Good Company

Dotěrní novináři

Londýn, 4.9.1988
Právě jdu ze školy domů. Ano, nevyšlo mi to, musím chodit do školy, což naprosto nenávidím. Kolem školy prochází Brian a Roger s nějakým mužem. Mohla by být dobrá show Rogera a Briana tajně sledovat.

,,A teď Vám přinášíme exkluzivní rozhovor s váženým panem Brianem Mayem. Dobrý den Briane." říká ten muž a drží v ruce jakési divné nahrávací zařízení. Jo, nepodstupují to dobrovolně. Jdou směrem k mému domovu a tak jdu asi 20 metrů za nimi a pudl očividně umírá.

,,Dobrý den, pane." snaží se k němu chovat slušně. Je mi ho hrozně líto, že tu takhle trpí. Vidím, že Rog se drží vzadu, takže je to jen a jen na kytaristovi.

Nevím, jestli chtějí mluvit o jeho rozvodu nebo o tátově smrtelné nemoci. Brianovi s Chrissie se loni narodila dcera, jenže ti dva se letos rozešli. Našel si totiž nějakou úplně jinou přítelkyni. Je mi fakt líto Emily, což je ta jejich loni narozená malinká dcera, že bude vyrůstat v neúplné rodině. Brian mě tím naštval, že se kvůli tomu hned rozvedl se svou dlouholetou manželkou. Každý z Queen měl milenku nebo milence, ale nikdy se kvůli tomu nerozvedl s matkou svých několika dětí. Kromě táty, ale já jsem alespoň jedináček. Já tomu prostě nerozumím.

,,Zdravím všechny své fanoušky." řekne mu.

,,Máte nějaké novinky?'' zeptá se zvědavě ten muž s jiskrami v očích. Musí to být nepříjemné, když jsou novináři takhle otravní a takhle Vás vyslýchají, takže začínám přemýšlet, jak můžu Briana zachránit. Ale žádný kloudný nápad k použití mě vůbec nenapadá a tak ho v tom asi nechám. Zlobil by se na mne, kdyby si mne tady všiml?

,,Ne, nic se neděje." řekne neutrálním tónem Brian a koulí očima. Jestli mám zrak v pořádku, tak novináře vraždí pohledem.

Roger se najednou otočí a ihned mne zaregistruje. Roger má na tváři takový hodně překvapený výraz, ale přesto se na mě usmívá, což mu já se samou radostí moc ráda oplacím. Jen ukáže na pudla a zlomyslně se potichu zasměje. Aha, on z toho má očividně taky dost zábavnou show. Najednou si to ale namíří ke mně, aby se mi svěřil se svou škodlibostí. ,,Chudák. Chudáček teď musí podávat exkluzivní rozhovor."

,,Tak to je škoda." znejistí ten muž. Takovéhle otravování jsem zažila jen jednou, když jsem šla s Paulem nakoupit do obchodu jídlo. Tam jsme také viděli Rogera s Brianem, jak je otravuje novinář a chtěl informace o těhotenství Chrissie. ,,Něco se musí dít, přece jen nelenošíte doma. Už jste dlouho nebyli na turné.... nevydali album...."

,,No jo." přikývne mu Brian. ,,Když je inspirace, tak.... nějakou tu písničku napíšu."

Docela dost by mě upřímně zajímalo, kam Brian a Roger šli, protože oni možná měli namířeno k nám domů. Poslední dobou nějak dost často přemýšlím, jak poslední roky mého stvořitele využít, abych na to potom nemusela vzpomínat jako na něco smutného. Nevěnuji se teď koníčkům, ale věnuji se své neúplné rodině. Každý večer hlava rodiny hraje na klavír a všichni u toho společně zpíváme, jeho přítel sice není žádný zpěvák, ale to vůbec nevadí. Nedávno jsme byli na prodlouženém víkendu někde nahoře na severu s Deacyho rodinou, která v tom místě chce koupit chatu. Jsou moc hodní a nabídli nám, že by tam naše rodina mohla trávit poslední chvíle v této sestavě. Pamatuji si, že jim to můj stvořitel se slušnosti odmítl. Zdůvodnil to tak, že by chtěl zemřít doma, kde nějakou dobu žije. Tam také budeme spolu. Tu chvíli si stejně nedokážu představit....

,,Co dělají ostatní členové kapely? Oni také píšou písničky jen občas?" pokračuje v rozhovoru s Brianem.

Brian otráveně vydechne. ,,Není to věc všedního dne. Zeptejte se jich."

Roger se jeho odpovědi trochu vyděsí. ,,Nepůjde ten debilní novinář teď za mnou, že ne?"

,,Neboj se, Rogere." upřímně se tam začnu Rogerovi nahlas smát. ,,Myslíš, že bys nezvládl takovému hloupému novináři utéct? Ten určitě neuběhne ani 60 metrů."

Brian umírá. ,,Ehm.... neřeknu vám, co. Moc často se teď nescházíme. Všichni se věnujeme rodinám, které nás v těchto chvílích potřebují."

,,Věnujete se svým rodinám, ale Vy jste se letos se svou manželkou rozvedl."

,,Ano." dost zuří Brian. ,,Věnuji se dětem."

Ten muž chápavě kývá hlavou. ,,Viděli jsme frontmana Vaší kapely. A vypadá úplně jinak, než jak vypadal ještě před pár lety, takže musí být nějak vážně nemocný. Je to pravda?"

Jo, tak snad bude Brian mého stvořitele alespoň v tomhle tématu krýt. Ale ono mu nic jiného nezbývá, jestli nechce přijít do konfliktu. Ale já osobně si myslím, že Brian chce s mým stvořitelem ještě natočit pár songů a videoklipů. Celé jeho okolí to neroztrubuje po světě. Chtějí s ním zažít něco nového.

Brian se hned velmi nespokojeně zamračí. ,,On.... on teď prostě jen úplně změnil svou image.... ehm, prostě po letech shodil knír. Hlavně už není nejmaldší a hodně toho zažil. Všichni jsme toho hodně zažili, ale on nejvíc. Má rád dobrou zábavu, však to znáte."

,,Kolik času mému stvořiteli ještě asi zbývá?" otočím se na blonďatého strejdu.

Roger se zamračí. ,,Bavili jsme se o tom s Brianem, ale myslím, že pár let tu ještě strašit bude. Ale může to přijít náhle, musíme si ty poslední chvíle užít. Pojďme ale zpátky k tématu obtěžovaný Brian."

Přikývnu mu a trochu zesmutním.  ,,Škoda. Ale mých osmnáctých narozenin se už asi nedožije."

Roger mi na to neodpoví a jen se kouká před sebe, jak si tam chudák Brian vede s podáváním toho "exkluzivního rozhovoru". Roger se tomu uchechtne. ,,Vypadá to, že mužíčkovi došly otázky."

Mužíček opravdu odejde pryč. Tak jsme se toho dočkali. Brian se otočí a s naprosto útrpným výrazem se vydá směrem k nám. Oba dva mu zatleskáme a Brian se rychle ukloní. Pochválíme ho, jak to pěkně zvládl. Brian zuří a Roger se mu tlemí. Bubeník měl prý tedy namířeno opravdu k nám domů a Brian šel za svou novou přítelkyní Anitou.