Jsem neřízená střela, uragán, co si naplno užívá života. Plní si sen za snem. Vše jde přesně podle plánu... Až do chvíle, kdy do "rozjetého vlaku" naskočí Dominik.
"Ahoj kluci. Asi byste mě teď nejradši ohnuli přes koleno a dali mi pětadvacet na prdel. Nemám pravdu?" Zasmála se a poposedla si na posteli. "Nejspíš se ptáte, kde jsem. Teď už asi doma. Ne v Pardubicích, Dominiku. Doma u mých rodičů. Aspoň zatím, než se uvolní můj byt. Nikolka je v pořádku..." Odmlčela se a sklopila zrak. Zhluboka se nadechla, aby mohla pokračovat. "Nevím, kde začít. Ale asi je to jedno. Protože vás stejně nejvíc bude zajímat, proč jsem odešla. Ten čas s vámi byl to nejkrásnější v mým životě. A občas to fakt byla jízda. Nikdy jsem nemilovala nikoho tak jako tebe, Dominiku. Ale asi nám osud nepřál a stalo se, co se stalo. Kdyby nebylo Jakuba, dávno bych byla úplně v prdeli. Ale nevyčítej si to. Možná jsem po tobě chtěla moc a tys ještě nebyl připravenej. A já asi taky ne na takovýhle život. Jakub si získal moje srdce nejdřív jako přítel. Neudělal nic špatnýho. Nikdy mezi námi nic nebylo. Ale byl vedle mě vždycky, když jsem potřebovala oporu..." Na moment přestala mluvit. Prohrábla si vlasy a usmála se do kamery. Ale v jejích očích byl smutek. Znovu se nadechla a pokračovala. "Miluju vás oba. Každého jinak. Není to o tom, že se mezi vámi neumím rozhodnout. Já vím, že ty Dominiku, jsi pro mě můj vyvolený, ale nedokážu s tebou být a dělat, že je všechno v pořádku. Nemůžu stát mezi vámi a rozdělovat vás. Vy dva patříte k sobě a se mnou to nefunguje. Jste tým, jste přátelé... rodina. Proto jsem odešla." Slza ji stekla po tváři. Vzala si kapesník a otřela ji. "Vidíte, co se mnou děláte." Zasmála se a snažila se zlehčit celou tuhle situaci. "Udělejte pro mě jednu věc. Buďte dál to nejlepší duo ať v práci nebo v soukromí. Jinak by moje rozhodnutí nemělo žádný smysl." Vstala z postele a vzala si mobil do ruky. "Jakube, mám tě moc ráda. Jsi a vždycky budeš můj anděl strážný. Můj ochránce." Poslala vzdušný polibek. "Dominiku, lásko moje... navždy ti patří moje srdce. Mám tu kus tebe... naší Nikolku. Bude se vždycky těšit na svého tatínka." Teď už si slzy ani neutírala. "Je čas jít... Miluju vás. Snad mi odpustíte."
Video dojelo do konce a vyplo se.
Dominik zmáčkl tlačítko hudebního souboru a pokojem se rozlehla hudba...
666, more, six, six, six, uh, najdi lepší duo než Yzo a Nik
Poslední složka byla fotografie se vzkazem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
.................................................... Konec... A nebo ne? Přece to ani jeden z kluků nemůže takhle nechat být. Chtěli byste pokračování? Třebauž se chystá... Kdo ví?! Děkuji za váščas a doufám, že se příběh líbil... ❤️
