Jsem neřízená střela, uragán, co si naplno užívá života. Plní si sen za snem. Vše jde přesně podle plánu... Až do chvíle, kdy do "rozjetého vlaku" naskočí Dominik.
Dominik Díval jsem se na ní, jak spí. V noci jsem ji přenesl do ložnice. Na gauči by se jí nespalo dobře a já chtěl, aby měla pohodlí. Byla zavrtaná do peřin a spokojeně oddychovala. Nechtělo se mi od ní pryč, ale měl jsem v plánu jí překvapit snídaní do postele. Pomalu jsem začal vylézat z postele a v tichosti opustit ložnici.
Na tác jsem položil talíř s míchanými vajíčky. Věděl jsem, že je má ráda. K tomu jsem jí nakrájel misku ovoce a uvařil slabý kafe. Přidal jsem malou vázu a do ní dal jednu růži z kytice, co jsem ji včera dal. Chtěl jsem, aby to mělo nějaký takový ten design z amerických filmů.
Když jsem se vrátil do ložnice, ještě spala. Položil jsem tác na stolek a sedl si vedle ní na postel. Nejradši bych ji nechal spát klidně celý den, ale chtěla vzbudit brzy, aby zavolala rodičům, že bysme odpoledne přijeli. "Niko, lásko moje." Jemně jsem jí odhrnul pramen vlasů z obličeje. Usmála se, ale oči měla pořád zavřené. "Lásko, chtěla jsi vzbudit." Pomalu se přetočila na záda a otevřela oči. "Dobré ráno, holčičko." Políbil jsem ji a natáhl se pro tác se snídaní. "Dobré ráno," odpověděla. "Připravil jsem ti snídani. Vajíčka, jak je máš ráda a..." Nestačil jsem ani doříct větu a Nika vylítla z postele. Sotva jsem chytil tác, aby neskončil na zemi.
Běžel jsem za ní a našel ji v koupelně nad záchodem. Opřela si hlavu do dlaní a já jí chytil vlasy. "Holčičko, jak ti můžu pomoct?" "Promiň, jak jsem viděla ty vajíčka..." Jen to dořekla, přišla další vlna nevolnosti. Bylo mi jí tak líto a to všechno kvůli mně... .................................................... Když jsem ráno uslyšela Dominikův hlas, bylo mi strašně fajn. A když jsem otevřela oči a on se nade mnou skláněl, připadala jsem si jako v pohádce.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Políbil mě a já se těšila na společně strávený týden. Byl najednou úplně jiný. Něžně ke mně mluvil a moje srdce poskakovalo radostí při každém jeho slovu. Posadila jsem se na posteli a Dominik se natáhl pro tác. Na něm stála malá váza s jednou růží. Připadala jsem si jako v těch přeslazených amerických filmech. Nikdy jsem na tohle moc nebyla, ale Dominik to dělal svým osobitým stylem, že jsem si to zamilovala. Cítila jsem se milovaná a to mi dělalo dobře... Přála jsem si, aby to tak bylo pořád. Dominik přede mne postavil tác. "Připravil jsem ti vajíčka, jak je máš ráda a..." Jak se ke mně dostala vůně vajíček, udělalo se mi tak zle, že jsem vylítla z postele a musela běžet na záchod. Chudák měl co dělat, aby ten tác chytil a všechno se to nevysypalo na zem.
Zase jsem seděla na zemi nad záchodovou mísou a modlila se, aby to co nejdřív skončilo. Během chvilky byl Dominik u mě a chytil mi vlasy. "Holčičko, jak ti můžu pomoct?" No můžeštovzíttřeba za mě. Pomyslela jsem si, ale nebyla jsem v tuhle chvíli schopná mluvit. Pomalu jsem se začala zvedat, pomohl mi vstát a já si studenou vodou opláchla obličej. "Omlouvám se." "Nemáš se za co omlouvat." Bylo mi to líto, tak se snažil mě potěšit a já to takhle zkazila. Vždycky jsem míchaný vajíčka milovala a teď tohle. A to je teprve začátek. Sedla jsem si na gauč v obýváku. Bála jsem se jít zpátky do ložnice, kdo ví, co by mi způsobil pohled na ty vajíčka. Dominik mi přinesl deku a obmotal ji kolem mě. "Nemusíme dneska nikam jet. Můžeme zůstat doma." "Ne, chci ject. Chci vidět Simču a rodiče." "Jak chceš, jestli to zvládneš. " Poprosila jsem Dominika aby mi přinesl telefon a šla volat mamce. "Ahoj holčičko." Ozvalo se na druhém konci. Říkala mi stejně jako Dominik. "Ahoj mami, ráda tě slyším. Co děláte dnes odpoledne?" Mamka hned pochopila a zajásala. Samozřejmě hned potom následoval výčet činností, co vše musí stihnout do našeho příjezdu. Rozloučili jsme se s tím, že se uvidíme odpoledne. Ještě jsem napsala Simče, ať si večer udělá čas, že dorazíme s Dominikem. Její odpověď nikoho nepřekvapila, ale samozřejmě jí zajímalo, jestli přijede i Jakub. "A co když se ho zeptáme, jestli nechce jet taky?" Navrhla jsem. Dominikovi to moc nebylo, ale když viděl moje prosící oči, vzal mobil a zavolal Jakubovi. Doufala jsem, že bude souhlasit. Strašně jsem chtěla, aby jel taky. Vždyť byl můj anděl strážný. .................................................... Přijme Jakub nabídku? A jak budou reagovat rodiče?
