Z NULY NA STO

Vybočení z plánů

Z pohledu Dominika:
Stála naproti mně a dívala se mi do očí. Chudák musela mít zakloněnou hlavu. Byla tak maličká a drobná.
Strašně moc jsem jí chtěl obejmout, přitáhnout k sobě co nejblíž, ale dobře jsem věděl, že tím bych narušil její divokost a nespoutanost.
Věděl jsem o ní tolik a zároveň vlastně vůbec nic.
Byla jiná než všechny ostatní. Na pozvání na kafe čekaly zástupy a odpovědi bych se od nich dočkal možná ještě dřív, než bych otázku vyslovil. Ale ona mlčela, jen na mě koukala.
Tak strašně moc jsem ji chtěl chytit za ruku a vytáhnout ven. Rozběhnout se s ní někam do neznáma a cítit její blízkost.
Nadechla se a já se v očekávání usmál.
Řekni ano, no taaak.
Zamkni to tady a pojď.
V duchu jsem ji přemlouval.
Znovu ke mně zvedla oči a znovu se nadechla.
"Nemyslím si, že je to dobrý nápad."
Otočila se a došla k pultu. Chvilku tam v něčem lovila a vrátila se zpátky.
Chytla moji ruku a do dlaně mi vložila peníze.
"Tady máš nazpátek. Díky a třeba zase někdy. "
Hrdě zvedla bradu a dál na mě zírala.
Stál jsem tam asi jako úplnej kokot pěknou chvilku.
Tak tohle jsem nečekal.
A co jsi čekal, Niku? Že si z tebe každá sedne na prdel? Že se stačí jenom představit a všechno bude?!
Znovu jsem si ji celou prohlédl a v ten moment si přísahal, že tu nejsem naposled a že se jen tak snadno nevzdám.
Chtěl jsem ji a musím ji mít. Ať to trvá, jak dlouho chce... Přijde den, kdy bude moje.
Otočila se a s naprostým klidem si odešla sednout za pult.
"Měj se." Taktně mě vyhodila.
Sbalil jsem peníze do kapsy kalhot a otevřel dveře. Ještě jsem se otočil, snad abych si zapamatoval každý detail její tváře.
Ani nezvedla hlavu a něco si psala do diáře.
"Ty taky. Myslím, že se nevidíme naposled." Podotkl jsem a vyšel na ulici.
...........
Jsi dobrá!
Pochválila jsem se v duchu. A když jsem si byla jistá, že je že dveří venku, zvedla jsem hlavu.
Už jsem ho jen přes sklo viděla odcházet.
Vypadal skvěle...
Když se mě zeptal, jestli s ním půjdu na kafe, měla jsem chuť si rychlostí blesku vzít bundu, čapnout ho za ruku a jít. Ale moje druhé já se ozvalo.
Niko, kde je tvoje nespoutanost? Sakra, zklidni se. Jeden hezkej kluk a ty hned takhle magoříš? Víš, kdo to je? Je to jeden z Milion plus a víš ty, holka, co to znamená? Chceš být jen další zářez?
A tak jsem udělala to, co jsem udělala.
Ty pěknej frajírku, tady ti pšenka nepokvete.
I když jsem se v duchu usmála, stejně jsem ho nemohla dostat z hlavy.
Co když už nikdy nepřijde? No tak nepřijde.
Asi by mě mrzelo, kdyby se už neukázal. Ale proč vlastně?
Sakra proč asi. Vypadá skvěle, je vtipnej a očividně jsem se mu aspoň trochu líbila. A on se líbí mně...
Zavřela jsem notes, uklidila a vzala si bundu.
Zamkla jsem a vydala se domů.
Cinklo mi upozornění na mobilu.
Nevěnovala jsem tomu pozornost. V duchu jsem si nadávala, proč jsem se zachovala jak arogantní blbka. Mohla jsem si užít večer s fajn týpkem a místo toho jdu domů... sama.
Pípla mi zpráva...
Niktendo se vás pokouší kontaktovat, hlásil mi mobil zprávu v žádostech.
Nedočkavě jsem žádost schválila a zprávu si přečetla.
"Ahoj krásná tatérko, i když jsi mi dala košem, chci ti poděkovat za tvůj čas a popřát ti hezký večer (i když beze mě). Nik"
Zírala jsem na telefon a nemohla se skoro nadechnout.
Chtěla jsem hned odepsat něco v tom smyslu... Beru zpátky, jdeme na kafe nebo jsem úplně blbá. Ale nakonec jsem se rozhodla, že si přeci nezkazím image a mobil dala zpátky do tašky a pokračovala v cestě domů...
....................................................
Odepiše Nika Dominikovi? A co by mu měla vlastně napsat?
Posunou se dál a nebo si Nika zachová svůj odstup od zákazníků?