Z NULY NA STO

Krysa

Byli jsme u rodičů už třetí den, klukům se tu líbilo a tak jsme se rozhodli pár dní zůstat.
Já si užívala čas s mamkou a kluci měli pánskou jízdu s tátou.
Dnešní den byl fakt náročný, byli jsme odpoledne za Simonou v obchodě, ale protože se mi udělalo špatně, odpískali jsme večerní posezení a jeli zpátky k rodičům.
Všichni kolem mě běhali a vymýšleli, jak by pomohli, ale já se viděla v posteli.
Omluvila jsem se jim a když se mi je konečně podařilo přesvědčit, ať si užívají odpoledne, že budu v pohodě, odešla jsem do pokoje.
Prospala jsem celý odpoledne a zaspala i večeři.
Když jsem se vzbudila, bylo po půlnoci.
Super, a teď už neusnu.
Dominik ležel vedle mě a spal.
Celým domem vládlo ticho.
Pomalu jsem vylezla z postele a vyšla z pokoje.
Sešla jsem schody a v kuchyni si nalila čaj.
Bylo horko a já se rozhodla vzít si ho na terasu.
Potichu jsem otevřela dveře a v ten moment se strašně lekla.
Nečekala jsem, že by tu mohl někdo být.
Na terase seděl Jakub.
"Promiň. Nechtěl jsem tě vyděsit." Začal se omlouvat.
"Co tu děláš?"
"Nechtělo se mi spát a venku je tak krásně, že jsem tu zůstal se svou milenkou." Zasmál se a ukázal na láhev.
"Jak ti je? Spala jsi dlouho. Dominik se tě snažil vzbudit na večeři."
Sedla jsem si vedle něj na lavičku.
"Je mi fajn, akorát teď asi neusnu."
Jakub přikývl a dál koukal někam před sebe.
Chvilku jsme mlčky seděli vedle sebe. To ticho začínalo být nepříjemný.
"Je tu hezky." Podotkl Jakub a natáhl se pro skleničku a cigaretu.
"Dej mi jednu." Poprosila jsem ho. Podíval se na mě přísně, ale dal mi ji. S chutí jsem si zapálila. Věděla jsem, že bych neměla, ale moje tělo bylo na nikotin zvyklý, tak se snad nic nestane z jedný cigarety.
"Jakube?" Hlavou mi lítalo tisíc slov, co bych mu chtěla říct, ale rozum velel ne.
"Hmmm." Zamručel a natáhl si z cigarety.
"Jsem ráda, že jsi jel s náma."
"Já taky." A opět zavládlo ticho.
Začalo mi být chladno, čaj jsem měla vypitý a tak jsem se rozhodla vrátit do pokoje.
"Tak já zase půjdu."
Jakub neodpovídal a tak jsem se zvedla.
Už jsem chtěla vykročit, když jsem ucítila jeho ruku na své.
"Počkej Niko." Zastavil mě.

Proč to jen udělal? Proč mě nenechal jít?

Otočila jsem se.
"Ano?" V hlavě se mi přehrávalo nespočet scénářů, co přijde.

"Sedni si ještě na chvilku."
"Je mi zima."
Jakub se natáhl na houpací křeslo a vzal deku. Roztáhl ji a přehodil mi ji kolem ramen.
Když mě do ní zabalil, nepustil ji. Držel oba konce deky a naše pohledy se setkaly.

Byl tak blízko. Téměř jsem cítila jeho rty na svých. Díval se mi do očí a já cítila jeho dech na svém obličeji.
"Podělal jsem to."
Nejdřív jsem to nepochopila.
Co podělal? Co se stalo?
A pak se jeho rty na malý okamžik dotkly těch mých...
....................................................
Jakub
Celý odpoledne jsme prožili s Niky tátou. Byl to naprosto skvělej chlap.
Večer jsme poseděli bez Niky. Spala a Dominikovi se jí nepodařilo vzbudit.
Tak ji chodil kontrolovat. Nakonec jsme to rozpustili a všichni se rozhodli, že půjdou spát.
"Nevadí, když ještě zůstanu na terase? Zeptal jsem se ze slušnosti a zůstal venku.
Popíjel jsem. Ubalil jsem si jointa a užíval si klidný večer.
Díval jsem se na zahradu a představoval si Nikol jako malou holku, co si tu hrála.
Pak jako dospívající až do dneška. Znova a znova jsem si ji představoval, jak chodí po zahradě. A pak pomalu kráčí mým směrem, usmívá se na mě. Připadal jsem si jako ve filmu, kolem běhaly naše děti a moje krásná žena kráčela ke mně.

Najednou se otevřely dveře a ona tam opravdu stála.
Nemohla spát a tak šla ven. Nečekala, že tu někdo bude.
Sedla si vedle mě a mlčky jsme takhle zůstali nějakou chvilku.
Chtěl jsem jí toho tolik říct, ale nemohl jsem.
Když vstala a chtěla odejít, nechtěl jsem se s tím smířit. Chtěl jsem ještě aspoň na chvilku cítit její přítomnost.
Dotkl jsem se její ruky.
"Počkej, Niko."
Otočila se.
"Sedni si ještě na chvilku."
Byla jí zima. Natáhl jsem se pro deku a zabalil ji do ní.
Nečekal jsem, že zůstane. Držel jsem deku a díval se na ní. Tak strašně moc jsem ji chtěl políbit.
"Podělal jsem to." Nechápavě se na mě dívala a já si uvědomil, že jsem to vyslovil nahlas.
Nevím, co to do mě vjelo. Bylo to silnější než já. Nešlo to zastavit.
Cítil jsem její rty na svých.
Chvilku nehybně seděla a hleděla mi do očí.
Chtěl jsem jí políbit znova.
Najednou vystřelila, odhodila deku a vběhla do domu. Ani se neohlídla.
Chtěl jsem jít za ní. Vzpomněl jsem si na Dominika.
Jakube, ty hajzle, je to tvůj kamarád... brácha. Čekají spolu dítě a ty ses zachoval jako krysa.

Tohle se nemělo stát...

Ze dna na vrchol a zpátky zas dolů
Krysy nemůžou bejt s náma u stolu
Tahle hra není pro sraby, fakt sorry
Jeď Tvrdě nebo Jeď Domů
....................................................
Jak bude příběh pokračovat? Dočtete se příště.