Good Company

Innuendo

Londýn, 4.12.1990
Tak jo!!!! Víte co je nového? Debbie nakonec sbalil......... náš oblíbený Roger. A šlo to tak rychle, že se k němu nastěhovala, no a je s ním už dokonce těhotná. Bubeník Queen Roger Taylor, to je vysvětlení. Roger Taylor se kvůli tomu dokonce rozvedl s manželkou Dominique Beyrand. Btw jejich domy jsou pořád naproti sobě.

Je úterý. Máme naplánováno, že odpoledne strávíme spolu. Pracuje na dalším albu, chtějí a určitě budou úspěšní. Btw pojmenují ho po debutové skladbě toho alba Innuendo. Dnes se mi chce věnovat. Vrátila jsem se z té příšerné školy a před domem ze sebe oprášila všechen ten sníh. Poté jsem se hned vydala ho hledat. Je to celkem těžké v našem domě, který moc nepřipomíná dům, ale spíš obrovské středověké sídlo bohatých rytířů.

,,Freddie Mercury, jasný?" láteří vzteky zlostně do telefonu.

,,Čauky, jsem doma. Co se děje, tati?''

,,N..... ano, ano! Vůbec nic Lindo! Kam chceš jít?" položí rychle telefon a funí.

,,Klidně do kavárny. Jak jsi strávil dnešní den?"

,,S Jimem jsme na zahradě a chodníku odhrnovali sníh. Konečně to za mě žádný asistent nedělal. Potom nastaly problémy s albem, ale to je jedno." říkal radostně a poté rozzlobeně taťulda.

,,Konečně normálně pracuješ." rýpla jsem do něj.

Poté jsme se s tátou navzájem různě pošťuchovali a škádlili, ale nakonec vyrazili. Oblékla jsem se do tlustého teplého zimního kabátu a nechala si džíny, které nosím do školy. Mě a tátu do kavárny odveze taxík, který jsme zavolali.

Uvízneme v dopravní zácpě, takže se náš výlet prodlouží. Proč se vždycky všechno pokazí? Snad to proběhne bez jakýchkoli komplikací, například v podobě novinářů. Musím doufat, že to bude naprosto dokonalé odpoledne s tátou. Když dorazíme, v kavárně je dost lidí. Ten darebák v nebi musí vždycky všechno zmrvit.

,,Komplikace?" zeptám se, když hned vidím, že mu pohled na tolik lidí nedělá dobře.

,,Vůbec, s Jimem jsme zažili větší nával.'' usměje se táta. ,,Ale nemusíme tam vůbec chodit, zlatíčko.''

,,Ty se bojíš." vypálím na něj hned. Nechce tam chodit, bojí se těch svých mercuryovských fanoušků sedících vevnitř.

,,Trochu mám strach.'' přizná táta, ale přesto otevře dveře a vstoupíme. ,,O nedokončení. Našeho alba. Dodělala bys ty skladby za mě Lindo?''

Zvednu na něj překvapeně obočí, protože fakt netuším, jak ho tohle mohlo napadnout. Žádnou písničku jsem zatím ještě nenapsala. A to jsem to zkoušela už o hodně věcech. Těmi byly škola, Hutton, moji známí, Hutton, rovnoprávnost homosexuálů, Hutton.... Oblíbila jsem si ho.

,,Nejsem si vůbec jistá. Ve psaní.... jsem špatná a nejde mi to."

,,Lindo." táta mi pohladí ruku, díky čemuž se musím usmát. ,,Ty jsi mě nepochopila. Brian je bude také dodělávat a můžete spolupracovat. Máte na to jak dlouho chcete!"

Smutně si povzdechnu. ,,To chceš?"

,,To je jasné." přesvědčuje mě nadšeně taťulda. ,,Poslouchej znovu- na společnou práci máte čas!"

,,Jak že to pojmenujete?"

Táta si s vyčerpaním zakryje dlaněmi obličej, ale přesto se šťastně usmívá. ,,Lindo, já Ti tolik věřil. Innuendo. Innuendo bude název alba."

Uchechtnu se a jsem opravdu šťastná. Cítím, že je se sebou už smířený, takže je taky šťastný a věří nám. Koukám se na něj nevinným pohledem a intenzivně vnímám, jak se na mě usmívá. Hezké. Po chvíli ode mne odvratí zrak. ,,Innuendo. Pěkné tati. To zní, jako by to vymyslel Hutton."

,,Jim?" zasměje se táta.

Prdlačky, Hutton. Jim nezní tak vtipně. ,,Ve skutečnosti Brian, Roger, Deacy a Ty. Hutton ne. Ten pro Tebe vymýšlí strašně zábavné aktivity na zimu na ven."

Táta se zamračí. ,,Zastavit Tě musím, zastavit! Teď jsi zalhala- tu aktivitu jsem vymyslel sám a říkal jsem Ti to venku. A jsi si jistá, že to vymysleli všichni kluci?" Prohlíží si mě povýšeně. ,,Chlubili.... chlubili se Ti snad?"

,,Říkalo mi o tom." jen pokrčím ledabyle rameny. ,,Huttonovi se ta píseň prý také moc líbí, taťulínku."

,,Nenazývej ho Hutton!" řekne mi vážně táta a vezme do ruky celkem agresivně skleničku, jako by ji chtěl rozdrtit. ,,Mě zase nenazývej taťulínku! Uvědom si, že Ti nejsou tři!"

Uchechtnu se a i zasměji. ,,Račte se uklidnit, hysterická královno!"

,,Už mlčím." zasměje se trochu táta. ,,Asi dojdu zaplatit ty dortíky, Lindo. Za okny už se začíná stmívat a musíš se připravit do školy, takže půjdeme. Musím vlastně ještě klukům telefonicky oznámit ten malý problém alba." Zvedne se ze židle a chce odejít.

Chytnu ho za rukáv. ,,Já bych chtěla ještě zmrzlinu! Vážné musím dělat zasrané úkoly?" S úsměvem mi přikývne a odejde zaplatit.

Po příjezdu zpátky domů
Už jsme zase v jednom z největších sídel v Londýně. To asi ne, ale z mých úst to zní, že mám hodně bohatého taťuldu. On vlastně dost bohatý i je. Ale když onemocněl, přestal utrácet za naprosto zbytečné kraviny. To je dobře. V něčem mu to prospívá. Ale za to může i Hutton.

Otevřu si jeden domácí úkol, načež zjistím, že máme vyzpovídat staršího člena rodiny ohledně jeho mládí. Se členem Queen to asi nikdo mít nebude a tak to udělám. Když seběhnu schody, uvidím v obýváku Huttona, jak se spolu objímají a vypadají opravdu sladce.

,,Nemůžeš přece zemřít!" vzlyká mu nešťastně do ramene Hutton. N.... asi není vhodná situace, abych ho teď zpovídala.

Chci odejít a přitom shodím vázu. ,,Čauky, Lindo! Dobrý! Pracuješ? Tak já to za Tebe uklidím."

,,Naneštěstí." prohlédnu ho s děkovným pohledem. ,,Někdo mi s tím musí pomoct."

,,On už ale lineární rovnice dávno zapomněl." rýpne si do taťuldy Hutton a táta se na něj zamračí a poté zasměje. ,,S tím za ním nechoď." setře si konečně ty slzy Hutton.

,,Sem s tím." popožene mě táta, ale asi stejně očekává matiku. ,,Linda mi to určitě všechno znovu objasní."

,,Nemyslím si, když jsem si prohlížel její žákovskou, moc dobré známky jsem tam neviděl." zvážní najednou zase trochu Hutton a kulišácky se na mě usmívá. ,,Je to tak, Lindo?"

Vykolejil mě. ,,Táta se mě neptal."

Hutton zkříží ruce na prsou. ,,Chlubit se známkami by ses nám mohla bez vyzvání. A především by sis je měla zlepšit." Zamete vázu a odejde zpátky za tátou. ,,Byl jsi taky takový, Freddie?"

Zvednu na něj zvědavě obočí. On je ale vážný a odpověď mě zaskočí. ,,Není moc po mně. Vidím to tak, Lindo."

Ty šupáku. Ihned uteu do pokoje.

Za hodinu před večeří
Ztratím chuť dělat úplně všechny ty úkoly a ani na večeři nechci. Sice mám hlad, ale urazil mě a já budu trucovat. Chci vlastně jen trucovat. Lehnu si s velmi špatnou náladnou na zem a zatelefonuji své nejlepší kamarádce ještě ze základky.

,,Kámo, jak sis užila odpoledne?" zeptá se mě s nadšením.

Smutně si povzdechnu, protože chci být milá, ale asi mi to moc nepůjde. ,,Příšerně, protože mě před chvílí strasně urazil."