Z NULY NA STO

Ty a já

Dominik nastartoval a rozjeli jsme se.
"Obědvala jsi?"

A myslíš si, že jsem snad byla schopná cokoliv do sebe dostat, když jsem celý dopoledne vzrušením nemohla ani dýchat natož myslet, protože mi jeden týpek úplně zamotal hlavu?

"Nestihla jsem to," pípla jsem.
Dominik se na mě podíval a usmál se.
"Počítal jsem s tím. Tak tím asi začneme. Co by sis dala k jídlu?"

Rozhodla jsem se hrát jeho hru. A i přestože napětí ve mně bylo silné, snažila jsem se zachovat klid. A když už to teda zašlo takhle daleko, chtěla jsem si tu chvíli užít naplno. Jak bývalo mým zvykem, dokud můj život byl ještě podle mých představ.

"Tak když už jsi mě takhle unesl, dala bych si fakt něco speciálního. Co kdyby to náhodou byl můj poslední oběd." V duchu jsem se zasmála.
Jen počkej, frajírku, nebudeš to mít tak lehký, pomyslela jsem si.
Dominik se jen usmál a přidal na rychlosti.
Projížděli jsme Prahou až do centra a zastavili kousek Vltavy.
"Doufám, že tady by to mohlo být oukej." Vypnul motor a otočil se na mě.
Dívala jsem se mu do očí a touha ho políbit byla větší a větší.
Zase ten jeho úšklebek. Jako kdyby mi četl myšlenky a vysmíval se tomu, jak jsem z něj úplně ztracená. Zatvářila jsem se co nejvíc na pohodu, ale bylo mi jasný, že mě má přečtenou.
"Vystupujeme, tatérko," odepl svůj i můj pás a vyběhl z auta ven. Než jsem se stačila vzpamatovat, stál u mých dveří a už mi je otevíral. Vystoupila jsem a čekala, kam mě zavede.
Vzal mě za ruku a já se nebránila.
Kolemjdoucí lidi se na nás občas podívali a já si připadala jak pouťová atrakce.
"Už mi řekneš, kam jdeme?"
Zastavil se a otočil si mě zády k sobě. Chytl mě za ramena a ukazoval něco pod námi. Absolutně jsem nebyla schopná soustředit svoji pozornost na místo, kam ukazoval prstem. Cítila jsem jeho tělo na svých zádech a chtěla zavřít oči a nechat se unést tím momentem.
"A pak se uvidí..."
Vůbec nevím, co mi tu říkáš, ale odkývu ti úplně všechno.

Najednou jsem si všimla, že se na mě dívá. Byla jsem proti němu maličká a tak se snadno mohl ohnout dolů a vidět mi do tváře.
"Ty mě neposloucháš!" Zasmál se.
Jako omamená jsem se otočila k němu. Stál proti mě a pořád mě držel za ramena. Jeho obličej se přibližoval k tomu mému.
Co to se mnou děláš, Dominiku?

"Půjdeme? Musíš mít už hlad."
Přikývla jsem a nechala se vést dál.

Sešli jsme po schodech dolů k Vltavě a nastoupili na loď,  kde nás číšník posadil ke stolu a oznámil nám, že za malý moment vyplujeme.

Seděli jsme u stolku pro dva. Bylo to tam prostě wau.
"Hned budu zpátky, tatérko."
Než jsem stačila cokoliv říct, Dominik zmizel. Měla jsem aspoň chvilku na to si to tu prohlédnout.

"Děkuju, že jsi mě neodmítla," ozvalo se najednou vedle mě. Otočila jsem se a vedle mě stál Dominik s kyticí rudých
růží. Podal mi ji a než jsem se stačila nadechnout, jeho rty se dotkly těch mých.
Byl to krátký polibek ale úžasný.
"Děkuju, je krásná." Přivoněla jsem k ní a nemohla uvěřit, že se mi to jen nezdá.
Číšník okamžitě přinesl vázu a podal nám jídelní lístek.
Dominik objednal šampaňské a mně bylo jasný, že tohle odpoledne bude jedno z nejkrásnějších v mým životě....