Z NULY NA STO

Velkej brácha

Jakub
Když jsem dorazil k Dominikovi na byt, byla Nika akorát ve sprše.
Šli jsme s Dominikem na balkon dát si cigáro.
"Ty jsi to věděl, že jo?" Zeptal se mě zničehonic. Bylo mi jasný, co tím myslí. Nechtěl jsem mu lhát.
"Věděl jo." Chvíli jsem ho nechal, aby to vstřebal.
"Proč to řekla nejdřív tobě?"
"Ty vole, tak si vzpomeň, co se stalo, jestli nejseš úplnej kokot."
Podíval se na mě.
Někdy mám pocit, že je úplně mimo a nepamatuje si nic.
A tak jsem mu to začal vyprávět.
"Tu noc, kdy usnula u mě na gauči, jsem ji odnesl do postele, ty jsi odjel pryč. Ráno přišla za mnou do obýváku a ptala se, kde jsi. Chtěla vědět všechno, co vím o tobě a tý holce, jak se, kurva, jmenovala. No, to je jedno. Řekl jsem jí, co jsem věděl od tebe. Začala brečet a udělalo se jí špatně."
Dominik si zapálil další cigáro.
"Byl jsem celou noc ve studiu."
"Mám v prdeli, kde jsi byl. Bylo jí špatně, tak jsem se o ní postaral. Jen jsem se jí zeptal, jestli náhodou není těhotná. Nevěděla. Tak jsem šel do lékárny koupit test. Udělala si ho a byl pozitivní. Chtěla jen ode mě pomoct."
"Ale proč od tebe. Proč mi to neřekla?
"Protože jsi tam nebyl, vole."
Vztek mnou cloumal, ale snažil jsem se zůstat v klidu kvůli Nice.
"Proč mi to neřekla potom. Proč jsi s ní šel k doktoru?"
Aha, tak on ví i tohle.
"Odjel jsem pryč. Nechtěl jsem tu zaclánět, když jste potřebovali být sami. A pak když jsem se vrátil, chtěl jsem jet za váma. A uviděl jí na ulici, tak jsem jí zavolal. Chtěl jsem ji tam jenom odvézt, ale bála se. Byla vyděšená. Chtěla ti to říct, ale měla strach, že to dítě nebudeš chtít a nebo s ní budeš jen kvůli tomu."
Nevěděl jsem, co víc říct.
Dominik seděl a díval se někam před sebe.
"Ty ji máš rád, vole."
Tohle jsem nečekal.
Jo měl pravdu. Mám tu holku sakra rád.
"Jo a máš s tím snad problém? Měl jsem ji tam nechat samotnou a jít do prdele?" Nedal jsem mu šanci, aby ho zase ovládli ti jeho démoni.
Podíval se na mě a vstal. Natáhl ke mně ruku.
"Dík, že ses o ní postaral."
Vstal jsem a on mě objal.
"Postarej se o ní."
Šli jsme na chodbu, Nika akorát vypnula vodu a počkali, až bude hotová.

Strašně moc jí to slušelo. Měla úzký džíny, ve kterých skvěle vynikla její postava.
Za pár týdnů už je nejspíš neobleče. Ale i tak bude krásná.
Díval jsem se na ní. I když trpěla nevolnostmi, pořád vypadala skvěle.

Vyjeli jsme. Jel jsem svým autem. To jen pro případ, že se cokoliv stane.
Cesta utekla rychle. A my stáli před domem jejích rodičů.
Bydleli v domku s velkou zahradou. Zvenku to vypadalo udržovaně. Ideální pro snímek do realitní kanceláře.
Z dálky jsem viděl její maminku a tátu. Na první pohled úplně na pohodu lidi.
Došli jsme až k brance.
"Vy se sem snad stěhujete všichni." Smála se její maminka a já v ten moment pochopil, po kom je Nika tak krásná a vtipná.
Nikol se s rodiči přivítala a pak jim představila Dominika.
Když jsem měl přijít na řadu já, začal jsem se trochu obávat, jak mě představí.
Otočila se a hodila na mě to svoje kukuč. Miloval jsem ten pohled.
Přišel jsem blíž.
"A tohle je Jakub. Takový Dominikův a můj velkej brácha." Usmála se a mrkla na mě.
Velkej brácha.
Ty slova mi zněly v hlavě.
Bere mě jako velkýho bráchu?
Ty vole, Jakube a jak tě měla představit? Vzpamatuj se. Ona není tvoje!
....................................................
Čeho si během návštěvy všimne Niky maminka a jak na to bude samotná Nika reagovat? Dozvíte se příště...