Z NULY NA STO

Proč já?

Toho pití jsme fakt vypili dost. A po tý dlouhý cestě jsem byla unavená a hlavně jsem chtěla být s Dominikem sama.
Jakubovi jsem ustlala v obýváku. Naštěstí jsem měla dost velký gauč.
Dominik mezitím zmizel do mojí ložnice.
"Jsem ráda, že jste tady." Usmála jsem se na Jakuba, který mi pomáhal připravit spaní.
"Já taky." Přitakal a hned pokračoval.
"Byl bez tebe úplně hotovej."
"Já bez něho taky." Sklopila jsem oči, snad jsem se trochu styděla za svoje city. Bylo to vůbec normální po tak krátký chvilce.
"Já vím." Odpověděl Jakub a popřál mi dobrou noc.
Otočila jsem se a šla jsem do ložnice. Celou dobu jsem na sobě cítila Jakubův pohled. Najednou jsem si uvědomila, že na mě kouká dost často. Ale možná jen hlídá, aby Dominik nenaletěl. Aby mu třeba zase někdo neublížil.
Nechtěla jsem nad tím teď přemýšlet. Chtěla jsem být u Dominika a neztrácet čas zbytečnostma.

Zavřela jsem za sebou dveře a podívala se na svou postel. Seděl na kraji a čekal na mě.
"Pojď ke mně." Natáhl ruce a já se vydala k němu.
Sedla jsem si na jeho klín a políbila ho.
"I když to byla jen chvilka. strašně moc jsi mi chyběla."
Zabořila jsem hlavu do jeho vlasů. Hladil mě po zádech a líbal na krku.
"Chci tě, Niko. Nemůžu bez tebe bejt."
Svlékl mi tričko a líbal každý kousek mého těla.
Nezůstala jsem pozadu a svlékla mu tričko taky. Prohlížela jsem si obrázky na jeho těle.
Co ode mě chtěl tu noc asi vytetovat?!
Klekla jsem si na zem mezi jeho nohy a nepřestávala ho hladit. Pomalu jsem mu začala rozepínat pásek. Chytil mě za vlasy a já se mu podívala do očí. Viděla jsem v nich neuvěřitelné vzrušení a touhu.
Rozepla jsem mu kalhoty úplně a on vzdychl. Chtěla jsem pomalu a zlehka ho ochutnat, ale on plný vášně mě zatáhl za vlasy ještě víc a nasměroval mě tak, jak on sám chtěl. Tvrdě a vášnivě.
Nevadilo mi to, milovala jsem to. Věděla jsem, že mě chce a udělá si to po svém, ať se mi to líbí nebo ne. A já ho milovala. Dala bych mu cokoliv...
Nakonec mě zvedl ze země  a hodil na postel. Otočil mě na břicho a nastavil si mě přesně tak, aby mohl tvrdě a nelítostně zaútočit.
Tahal mě za vlasy přesně tak, jak chtěl.
Neuhlídal se a já jen cítila, jak se uvnitř mě rozlévá teplo.
"Promiň, holčičko. Nemůžu si pomoct." Držel mě v náručí a omlouval se.
Slza mi stekla po tváři. Bolelo to, ale milovala jsem ho.
Usnuli jsme...

Uprostřed noci mě ale vzbudil ošklivý sen. Zdálo se mi o Dominikovi. Byl moc zlý. Nebyl takový, jakého ho znám. Křičel na mě, trápil mě...
Je to snad varování?
Podívala jsem se na něj. Spal...
Byl to můj milovaný Dominik.
Vstala jsem a potichu otevřela dveře. Potřebovala jsem na záchod.
Pomalu jsem vyšla na chodbu, zavřela dveře do pokoje tak, abych nevzbudila Dominika.
Šla jsem nejdřív do kuchyně pro sklenici vody. Všechno mě hrozně bolelo.
Dobelhala jsem se ke stolu a tam narazila na Jakuba.
Seděl u stolu se skleničkou v ruce.
"Ahoj maličká, jsi v pořádku?"
Ne, nejsem, Jakube. Před pár hodinami mě tvůj kamarád tak strašně ošukal, že se nemůžu ani hýbat...
"Jsem v pohodě. Co tu děláš? Nemůžeš spát?"
Přisedla jsem si k němu a nalila si taky skleničku.
"No tak nějak nemůžu. Co ty? Stalo se něco?"
Napila jsem se.
"Špatný sen."
Nechtělo se mi o tom mluvit a už vůbec ne s Jakubem.
Chytil mě za ruku. Neucukla jsem. Dívala jsem se, jak mě drží. Nevadilo mi to. Naopak jsem se cítila líp.
"Byl to jen sen, maličká. Neboj se, všechno bude dobrý." Pohladil mě po ruce a nepouštěl ji.
Podívala jsem se na něho. Zase ten pohled jako předtím.
Proč se na mě takhle dívá. Proč na mě?
"Jsi krásná..." Odmlčel se, jakoby se lekl, co právě řekl, pustil mou ruku a vstal.
"Půjdu. Dobrou noc." Otočil se a rychle odcházel.

Co to mělo znamenat? Co tím myslel? Líbím se mu snad?
Proč já?
Proč?
....................................................Jak se Nika vypořádá s Dominikovo chováním? Bude se to znovu opakovat?
A co znamenala Jakubova slova?
To vše nám odhalí další díly.