Good Company

Mnichovská miss bad guy

Londýn, 3.2.1983
,,Jsou nějaké novinky ohledně kapely?" ptám se kluků u nás, když odpoledne přišli na čaj.

,,Album se prodává, ale lidé ho zatím hodnotí převážně kriticky kvůli jeho disco stylu." říká mi Roger.

,,Štve mě to!" vrčí vztekle táta, který má většinu času dobrou náladu.

,,Neuškodilo by, kdybychom si odpočinuli, kdybychom si dali chvíli pauzu, třeba to pomůže." říká pomalu Brian. ,,Vždyť už máme ponorku."

,,No, asi máš pravdu." říká souhlasně Roger.

Zamračím se. ,,To tedy rozhodně nepřichází v úvahu."

,,Neboj, Lindo." obejme mě zezadu láskyplně táta. ,,Co vlastně ty? Co se dneska dělo ve škole?"

,,Hej." zařvu nahlas. ,,Snažíš se zamlouvat tu vaši pauzu nebo co, ale když tě to zajímá. Frank přinesl gumové kuře, které když natáhneš vyletí. Kluci to hodili na strop, a už tam zůstalo."

,,Pozdravuj je." směje se táta. ,,Brian omylem jednou hodil na strop rajče."

,,Jejda." zašklebím se. ,,To musela být sranda, kluci." Táta s Brianem se nervózně zasmějí, ale hned potom mě pošlou do mého pokoje. Tím mě dost naštvali, protože tohle se ještě nikdy nestalo, no snad tu pauzu nemyslí vážně. Za celou existenci této skvělé skupiny žádná pauza nikdy nebyla. Já se ale takhle odehnat rozhodně nenechám, protože už mám hlad a k obědu bylo něco hnusného. Takže si jdu pro koláč. Babička nám upekla.

,,Můžeme dělat sólová alba." pokývá pomalu nervózně hlavou Brian.

,,Briane, taky mě to napadlo." souhlasně říká táta. ,,Myslím, že to pomůže nám i naší kapele."

Brian se na tátu souhlasně kouká a já se zvednu od stolu a zařvu: ,,Žádná pauza nebude."

Mnichov, 15.9.1983
Kapela bohužel tu pauzu myslela vážně a já s tátou odjela sem, do Mnichova. Táta tu objevil skvělé nahrávací studio, kde začal nahrávat své oficiálně úplně první sólové album, což se fanouškům kapely vůbec nelíbí, a moji noví spolužáci nesnáší, když jsem ve škole, protože jsem dcera zrádce. Začala jsem navštěvovat místní školu, i když neumím německy. Teď už konečně něco málo snad umím, ale ten začátek na této škole byl doslova peklo, protože jsem neuměla ani jedno slovo. Dnes jdu ven s novými kamarády, no tihle čtyři jsou asi jediní normální a Paul je i hezký. Jdeme hodně brzy odpoledne, protože ostatní mají později kroužky, tak aby to stihli, a abychom něco zvládli.

,,Ahoj!" řeknu německy.

,,Lindo!" běží ke mně s úsměvem Paul. ,,Už jsi tady?"

,,Ano." odpovím. ,,Takže už čekáme jen na ty tři. Jaký je plán?"

,,Půjdeme očesat ovocné stromy." přivře oči Paul a kulišácky se usmívá, což je dost podezřelé. U toho mě pořád pozoruje. Nemám tušení, jak dlouho tenhle pohled vydržím, protože mám strašnou chuť ho políbit, ale to nemůžu udělat. Paul naštěstí zahlédne dalšího člena naší party a tak na něj začne vesele mávat a on mávání vrací.

,,Hele jíš ráda jablka?" zeptá se Paul.

To se zrovna trefil. ,,Jasně, a co ty, Paule? Taky?"

,,Jsou moc dobrá." kývá hlavou Paul a pořád se usmívá. ,,No tak to půjdeme očesat jabloně, když je všichni jíme a máme rádi."

Zamračím se. ,,Říkáš to podezřele. Trošku se začínám bát." Řekni mi, co máš za lubem."

,,Jdeme krást jablka!" přiřítí se za Paulem Ben. To jsem nečekala, že chce být Paul zloděj. Tak vyrazíme do sadu, kde někomu samozřejmě nelegálně budeme krást jablka.

Paul odstartuje akci. ,,Beníku, ty budeš hlídat zaměstnance sadu, jasný?"

,,Já jsem chtěl trhat." zakoulí očima chlapec a ukáže na Paula prostředníček a začne skutečně hlídat jestli někdo nejde.

,,Ben to chce víc než já." řeknu opatrně.

,,Čus, tak jsem tady děcka." volá Olivie, která sem za námi právě přiběhla. ,,Tak jdeme česat. Už mám chuť na kompot. Nebo na jablka v přírodním stavu."

Usměju se. ,,Tak si utrhni, ne?"

,,Musíme počkat tady na našeho velkého velitele." uchechtne se, což jí strašně moc sluší, protože usměvavá Olivie je strašně hezká.

,,Sluší ti to Olivie." mrkne na ni Paul. Pak se zahledí někam do vzdálené dálky. ,,Kde je Emma?"

,,Nemohla ven." řekne Olivie. ,,Mamka ji prý nepustila."

,,A to zatím nic nepovedla." uchechtne se Paul. ,,Nesnáším její mámu.''

,,Paule." zamračím se. ,,Možná je jenom starostlivá, protože třeba nechce mít z dcery zloděje, jako budou mít naši rodiče."

Začneme rychle očesávat stromy a nakrademe si toho dost, ale najednou na náš zamává Ben. Jediná to vidím, ale nechci věřit. Z tohohle bude hodně velký průser.

,,Eh... lidi? Ben." ukážu na něj a spolu s Paulem a Olivií seskočím ze stromu.

Olivie zakopne o jablko na zemi. ,,Kdo to sem dal..."

,,Vstávej padavko! Neumíš chodit nebo co?" zakřičí na ni Paul.

,,Ty neumíš zpívat!" zaškaredí se na něj Ben a konečně nás doběhne.

Paul se zamračí. ,,Poslyš, je to tvoje věc, kámo?"

Ben se mračí, ale hned se rozesměje, klopýtne, ale naštěstí nezakopne, a kamarádsky ho plácne přes rameno.

Olivie nad tím zakoulí očima. ,,Bene nejeď po mně pořád prosím."

Další den
Je ráno, táta to neví, takže se na mě usmívá. Zvoní pošťačka a nese noviny, kde táta najde fotku a článek, jak jsme včera kradli jablka. Ben nás varoval před tím fotografem, což mohl udělat dřív abych nedostala zaracha.