Good Company

Jižní Brazílie

Rio De Janeiro, 7.1.1985
Turné skončilo, bylo úspěšné, ale náročné, ale úžasné, ale unavující. Turné kapely už skončilo před nějakou dobou už mi chybí. Ale to, kvůli čemu mám starosti, je, že ze školy nic nevím. Ano, nedoplňovala jsem si to, protože mi vůbec nikdo nesděloval, co si mám doplnit. Všichni kamarádi na mě úplně zanevřeli a neberou mě, protože jsem ta, co skoro první dva měsíce není ve škole, protože si trajdá se svým bohatým tatínkem, který ji rozmazluje. Takhle mě moje třída vnímá a nemají mě už rádi. Ale já bych jim volňásky sehnala, kdyby měli zájem o hudbu rozmazlujícího táty a nějakých jeho tří stoprocentně taky teplých divných kamarádíčků. Jsem z nich občas dost smutná, že si tohle myslí o kapele, kterou těžce vypracoval a proslavil táta, který je úplně ten nejlepší na světě. Prosila jsem o doplnění učiva taky učitelku, ale ta mě nenávidí a řekla mi, že jsem prý na to turné neměla jezdit, takže teď budu úplně blbá.

To je depresivní.

Na tu školu se vykašlu. Skupina Queen mě bere na další exotický výlet. Naše ředitelka mě nepustila, ale mně už je to úplně jedno. V září stejně nastupuji na střední školu.

Deacy přiletí až později, ale my už bereme Roberta, tak snad zase neonemocním. Deacy ho s námi poslal, protože o mé lásce k němu ví a chce nás víc sblížit. Deacy mi tihle pošeptal, když ho u nás včera nechával, protože tam spal, protože jsme vyjížděli brzy ráno a nechtěl budit rodiče. Spal u mě, v mojí posteli, Help, Robert tam spal, já umřu.

Teď už jsme tady a jsem v koupelně s Paulem a stříhám mu vlasy. Mě to celkem dost baví stříhat lidem vlasy, celkem  i uvažuji o budoucí práci kadeřnice. Na jiných mě to baví, ale tohohle bych nejradši ostříhat do hola.

,,Freddie je šikovný." usměje se Paul. ,,Že si udělal tak užitečnou služku."

,,Fakt? Ona je otrok?" rozzuřím se.

,,No, jo, ale tak v těhle podobných zemí je to normální, mohla jsi taky skončit někde daleko hůř. Buď nám vděčná."

Paul tátovi začíná lést na nervy, což je pro mě dobrá zpráva, protože začíná zjišťovat, jaký je to opravdu hajzl a jak tátu strašně zmanipuloval. Musím uznat, že je ale v tomhle zase strašně moc chytrý. A s tím je vlastně i šikovný. On je šikovný, že mu to zatím takhle vychází a táta mu věří. Ale už mu taky zvoní hrana.

,,Jsem hotová, jestli jsi spokojen." řeknu mu. ,,Celkem Ti to i sluší." Ale jako fakt, mně se jeho účes líbí, když to stříhám já, protože jsem na sebe pyšná.

,,No nevím." zamračí se Paul. ,,Taky Tě ostříhám."

Zdrhnu z koupelny. ,,Paule, to ať Tě ani nenapadne."

,,No dobře! Ale až mi budeš příště zase stříhat vlasy, taky Tě ostříhám." řekne Paul.

O pár hodin později
Rozhodla jsem se pro takový menší "útěk". Asi mě za to někdo ale zabije. Půjdu se tajně podívat na místo, kde se připravuje pódium, kde budou zítra večer kluci poprvé hrát, takže jsem dost zvědavá. Třeba budou komentovat nové album, The Works. Ale oni tady všichni vlastně mluví portugalský, to mi nedošlo, ale už není cesty zpět. Když řeknou název alba a budou vypadat šťastně, tak se jim líbí. Nasadíme si zimní šálu, kterou mi tam u nás nedávno koupil táta, i když je teplo, aby mě nepoznali. Brzy přijdu k tomu pódium, které je velké, a stoupnu si vedle.

Nějací lidé, dva muži, kolem padesáti let. Jen kolem mě prochází.

,,Reagan está certo, não?" říká ten jeden druhému.

Skvělý. O Ronaldu Reaganovi toho sice něco málo vím, ale nezajímá mě, narozdíl od nějakých jiných slavných osobností.

Sakra! Někdo další! Další dva muži, vypadají jako místní dělníci. Vylezla na pódium a začnou tam něco dělat.

,,Gabriel? Você está ansioso por banda... Queen?" U srdíčka mi dost příjemně zaplesá, protože pán se hezky usmívá. Tak, Lindo, hlavně se neprozraď.

,,Bem... Queen? Acaso estão.... todos aquecidos?" zamrací se na něj, zřejmě Gabriel.

,,Não, eles não quentes, apenas um." zakoulí očima druhý. ,, Eu gosto deles."

Chtěla bych jim rozumět.

,,Americano, certo? Você, sabe que eu ouço muito Elvis." vysvětlí důrazně Gabriel.  ,,Não gosto outros. Não estou nem um vestidos modernos e esnobes, Lucas."

Druhý, Lucas, se plácne dlaní do čela. Aha, takže ne. Ten druhý Queen zřejmě nemá moc rád.

Najednou se tam přijde podívat jiný mladý kluk, je o pár let starší, než já, ale je dost pěkný. Taky si začne s neskrývaným zájmem prohlížet pódium. Asi se ale něčeho bojí. Pak si stoupne přede mě.

,,Bem... cucos. Você sabe onde os ingressos vendidos?"

Sakra, Lindo, teď podle obličeje určitě pozná, že jsi Mercuryho dcera. ,,Yo desafortunadamente no hablo español."

,,Lo siento niña. No sabía, que no eras de aquí en absoluto, te pareces mucho a local corriente. Nemluvíš třeba anglicky?"

,,Jo a chci zítra vidět Queen." řeknu. Páni, Lindo. To ho určitě strašně moc zajímá.

,,Queen? No jo.... tak na tuhle kapelu chci právě jít! A nevíš kde prodávají lístky?"

,,To opravdu nevím." jsem moc ráda, že místnímu mladému klukovi se líbí Queeni.

,,Já se zeptám jinde. Díky za ochotu." A rychle ode mě odejde. Ale mě zajímá, kde ty lístky vlastně prodávají. Takže se vydám ho ještě chvíli tajně sledovat, abych zjistila polohu té kasy a slyšela hlavně reakci toho prodavače.

“Queen, certo? Essa escolha muito boa, meu jovem." vykřikne prodavač.

Aha, já jim vlastně nebudu rozumět. Tak nic.

,,Eu os amo." řekne chlapec. ,,Você lá também, senhor?"

,,Bem com certeza terei que ir, lá porque quero vê-los." rozzáří se pán. ,,Quero experimentar essa atmosfera vivo, é definitivamente ótimo."

Grrrr, chci jim rozumět.

,,Também. Estou ansiosa para. Obrigado, adeus."

Super, tak toho jsem se dozvěděla fakt hodně, hlavně o mojí nejoblíbenější kapele. Měla jít zpátky, než mě táta začne hledat. Nechci mu způsobovat ještě větší starosti, protože už teď jich má až nad hlavu, takže by se z toho asi psychicky zhroutil. Ale ten kluk byl fakt dost pěkný, budeme mu říkat Matheus. Dost se mi líbil, ale snad se nečervenám (jako před někým, ehm ehm ehm). Strašně moc doufám, že ho tady ještě uvidím. Třeba v tom publiku. Mohla bych ho pozvat do zákulisí.