Good Company

Belgický Brusel a čokoláda

Brusel, 21.9.1984
Už zase letíme soukromou helikoptérou do hlavního města Belgie do Bruselu. Tohle turné alba The Works užívám, ale někdy se těším až zase ucítím teplo domova. Ale nemusím teď díky tomu chodit do školy. Dokonce mi to paní ředitelka dovolila jen tak si jet na to turné. Naši ředitelku mám v tímhle někdy i celkem ráda, ale občas se umí chovat jako úplná kráva. Dnes se ale už hodně těším na přistání. Táta říkal: ,,Lindo, 21. září bude soudný den, protože se vratíme do Belgického Bruselu, kam ty chceš!" Za tak krátkou dobu jsme toho ale procestovali už dost- Irsko, Německo, Spojené Království, Itálie, Francie, Nizozemsko a Belgie. Helikoptéra se začala připravovat na přistání, což znamená jen jednu jedinou věc, jsme v Belgickém Bruselu.

,,Lindo, koukej." ukáže Roger na obchod, který se jmenuje Linda Shop a stojí hned tady na našem soukromém letišti.

Rozhlédnu se a když to konečně spatřím, vyprsknu smíchy, protože mi to přijde vtipné a hlavně mi to přijde celkem trapné. ,,Co to sakra je?" zavrtím hlavou a zvednu se, ale neudržím rovnováhu a spadnu přímo na Rogera, chudáka.

,,Tak, do Belgického Bruselu!" zavýská Brian nadšeně, který stojí před Rogerem.

Jsem šťastná. Ano, Belgický Brusel opravdu miluji. Je to moje nejoblíbenější město. Belgický Brusel je zajímavý, celá Belgie je zajímavá a nemluvím o lidech, které jsme tu minule v parku potkali. Queen tu.... Queeni tu několikrát hráli. Neuvěřitelně. Neuvěřitelně.

Tentokrát se hned dopoledne vydáme do centra Belgického Bruselu. Myslím si, že tam zažijeme oprabdu zajímavé věci, na které hned jen tak nezapomeneme. Zatím to ale tak vůbec nevypadá a vypadá to jako město, kde prostě žije víc lidí, jako v Británii. Většina nosí zelené oblečení, bundy a většina z nich má tmavě hnědé vlasy. Ty vlasy mě zaujaly. U nás je má většina světlé, nebo takové ty lehce nazrzlé....

,,Hele proč tady mají tmavé vlasy, když jsme ve stejném podnebném pásu?" diví se tomu taky. ,,Vždyť u nás mají světlé vlasy. No vy taky máte tmavé vlasy. A já mám vlastně taky černé vlasy, ale já přece vůbec nepocházím odtud, tak mě omluvte. Já přece pocházím z úplně jinak teplého podnebného pásu. Ale tím nemyslím z Belgie. Tím myslím, no odjinud." Chytil mě za ruku, nebezpečně se sklonil a zašeptal mi: ,,Teď jdeme koupit čokoládu."

,,Neříkej." zakoulí očima tátu neslyšící Deacy. ,,Mělo na tebe vliv, ne? Teplo!"

,,Ale my to všichni víme." začne tátovi říkat najednou s úsměvem Brian, který má dobrou náladu a právě má chuť dělat vtipy (takovou náladu má třeba táta skoro každý den a každou noc).

,,Pochází z Merkuru." ušklíbne se na nás trochu provokativně Roger.

,,A teď si jdeme koupit tu vyhlášenou čokoládu." zakřičím. ,,Určitě ji tu mají mnohem lepší, než v obchodech v Británii."

Hned na jakémsi náměstíčku mají zrovna trhy a je tam stánky s věcmi. Když Roger, Brian a Deacy shánějí něco pro manželky, táta se snaží mi sehnat čokoládu. Ale vůbec nikde tam žádnou čokoládu neprodávají, což mně i tátovi přijde divné, když je to čokoládová země. Já se loudavě a líně táhnu za ním a už jsem unavená. Táta zjistí, že spousta stánků s čokoládou je na konci ulice.

,,Tati, to's nemohl zjistit dřív? Bolí mě nohy." zaúpím, když mě tam začne rychle táhnout.

,,Neboj drahoušku, koupím ti kolik čokolády budeš chtít. A tohle přece vůbec není.... Anglická."

Zakoulím nad tím očima. ,,Ty si taky něco kup."

,,Neměj strach." řekne táta.

Po dlouhé cestě se konečně dostaneme k čokoládových stánkům a já se málem rozbrečím při pohledu na tolik Belgické Bruselské čokolády, je to neuvěřitelný. Koupíme tedy nějaké pravé tradiční pralinky, pak koupíme druhému milovníkovi čokolády v kapele Rogerovi něco, co ocení. Táta mu vybere nějakou slanou, která mně přijde divná, ale samozřejmě nemám vůbec nic proti Rogerovo chutím a zálibám, které mi občas něja vůbec nejdou do hlavy, ale to tady teď nebudu rozebírat. Koupíme mléčnou čokoládu, i hořkou, od každého minimálně dvé balení. Když jsme sem konečně dorazili.

Na oběd si zajdeme do nedaleké restaurace a dáme si nějakou polévku. Odpoledne se podíváme na památky. Už se blíží večer, takže se musíme vrátit a připravit se.

,,Můžu čokoládu?" zeptám se kluků, když si začnou ladit nástroje a rozebírají živé provedení nějaké té jejich písničky.

,,Jen si ji vem." pokrčí rameny celkem unaveně táta.

,,Ona už jednu hořkou čokoládu snědla." směje se Roger. ,,Ty budeš mít velkou zácpu. Zrovna po té Bruselské Belgické čokoládě ji mám vždycky."

,,To fakt nepotřebujeme vědět." zakoulí očima Brian a raději si začne přehrávat nějaké to své kytarové sólo. ,,Hraju dobře?"

,,Briane, vždyť jsi nejlepší kytarista jakého znám." řekne soucitně Roger a pohladí ho po hlavě.

,,A astrofyzik." přidá se taky Deacy.

Všichni z toho vyprskneme smíchy. ,,No jo, ale to se musím zeptat." šeptnu. ,,Nevím moc jak to máte, ale já kytaristů moc neznám a tenhle je asi jediný a tím pádem nejlepší. Ale je taky nejhorší. Takže by to pro něj moc lichotka být neměla spíš urážka no, kluci."

Ti čtyři lidé vedle mě nejdřív mlčí, ale pak se začnou smát. Táta má dokonce záchvat smíchu a leží na podlaze.

,,Takhle jsem v tvém věku taky přemýšlel, Lindo." říká zadýchaně.

Pak musí jít. Belgický Brusel si je žadá. Nebo ne úplně on, ale jeho obyvatelé a fanoušci kapely. Zahrají jim, i zazpívají. Nečekaně se to lidem líbí a chtějí víc. Taky že ten svůj vytoužený přídavek po chvíli dostanou. Po představení je táta unavený a už nechce jít nikam pařit, takže jdeme na hotel. Táta tam skoro spadne do postele. Chudák malý. ,,Dobrou, drahoušku. Dobrou, Nádherná dcerunko. Vzbudíš mě ráno prosím v 11:00 hodin?"

Přikývnu, načež on tvrdě usne! Je to asi dost náročné takhle se předvádět skoro každý den, kdy nemáte volno několik dní, protože nemůžete. Ale je to holt jeho vysněné povolání, dostává za to taky samozřejmě peníze a hlavně ho to strašně baví. Víte co? Už se strašně moc těším do té Jihoafrické republiky, protože jsem zvědavá a nebyla jsem tam, takže už se nemůžu dočkat.