Z NULY NA STO

Tma

Dominik
Čas letěl jako blázen.
Snažil jsem se, abysme všechno připravili pro naší holčičku.
Celý svět se točil kolem příprav na její příchod. A já se těšil na ty chvíle, kdy se zavřu ve studiu nebo odjedu na nějakou akci. Byl to pro mě rehab.
Většinou to ale dopadlo tak, že hned jak jsem zmizel, chyběla mi. Nebyl jsem schopnej bez Niky fungovat, ale zároveň jsem musel aspoň na chvíli pryč.
Neuměl jsem to a v duchu si to vyčítal. Nechtěl jsem být sobec, ale bylo to pro mě něco novýho a já se s tím musel srovnat.
A tak jsem ji nechával často samotnou.
A to byla chyba. Dneska už to vím.
Našla si holku jménem Aneta na výpomoc do obchodu.
Byla z ní nadšená. Celý společně strávený čas jsem neslyšel nic jiného než Aneta. A tak přišel nápad, že nás musí seznámit.
Kdybych býval tušil, co to spustí, nikdy bych to nedovolil.
Už když nás seznamovala, všiml jsem si, jak po mě ta holka kouká. Tak jo, jsem na tyhle pohledy dost zvyklej a už jsem se stal celkem imunní, ale tohle bylo jiný. Jako kdyby uměla čarovat a ty svoje kouzla použila na mě.
Nekecám, když řeknu, že jsem si připadal jak očarovanej.
A tak jsem byl v obchodě poměrně často. Nika tomu nevěnovala pozornost, brala to, jakože ji chci mít pod dohledem.
Jenže se blížil termín porodu a nálady u Niky se měnily čím dál víc. Hormony dělaly svoje a občas se to nedalo vydržet a tak byly dny, kdy zůstala doma a já toho využil a trávil čas s Anetou v obchodě.
Ta holka věděla přesně, co dělá a jak to udělat, abych se chytil. Je to jednoduchý, být prostě lepší a víc v pohodě než ta, kterou mám doma.
A jednoho dne se to stalo. To odpoledne jsme se s Nikou pohádali a já ji řekl něco, co jsem neměl a odešel jsem do obchodu. Všechny ty plenky, oblečky, krémíky a dětský zasypy mi lezly na mozek.
Došel jsem do obchodu. Aneta zrovna něco hledala ve spodním regálu. Stála ohnutá a její krásná prdelka se skvěle rýsovala v úzkých ultra krátkých šatičkách.
Došel jsem k ní a aniž bych se na cokoliv zeptal, přitiskl jsem se k ní. Věděla, že jsem to já a možná schválně stála ohnutá, když jsem vešel.
Narovnala se, ale pořád byla ke mně přiťisknutá.
"Jsme tu sami. Nechceš toho využít, Niku?"
Víc mluvit nemusela. Otočil jsem ji k sobě a začal zuřivě líbat. Věděl jsem, že se nemusím hlídat a krotit. Že jí můžu oprcat přesně tak, jak se mi líbí.
Zamkl jsem a rozdali jsme si to na stole v kanclu.
Pak jsem se vrátil domů, kde se mi Nika omluvila za svoje nálady a já si to vyčítal.
Jenže jsem nedokázal odolat. A udělal to znova a znova. A zase se vracel domů.
Až ten jeden den jsem přišel a Nika doma nebyla.
Žádný vzkaz, žádná zpráva... nic.
Volal jsem jí, nezvedala telefon. Čekal jsem a nepřišla.
Zoufale jsem chodil po bytě a dokola vytáčel její číslo. Až jsem zavolal Jakubovi.
To, co nastalo potom, mě shodilo na samotné dno.
Věděla to. Věděla, jakej jsem zmrd...
A první, koho požádala o pomoc, byl Jakub.
Hystericky jsem křičel, nadával si a proklínal se.
Byla pryč.
Chtěl jsem za ní, vysvětlit ji to. Omluvit se a prosit o odpuštění.
Ale Jakub mě k ní nepustil.

Uběhl týden a pak další. Věděl jsem, že zbývá pár dní do narození naší dcery a já k ní nemohl. Nepustila mě k sobě.
Jakub chodil do studia v době, kdy jsem tam já nebyl a já se mu snažil vyhýbat.
Ale jak čas běžel, věděl jsem, že musím něco udělat, jinak o ní i o naše děťátko přijdu a to jsem nemohl dopustit.
Napsal jsem Jakubovi zprávu.

Bro, ty mě znáš líp než kdokoliv jiný. Jsem sráč a posral jsem to všechno. Byl jsem sobec a zapomněl na to, jak se cítí ona. Teď už to vím. Pomoz mi. Nemůžu bez ní žít.

Odesláno.

Čekal jsem celej večer na odpověď, ale bylo mi jasný, že se jí nedočkám. Ne teď.
Otevřel jsem láhev a díval se na Niky fotky...
Slza mi stekla po tváři a ukápla na fotku.
Niko, vrať se mi.

..........................
"Jakube, je mi zle. Bojím se o mojí holčičku."
Ležela jsem na posteli a bylo mi zle. Kontrakce přicházely čím dál častěji a já věděla, že přišla ta chvíle...
"Maličká, to bude dobrý. Odvezu tě do nemocnice."
Třásla jsem se po celém těle, byla mi zima a zároveň nesnesitelné horko.
"Zavolej Dominika, prosím, Jakube, zavolej ho."
Jen jsem to dořekla, všechno zahalila tma.....
....................................................
Pokračování příště...