Z NULY NA STO

Napětí na max

Ráno jsem vyskočila z postele s nadšením a zároveň s bušícím srdcem.
Hlavou se mi honilo asi milion myšlenek.
Přijde? A nebo se na to vykašle, aby mi oplatit mé odmítnutí?
Ani nevím, jak jsem si zvládla zalít kafe.
Na stůl jsem si připravila kosmetickou tašku a napila se kafe.
Dnes si dám fakt záležet, aby mi to slušelo.
Kupodivu se mi líčení povedlo napoprvé.
Byla jsem sama se sebou spokojená.
A teď ještě vymyslet, co si vzít na sebe.
Stála jsem před skříní a samozřejmě jako každá správná ženská jsem došla k závěru, že nemám nic na sebe. Práskla jsem dveřma od skříně a podívala se na hodiny.
Sakra, za necelou hodinu mám otevřít.
Vytáhla jsem černý úzký džíny, bílý triko. Do kabely jsem hodila bundu kdyby náhodou a obula se.
V tom shonu jsem se zapomněla účesat.
Nevadí, stáhnu vlasy do drdolu a lá nedbalá elegance.
Venku jsem si zapálila a užívala si poslední cestu do práce před dovolenou.
Cinkl mi telefon. Zpráva...
"Dobré ráno krásná tatérko. Jak se ti spalo?"
Dominikova zpráva mi vykouzlila na rtech úsměv.
Celá rozechvělá jsem začala odepisovat.
"Dobré ráno, spalo se mi naprosto skvěle. Ale teď si dávám závod s časem, abych stačila včas otevřít."
Odesláno.

Kousek od našeho obchůdku jsem si skočila do kavárny pro další kafe a malou snídani.
Jestli tedy vůbec budu schopná jíst.
Pomyslela jsem si, když jsem si uvědomila, že dnes ho možná znovu uvidím.
Sebrala jsem kelímek a sáček se snídaní z pultu a vyšla ven.
..................................................
Dominik
Nemohl jsem na ní přestat myslet. Od chvíle, co mě odmítla, jsem trávil čas hledáním jakékoli informace o ní. A podařilo se.
Poslal jsem jí zprávu a čekal. Přesně jak jsem předpokládal, neodepsala hned. Čas jsem si krátil prohlížením jejich fotek a příspěvků. Osobních fotek tam měla málo. Většina byla ze studia, fotky jejích výtvorů. Byla neuvěřitelná.
A to nejen v kreslení obrázků lidem na tělo, ale celkově její nápady byly originální.
Znovu a znovu jsem si ji prohlížel. Byla krásná.
Dlouhý skoro černý vlasy, oči ve kterých bych se klidně rád utopil. A ty její boky. Chytil bych ji za ně a přitáhl si ji k sobě.
Ze snění mě přerušila zpráva.
Odepsala...
Hraje si se mnou a já jí to dovolím. A až přijde můj čas, chytnu jí a už nikdy nepustím.

Seděl jsem v autě před její prací a čekal, až bude ten správný čas jít za ní.
Psala, že bude do oběda. Nejspíš mě čeká jako zákazníka. Ale to se nedočká...
....................................................
Při každém otevření dveří mi srdce začalo zběsile bušit. Jaké bylo moje zklamání, když ani jednou ve dveřích nestál on.
Možná jsem ho odradila, ale proč by mi ráno psal, když by už neměl zájem?!
Čas utíkal a hodiny ukazovaly za pět minut dvanáct. Pomalu jsem si posbírala svoje věci a připravila klíče na zamčení obchodu.
V duchu jsem bojovala se zklamáním a zároveň si nadávala, proč jsem mu vůbec odepisovala. Na moji ranní zprávu už neodpověděl.
V dálce jsem slyšela údery zvonů, co hlásily pravé poledne.
Vzala jsem tašku a vyrazila ke dveřím. Zhasla světla, když najednou se otevřely dveře a stál tam on.
"Ahoj krásná tatérko," pozdravil.
Zůstala jsem stát na místě a zírala na něj.
"Aahoj uhm, jdeš pozdě, akorát zavíram."
"Já vím. Nejdu jako zákazník. Ty přece zákazníky odmítáš, když tě někam pozvou."
Změřila jsem si ho pohledem a už už chtěla něco říct, ale přistoupil až ke mně. Přiložil mi prst před pusu. Sklonil svůj obličej až k mému a zašeptal mi do ucha.
"Teď zamkni a pojď za mnou." Rty se letmo dotkl mého ucha. Krásně voněl.
Tělem mi projelo neuvěřitelné vzrušení. Nebyla jsem schopná vzdorovat. Chytil mě za ruku a táhl ke dveřím.
Netuším, jak se mi podařilo zamknout. Ani jsem si nestihla uvědomit, že mi právě začíná dovolená. Táhl mě ke svému autu.
Snažila jsem se v duchu sama se sebou bojovat a nenechat se tak snadno chytit do sítí. Vždyť jsem to přece vždycky já, kdo ovládá druhé a teď si přijde on a úplně mi rozhodí všechno.
"Co si myslíš, že děláš? Zmohla jsem se na pár slov.
"Chtěl bych tě vzit na jedno moc hezké místo. A nechci slyšet odmítnutí."
Otevřel dveře od auta a pustil moji ruku.
Podívala jsem se na něj a chtělo se mi zakřičet...
Na co čekáš? Hoď mě do auta a jedeme.
"Prosím." Podíval se na mě tím svým pohledem a já byla ztracená.
Nasedla jsem, zavřel dveře, oběhl auto a sedl si vedle mě.
Ještě než vyjel, podíval se na mě a položil ruku na moji nohu.
"Děkuju."
Tělem mi projel žár a já věděla, že už nikdy nic nebude jako dřív.
Vyjeli jsme...
....................................................
Kam chce Dominik Nikol vzít? A jaká bude jejich první schůzka?