Good Company

Vytřeli všem zrak

Londýn, 14.7.1985
Kapela už se vyspala po včerejším koncertě. Teď musím jít nakoupit, protože včera všechno snědli. Ten koncert na Live Aidu byl pro ně hodně úspěšný. Mám takové nemalé tušení, že se datum 13. července zapíše do historie, tedy alespoň do historie této kapely. Jejich nejlepší písnička byla podle mě "'We Are The Champions". Ale taky se jim povedla jejich nejznámějších písnička a všichni si rádi zazpívali, protože je fakt dobrá. Ano, slavná "'Bohemian Rhapsody'". Nejlepší.

Vstoupila jsem do obchodu a neměla tušení, co se stane. Nejdřív jdu koupit nějakou zeleninu a nějaké ovoce, protože kluci jsou vyčerpaní a budou určitě potřebovat vitamíny. Vedle mě začne okukovat hrušky nějaký mladý muž, za kterým se po chvíli přiřítí jeho přítelkyně.

,,To bylo úžasný, celý ten koncert se mi líbil, ale nejvíc mě prostě bavily Queen." říká muž té paní, která se k němu dost nápadně tulí.

Stojím tam, protože tuhle konverzaci bych fakt hodně chtěla slyšet. Paní se zhluboka nadechne, dlouhé a vyčerpávající jedno slovo. ,,Ano!"

,,Jasně, Theo." usměje se na ní ten pán. ,,Jen Tys to neviděla, protože jsi se svými kamarádkami musela jít nutně na nákupy. Tos neměla dělat, neboť jsi to neviděla. Byli skvělí, fakt naprosto perfektní, prostě úplně dokonalí- zkrátka nejlepší vystoupení." Po tomto projevu se odmlčí, protože mu došla slova. ,,Ten zpěvák má úžasný hlas a jeho kapela hraje skvěle a chci říct, že jsou odteď moje nejoblíbenější kapela." Tak tohle jeho nadšení a láska mi udělaly fakt neuvěřitelnou radost. Najednou mám pocit, že celý svět a život je tak strašně krásný.

Pár odejde a já za nimi raději nejdu. Když se vrátím domů, u nás doma už jsou táta, Roger, Brian a Deacy. Vedle táty nesedí Paul Prenter, ale.... ano, podařilo se mu sbalit kadeřníka, kterého jsem mu dohodila. Jsem za něj strašně ráda. Má stejný knír jako můj bývalý otčím. No, ale je to fajn člověk, naštěstí. Má knír, ale co z toho?

Když táta, Roger, Deacy a Jim pomlouvají toho jeho bývalého dementní přítele, Brian si mě hned v první minutě všimne.

,,Lindo, děkujeme za nákup." usměje se.

,,Proč mi děkuješ? To je snad samozřejmost." prohodím.

Brianovo tenké obočí vyletí vysoko nahoru. ,,Já Tě adoptuju!"

Začnu se smát. ,,Co? A to jako proč? Máš přece svoje děti, ne? Tak si je budeš muset vychovat nebo já nevím!"

,,Hele nebuď drzá, moje děti jsou vychované, Lindo." směje se tomu Brian. ,,Akorát Ty chodíš shoppovat."

Znovu vyprsknu. ,,Ano. To sis doteď nevšiml?"

,,Ne, nevšiml!" začíná být Brian mou drzostí už unavený, protože jí má dost.

,,Neboj se, tak jim prostě nedávej jídlo. Oni si pak dojdou nakoupit." snažím se slavnému kytaristovi nějak pomoct. Možná mě poslechne a pak to fakt zkusí.

,,Lindo, to zemřou hlady. Neumí shoppovat. To umíš prostě jen Ty."

,,Já jsem prostě jenom došla nakoupit, Briane. Neměj deprese." zakoulím nad tím očima.

Kudrnáč se zhluboka nadechne a pak zase zhluboka vydechne a utrpeně se zatváří. ,,Tak jo. To by stačilo." Pokusí se o úsměv, ale nepovede se, každopádně se otočí a baví se s klukama. Proč mě takhle hnusně odpálkoval? No, ten nedostane mandarinku.

Kluci ještě chvíli pomlouvají toho nesympatického muže a Jim se pak rozhodne zapnout klukům televizi, kde dávají reprízu koncertu. Včera jsem se nesoustředila na oblečení. A teď si všimnu, že bylo taky úplně úžasné a dokonalé. Táta měl své uplé džíny a taky bílé tílko. Deacy měl na sobě jakousi růžovou košili s nějakými dávnými barevnými vzory a uplé bílé kalhoty. Roger Meddows Taylor měl celkem dost překvapivě zahalené tělo svou bílou košilí a černé kalhoty. A Brian měl na sobě jeho bílou košili s volnými rukávy a na nohou měl taky černé uplé kalhoty jako pan bubeník. To je přece úplně dokonalé a všem se to musí líbit. Oni by přece ani nemohli mít úplně stejné oblečení, protože každý dělá něco jiného. Táta kličkuje po pódiu, Roger tam sexy bubnuje, Deacy chodí k bicím a Brian stojí na místě. Koncerty Queen!

Ještě než na pódium vtrhne kapela, jsou záběry na publikum a mně se tam povede zahlédnout toho pána, jak byl v obchodě. Šťastně tam jásá, což mi zlepší náladu.

,,Přichází.... její.... veličenstvo........ královna!"

Lidé víc jásají a na pódium vtrhne kapela. Táta otestuje klavír a hned potom začne hrát slavnou melodii "'Bohemian Rhapsody"'. Asi úplně všichni ti lidé, kteří jsou dole v publiku, začnou zpívat s ním. Čím déle se hraje, tím míň lidí zpívá a zase spíš jásají. Jak může někdo říct, že ho to nezajímá, když je to silné, jako nějaký oscarový dojemný film, protože tohle prostě nějak emočně musí zasáhnout každou bytost na této planetě. Táta za klavírem je nádherný, hlavně ty jeho majestátní pohyby u toho hraní.

Strašně se mi líbí, jak táta vždycky běhá po pódiu. Občas přeběhne pódium tam a zpátky, protože asi neví jak se má pohybovat. S Deacym se po pódiu nalítají nejvíc.

Ten pán, kterého jsem dnes potkala v obchodě u hrušek, měl s tím vším naprostou pravdu. Tohle je nejlepší vystoupení kapely! Najednou Vám ale opravdu musím vyprsknout smíchy, protože je vidět, jak na pódiu tancuje Deacy. Král disca to rozjel ve Wembley jo? Deacy se na pódiu různě divně otáčí, pak skáče na jedné noze, na které doskáče až k bicím. Pak v jeden moment divně poskakuje a doskáče na druhou stranu pódia, kde málem narazí do kytaristy a úplně ho odtud vyžene.

Klukům dojde repertoár a publikum začne šílet a nechce konec koncertu a konec kapely. Kluci tedy odejdou a lidé jsou na ně naštvaní. Ale kluci odešli a lidé mají smůlu. Bylo to fakt, tak famózní, že z toho nemůžu.

Kluci vypadají taky spokojeně.

Hlavně táta je z toho celkem dost ohromený a kluci jsou taky nějak moc zaskočeni. Brianovi se prý nejvíce líbilo hraní první "'Bohemian Rhapsody"'.

,,S větším časem bychom měli větší show." řekne smutně táta.

Brian si najednou dost smutně povzdychne a pak řekne, že nemá rád koncerty. Ostatní se na něj téměř okamžitě otočí.

Panuje ticho a celá kapela kouká na Briana, který se dívá někam do blba.

Roger konečně promluví. ,,Briane, co to sakra zase meleš?''

Nic, ale Brian se alespoň otočí! Zase začne mezi Queen a Brianem panovat hrozné dlouhé táhlé a fakt dost nervózní ticho, které přeruší Bohemian Rhapsody, kterou najednou začnou hrát v rádiu, a Brianův smích. Queen se s úlevou začnou taky smát, protože to Brian nemyslel vůbec vážně, takže jsou všichni šťastní, že se Brian úplně dočista nezbláznil. A jsou šťastní, že úplně dočista nepodělali Live Aid.