Good Company

Nové album

Londýn, 22.1.1989
Je neděle a společně odpočíváme. Dozvěděla jsem se, že je naplánováno, že udělají nové album. Kluci na to album už píší skladby, ale ještě vůbec nikdo z nich nemá ani opravdu maličké tušení nebo alespoň nějakou představu, jak by se to album mohlo jmenovat a kolik skladeb na něj ještě za tu krátkou chvíli zvládnou nahrát. Když tak přemýšlím, ona to nemusí být krátká chvíle. Myslím, že je na tom dobře, takže ještě nemusí zemřít- o, už o tom zase začínám přemýšlet. Kluci o tom teď mluví čím dál víc. Nedávno jsem potkala Crissie, bývalou Brianovu krásnou manželku. And Chrissie.... hned mi musela nahlásit, že minulý týden potkala Paula a že je na tom špatně. Překvapivě mě to i celkem zaskočilo. Na Paula poslední dobou často myslím a to jeho prudění mi chybí. Na Paula nikdy v životě nezapomenu. Sice jsem ho nenáviděla, ale bez něj by to nebylo ono, hlavně táta ho miloval. Především proto jsem Paulovu přítomnost nějak snášela. Paul mi říkal "Rozmazlený spratku". Kromě Paula mi tak ještě nikdo nikdy neřekl.

Jo a můj stvořitel měl opět pravdu. Překvapivě. Barcelona jde na dračku a všude ji hrají a mně už to leze krkem- tátovi a klukům se to ale vyplatilo, protože je o ně, zase, větší zájem. Oni to prostě umí. Deacy s mým stvořitelem společně skládají a já už se nemůžu dočkat, co za skladbu z těch dvou vyleze. Náš hlavní požírač toustů moc na rock není, což můj stvořitel poslední dobou taky ne, ale tak možná nás překvapí nějakou rockovou peckou. Táta si teď oblíbil pop, ale čím dál více poslouchá i operu, což ale odjakživa. Většinu dne zní v našem domě hudba a to většinou dost nahlas a on do toho ještě zpívá.

Mně to nevadí. Ráda poslouchám jakoukoli hudbu smíchanou s jeho nádherným zpěvem. Aktuálně mi vše vyhovuje. Všichni se mají rádi, nikdo neprudí, to není normální.

Ale nechci to zakřiknout.

,,Stoprocentně to bude další hit." chlubí se Roger. ,,Originální motiv. Takovouhle skvělou píseň ještě nikdo nikdy na tomto skvělém světě nenapsal."

,,Tak už předveď ten nepřekonatelný naprosto originální' song." povzbuzuje Rogera usměvavě táta.

Roger se nadme pýchou a přivře oči. ,,Budou nás žrát, hošánci."

,,Už to zazpívej!" koulí očima Brian a namotává si na prst vlasy- jako by mu nestačilo, že je to pudl! Btw Deacy už nemá na hlavě květák. A všemi oblíbený Roger? Správně, ten pořád vypadá jako rozcuchané koště.

,,Nevím, jestli jste na takovou kvalitu dostatečně připraveni." podrbe se Roger, ale nakonec si vezme kytaru a dojde k mikrofonu uprostřed obýváku. Proč ho tam vlastně máme já opravdu nevím- neptejte se proč. Poté nám něco málo zahraje, ale prý to musí hrát všichni a musí se to propracovat.

,,Potenciál to rozhodně má." kyvá hlavou Deacy.

,,Já umím skládat dobré pecky, když chci." říká egoisticky Roger. Nedá mi to, takže se musím trochu uchechtnout. Myslím, že jim to ale bylo úplně jedno a nebudou to řešit. Ale bylo to.... trapné.

Táta spokojeně přikývne. ,,Poslouchej mě, blondýno."

,,Ehm?" zvedne na něj obočí Rog.

,,Slíbíš mi, že teď budeš sakra chtít?" zeptá se vážně táta.

,,Ano, koukej chtít." kývám souhlasně pobaveně hlavou.

O dvě hodiny později
Pořád se řeší ta píseň. Začíná mě to nudit. Ale bylo by neslušné, kdybych se sebrala a odešla do pokoje, kde bych stejně nevěděla, co by mě asi bavilo dělat. Ta skladba bude ale dobrá.

,,Nepůjde si někdo zakouřit?" zeptá se jich jeden z asistentů, který také moc rád kouří.

,,Já půjdu moc rád." zajásá Deacy.

,,Zapomeňte!" protestuje Brian.

Asiatent se mu trochu uchechtne. ,,Nutí Vás do toho někdo?"

,,Kouření strašně škodí plicím a fyzické kondici." konstatuje Brian jak nějaká autistická encyklopedie. Neřešte.

,,Do plic?" zamračí asistent.

,,Jistě, plicím a fyzické kondici." zopakuje mu stejným důrazným tónem Brian.

,,Do kondici?" vyhrkne asistent a očividně neumí anglicky.

,,Plicím a fyzické kondici!" říká už dost naštvaně Brian, takže se všichni kuřáci s asistentem seberou a odejdou ven.

Za chvíli se Deacy vrátí. ,,Tebe kouření neláká?"

,,Vůbec, teď jsi slyšel důvod." pousměju se. ,,Nedostali jste třeba ještě hlad?"

,,Ono už je vlastně sedm." vyhrkne Deacy. ,,Najez se, Lindo."

Usměji se. ,,Nemusím, nemám hlad. Měla jsem velkou svačinu. Hlavně Vás chci poslouchat.

Ostatní kluci s asistentem se po pěti až deseti minutách také vrátí, protože dokouřili a je tam strašná zima. Začnou pracovat na I Want It All, která byla tátovi představena už před nějakou dobou a doteď ležela v šuplíku. Myslím, že Queen chtějí všechno. Taťulda, Rog, Bri a asistent sedí vedle sebe a stěžují si na to, jak hrozné je počasí, sedím na kraji gauče a vedle mě na krajíčku Deacy.

,,Počasí je krásné!" snaží se připojit do konverzace a to se mu bohužel nepodaří. Mrzí mě to.

,,Udělá mi někdo kafe?" promne si Brian obličej a udělá na mě psí oči, takže jdu.

Roger se pousměje. ,,Briane, kolikáté budeš mít?! Škodí to zdraví!"

,,Oboje škodí zdraví." pronese můj peacemakerský táta. ,,Nikdo tu nemá absolutně perfektní životosprávu."

Brian na něj udělá velmi naštvaný pohled. ,,Tak si ho tedy nemám dávat? Lindo, už ho děláš?"

Otočím se na něj. ,,Cože jestli jsem? Hleď, už je hotové, takže bys ho, prosimtě, už tedy měl jaksi vypít." Podám mu do ruky hrneček s kafem. Když se otočím zády, musím se jim trochu uchechtnout. To jsou provokatérští provokatéři.

,,Takhle rychle se to dá udělat?" zvedne obočí na své kolegy Brian.

,,Bri, nediv se a posaď se." říká klidně táta. ,,Nestojím o politý gauč."

Poté se o všem ještě chvíli znovu dohadují. To nevadí, oni už prostě takoví jsou. Jsem každý den moc ráda, že jsem se narodila právě do této party.

Výborně, oni se rozhodli jít domů. Dneska tu byli opravdu dlouho, snad je manželky doma nezbijí. Pořád si nějak vůbec nemůžu uvědomit a představit, že už se hodně rychle blíží konec. Nemoc byla diagnostikována roku 1987. Stejně mi ale připadá strašně divné, že moje první jasné vzpomínky jsou odněkud z roku 1979. To bylo v polovině kariéry této kapely a jejích členů. Queen jsou ale prima, že? Tátu mám stejně nejraději.