10. 1981
Táta právě teď přichází domů.

,,Ahoj, tati. Jak bylo v práci?"

,,Mám velkou novinku."

,,Jakou?"

,,Je to skvělé."

Táta si mě posadí na klín. Jeho oči nádherné září radostí a ve svém širokém úsměvu mi ukazuje legendární zuby. Jenže zrovna zazvoní telefon, takže ho táta jde zvednout.

,,Nejdřív to řekni!" obejmu mu nohu. Moje špatná vlastnost je strašlivá zvědavost.

,,No čau, Briane!" Slyším tátu, jak do telefonu zdraví kytaristu Briana a u toho se radostně směje. Doplazím se zpátky na gauč a čekám na konec jejich hovoru. ,,Lindo, jedna společnost nám dala takovou speciální nabídku, že nám prý vydají naše úplně první výběrové album s největšími hity!"

Otevřu pusu. ,,Cože? Vážně? Moc ti gratuluju, tati!"

Nato podám taťkovi ruku. ,,Lindo, děkuju, je to od tebe hezké! Vážíme si tvojí podpory! Teď přijdou kluci, abychom se nějak domluvili."

,,Strašně moc vám přeju úspěch, tati." řeknu a obejmu taťku. ,,Miluju vás." zašeptám.

,,To je od škvrněte milý." zasměje se táta.

,,Já nejsem škvrně." zakřičím. ,,Vždyť už je mi 7. To už dávno nejsem žádné škvrně."

,,Pardon" omluví se mi konečně táta.

,,Mňau!" zamňouká očividně vyděšená Dorothy a sprintuje si to k nám.

,,Dorothy?" pohladí ji táta. ,,Co je, zlatíčko?"

Dorothy se k němu dál nepřestává dost vyděšeně tulit.

,,Nelekla se topinkovače?" zasměju se.

,,Dorothy k nám přiběhla směrem z kuchyně." začne vážně přemýšlet táta. ,,Takže jo, když topinky vyskočily ven, lekla se a přiběhla za námi."

,,Jasně! Mám na ně chuť!" rozběhnu se do kuchyně.

O čtvrt hodiny později
Tak jsme si s tátou dali topinky. Připravoval je Joseph, což je tátův nový přítel, bydlí u nás a je taky hodný a hrozně fajn.

S Paulem se rozešli, ale zároveň i nějak nerozešli. Já těm jejich vztahům nerozumím a ani mi to nějak hodně nevadí.

Teď šel táta otevřít klukům, protože už stojí před domem a nejspíš asi chtějí jít jakože dovnitř no. Už přichází i Robert a jeho brácha Michael, za což jsem ráda. Brianovi se v květnu narodila dcera, přesně v den, kdy měl Rogerův Felix svoje první narozeniny. Je super, že budu mít hodně kamarádů.

Můj táta má celkem jenom mě, ale myslím si, že sama zůstanu, protože táta nebude mít přítelkyni a s chlapem si dítě udělat nemůže. Brian má syna, který se jmenuje Jimmy, teď jsou mu už tři roky, je strašně roztomilý, jako by to ani nebylo normální pozemské dítě a miluju ho. Pak má Brian tedy tu čerstvě narozenou dceru, která se jmenuje Louisa. Roger má toho jednoho syna, který se jmenuje Felix. Minulý víkend řekl svoje úplně první slovo v životě, což bylo nějakým záhadným způsobem slovo auto, no Roger z toho byl šťastný jako blecha že ano. Deacy už má tři děti- Roberta, Michaela a Lauru. Věkově je mi nejblíž Robert a taky si s ním nejvíc rozumím.

,,Čau" řeknu Roberovi, Michaelovi a Deacymu.

Odpoví mi a Deacy mě dokonce i obejme a pak už pelášíme po schodech nahoru ke mně do pokoje.

,,Jsi OK? Nějaké změny v poslední době?" zeptá se mě Robert.

Usměju se. ,,Asi vůbec nic novýho, mám se furt stejně a všechno je stejný."

,,Fajn" řekne pomalu.

,,Jo" řekne ještě pomaleji Michael.

,,Co kdybychom si něco zahráli? Hrajete rádi deskové hry?" Doufám, že jo, protože jinak nevím, co budeme dělat. Jejich návštěva mě potěšila, ale byla nečekaná.

Oba nadšeně zabývají hlavou. ,,Myslím si, že je to výborný nápad. Milujeme deskovky."

,,Fakt jo?" vydechnu úlevně. ,,No tak jo."

Tak začnu hledat nějaké ty deskovky a doufám, že tu tedy vůbec nějaké vůbec mám že jo. Nejdřív najdu nějaké pexeso, kde jsou postavičky z Disneyho pohádek, tak to z poličky vyndám a hodím po Michaelovi. V pexesu nejsem dobrá a dlouho jsem ho nehrála, ale nemůžu najít žádnou jinou deskovou hru. Naštěstí se mi povede najít Člověče, nezlob se a z toho mám o hodně lepší pocit, než z toho pohádkového Disneyovského pexesa, pak najdu ještě Scrabble, který je, jejda, tátův, no to nevadí teď ho nepotřebuje.

Nakonec pexeso vyhraje Robert, Člověče, nezlob se Michael a já Scrabble.

Zezdola slyšíme: ,,Rogere nezavírej se tam, přísahám ti, že I'm In Love With My Car tam nedáme. Teď budeš v té skříni navždy, a už nikdy neuvidíš žádnou holku." To nejspíš zabralo, takže dobrý. Roger je naštvaný, a chudáci Michael s Robertem šli dolů, aby mně a sobě přinesli pití, takže je mi jich fakt dost líto. ,,Ty jo ten Roger řve jako naše učitelka na francouzštinu a je dost pravděpodobný, že ječí ještě mnohem víc než ona, když ji něco opravdu naštve." říká Robert, když přichází. To je prostě Roger no toho asi nezměníme.